Krmenčík o kariéře: Tělo mi dalo stopku. Provokací lituju, udělal jsem chybu. Šádek mě objal
Ve 33 letech se rozhodl ukončit kariéru. Pestrou, plnou úspěchů i některých kontroverzních momentů. Michael Krmenčík završil ve Slovácku profesionální roky a brzy se vrhne na nové životní výzvy. Někdejší útočník reprezentace, majitel tří titulů s Plzní a dalších zajímavých trofejí otevřeně vypráví o přestupech do zahraničí, vztahu s Adolfem Šádkem i angažmá na Slavii. Doteď lituje provokací vůči svému mateřskému klubu. „Fotbalu jsem dal úplně všechno, další pořádná motivace už chybí,“ připouští v obsáhlém povídání pro Sport. Roční iSport Premium nyní za výhodnou cenu. Ušetříte 445 korun >>>
Michael Krmenčík patřil ve své době k nejlepším českým útočníkům, vyhrával tituly a stal se nejlepším střelcem ligy. Prožil zajímavé roky v zahraničí, kývl na třaskavou štaci ve Slavii, kam šel jako odchovanec rivala z Plzně. Kariéru završil lehce v ústraní ve Slovácku, v posledních dvou sezonách už nedokázal navázat na své nejlepší roky. „Mám operovaná kolena, začaly mě bolet achillovky,“ přiznává.
Končíte kvůli zdraví?
„Tělo si řeklo samo. Zároveň když nejde hlava, asi nejde ani pořádně ani tělo. Poslední dva, tři měsíce mi dávalo signály, které postupně vedly k tomuhle kroku. Byl jsem na rybách ve Švédsku, kam s bráchou jezdíme posledních pět let. Strávil jsem hodně času v klidu na lodi, měl dostatek času o všem přemýšlet. Usoudil jsem, že fotbalu jsem obětoval úplně všechno a další pořádná motivace už mi chybí.“
Mele se ve vás, zda jste se rozhodl správně?
„Určitě to bylo těžké. Ale už jsem dostával určité podněty i od mamky. Spolu jsme měli dohodu, že když uvidí, že na to nemám, řekne mi to. Zná mou řeč těla, opravdu do velké míry rozhoduje hlava a nohy to pak na hřišti nezvládají. Ještě bych dokázal hrát, ale už jsem v sobě neměl potřebný chtíč, motivaci, abych mladé kluky na hřišti přesprintovával. Nebyla ve mně ani chuť tohle dokázat, že můžu se zápasy na hřišti něco udělat a týmu pomáhat. Po komunikaci s mamkou i bráchou jsem dospěl k závěru, že je na čase skončit.“
Poslední sezonu jste se na hřišti už trápil?
„Cítíš to třeba od trenérů. Za poslední dva roky se ve Slovácku vyměnilo pět trenérů, každý přišel k týmu s jinou filozofií. Někdo chtěl víc rozbíhat útoky do volného prostoru, další zase spíš držet výšku blízko stoperů. Bylo náročné se přizpůsobovat tomu, co chtěli trenéři, když se to často měnilo. Musel jsem prakticky vždycky začínat odznovu, trenérovi se zalíbit a ukázat v co nejlepším světle. Postupně mi chyběla motivace, abych tohle zvládal naplno.“
Nekončíte příliš brzy?
„V březnu mi bude 34, není jednoduché stíhat mladší kluky. Vzhledem k mé výšce a váze, mám operovaná kolena a začaly mě bolet achillovky. Jak už jsem říkal - tělo si řeklo samo, musel jsem ho poslechnout. Zkrátka nastal ideální čas na to si říct, že jsem fotbalu obětoval úplně všechno.“
Přemlouvali vás ve Slovácku, ať ještě prodloužíte smlouvu?
