Styl Slavie: hodně útoků, střel, soubojů i bodů. Ale málo fotbalu. Proč v lize funguje?
ANALÝZA SPORTU | Pokolikáté už vyšla tato debata na světlo? Že někde se hraje fotbal a někde se spíše válčí? Zdá se, že kolem Slavie se toto téma řeší téměř každý měsíc. Nechutný duel s Libercem v nadstavbové Skupině o titul Chance Ligy navíc zarezonoval až na Letnou, kde Brian Priske celkem překvapivě vystřelil, že se mu tento styl fotbalu nelíbí. Nemůže ale rozporovat jeho úspěšnost – i přesto, že v zápasech Slavie najdeme nejméně čistého času široko daleko, je v lize o parník první. Spojuje destruktivní styl, který zrovna nekopíruje evropské trendy, a ligový titul přímá úměra? A proč v lize funguje?
Po utkání v Liberci, které se stalo, co se čistého času týče, třetím nejhorším utkáním sezony, vysvitlo v televizní grafice kruté vysvědčení. Mezi osmi zápasy, ve kterých se v tomto ročníku Chance Ligy hrálo nejméně, bylo hned pět mačů Slavie. Ve všech byl míč ve hře pod 40 minut hry. To už není náhoda, řekne si kdekdo. Pořádně zvedne ze židle ale následující: průměrný čistý čas úřadujícího českého mistra je dokonce nejhorší v TOP 10 ligách – 45 minut a 47 vteřin.
Jde až o do očí bijící paradox. Dominantní týmy (což Slavia na prvním místě a s druhým nejvyšším držením míče v lize rozhodně je) obvykle chtějí hru plynulou, nekouskovanou. To je většinou doména menších celků, které se snaží vyvinout všechny prostředky k tomu, aby favoritovi snahu ztížily. Je to jednoduché smýšlení – čím méně minut se bude hrát, tím menší je šance, že nás porazíte. Slavia však velice přímočarým stylem fotbalu tuto logiku staví na hlavu.
„Ten soubojový způsob slávisté milují, vyhledávají ho. Ať hraje Slavia proti komukoli, nabádá to k přerušování – k faulům, autům, rohům a jinému rozkouskovávání,“ vypočítává expert Sportu a trenér Petr Ruman.
Pro kontext – Slavia využívá třetí nejvyšší počet dlouhých přihrávek v lize, zároveň má ale díky hráčům, jako je Tomáš Chorý, nejvyšší úspěšnost těchto přihrávek. To není mezi evropskými týmy zvykem. Oproti mančaftům dominantním na balonu je podíl slávistických dlouhých pasů 16 % naprosto vymykajícím se normálu.
Pak funguje logická posloupnost – dlouhý míč vede k souboji, souboj může vést k faulu (a přerušení), ke zranění (přerušení), k autu (a přerušení), k rohu (přerušení), ke střele, k odkopu od brány a tak dále… A jelikož na rozdíl od jiných celků nakopávajících míče je Slavia silná i v presinku a jejich převzetí, může proces co nejrychleji opakovat. A čistý čas logicky padá a padá.
Oko fanouška ale v mnoha případech neplesá, zvláště když Slavia narazí na tým s podobnou mantrou (Liberec). Tak proč Slavia na tomto způsobu hry bazíruje?
Jindřich Trpišovský se to pokusil vysvětlit, shodou náhod po domácím utkání s Libercem na začátku jara.
