Icha o Pardubicích, Liberci i „boji“ s fanoušky: Asi u fotbalu nevypadám nejlíp
Je to poctivý (a univerzální) voják. Pod trenérem Radoslavem Kováčem patřil mezi klíčové muže v Pardubicích i Liberci. Přesto vždy složitě tvořil vztah s vlastními fanoušky, byly doby, kdy nebyl zrovna oblíbenec ani na jedné z adres. „Ale na konci ve Slovanu už to bylo skvělé,“ usměje se Marek Icha, který se po dvou sezonách na severu vrací na východ. Přípravy na Chance Ligu 2026/27 >>>
Vypadá to, že si po návratu vyzkouší nový post, pravého stopera ve trojce, kde ho ideálně vidí trenér Pardubic Jan Trousil. „Myslím, že i tam budu moc hrát dopředu,“ těší se sám Marek Icha. Je přizpůsobivý, neměl by mít problém, navíc už nebude muset řešit, že jej nemusí vlastní fanoušci.
Postupně je přesvědčil v Pardubicích, stejně jako v Liberci, kam odešel před dvěma lety v balíčku s Michalem Hlavatým. Nyní je zpět.
Proč musíte fandy dostat opakovaně na svou stranu, i když jste takzvaně jejich?
„Ani nevím… Asi je to tím, že u fotbalu fakt nevypadám nejlíp. V Liberci jsem to pochopil, nehrál jsem dobře, pak jsem se zranil a první jaro nehrál vůbec. Ale další rok jsem si k nim našel cestu a myslím, že mě měli hrozně rádi.“
I kouč Kováč vás občas vypíchl v hodnocení. Zdálo se, že chtěl, aby se pohled měnil.
„Je to možný, trenér ví, jaký jsem člověk i hráč, proto to chtěl změnit. Ale stejně nejvíc dělají výkony.“
Nesl jste to těžce?
„Tohle je fotbal, říkám si, že když chtějí nadávat, ať nadávají. Myslím, že my to máme trochu mimo hlavu, já jdu na hřiště a jsem ve svém tunelu. Ale samozřejmě, když pak budete číst nějaké komentáře, je to jiné.“
Sráží vás hejty na sociálních sítích?
„Mě ne, ale rodina a přítelkyně to trošičku řeší. Je těžké jim vysvětlit, aby si toho nevšímali. My fotbalisté to máme mimo, víme, že se tam stejně nedočteme nic hezkého. Soustředíme se na to, abychom hráli dobře.“
To jste v minulé sezoně plnil, přesto se s vámi Liberec rozloučil velice jednoduše. Překvapilo vás to?
„Pustili mě hodně v klidu. Vlastně i agent si říkal, že je to trošku divný. Myslím, že v tom hrálo roli, že byli skoro domluvení v zimě. Mně se navíc zdálo, že oni opravdu neměli za cíl si mě nechat, prostě jim nevadilo, když odejdu.“
























