Jurečka se dostává do tempa a plánuje sestřelit Slavii: Nesmím se s tím tak s*át...
Stoprocentně mohl volit jednodušší řešení: prostrčit míč kolmicí Gningovi, posunout ho na šestnáctku Plankovi, popřípadě ještě vyhodit balon na roh vápna Siňavskému. Václav Jurečka však ve Zlíně nezapřel geny kanonýra, byť v posledních měsících trápícího se. „Úleva? Dá se to tak říct,“ usmíval se dvaatřicetiletý útočník Baníku poté, co jeho rána za přispění Pišojovy teče zařídila Ostravě výhru 1:0. „Takovým výsledkem vyhrávají velké týmy, ne?“ pokračoval v dobré náladě.
V náročném Slezsku to na jaře neměl jednoduché. A nebylo to kvůli opavské či slávistické minulosti. Václav Jurečka to po výborném začátku od fanoušků FCB během týmově marného jara schytával ze všech stran. Zejména za bezgólové zápasy, ale i za výšku smlouvy nebo za podpisový bonus, což jsou věci, které se na tribunách a sociálních sítích vždy vytahují, když se nedaří. A jakmile na elitní scénu vstoupil osmnáctiletý odchovanec Vít Škrkoň, měl to Jurečka ještě složitější.
Jurečka dokonce v květnovém nadstavbovém utkání na Slovácku, ve kterém už šlo fakt o prvoligový život, vypadl ze základní sestavy. On? Nejzvučnější zimní posila a dvojnásobný král střelců? Na počátku kalendářního roku něco nemyslitelného, nicméně byla to realita.
Málokdo už však dokázal rozklíčovat Jurečkův „neviditelný“ přínos v absolutně profesionálním přístupu či aktivitě, jež mnohdy odhalí jen data. „Venca je nejpracovitější hráč, kterého jsem kdy trénoval,“ řekl nový kouč Roman Skuhravý, který forvarda vedl už před lety v Opavě.
Ostatně branka ve Zlíně je toho zářným důkazem. Bez efektivního pohybu by se Jurečka v životě nedostal do palebné pozice. Nejdřív si seskočil mezi řady na pravou stranu, aby převzal Skybovu přihrávku, pak zakombinoval s Gningem a sprintem pokračoval vpřed. Jen díky tomu, že nebyl líný na krok, se dostal před Pišoju a mohl tak po Musákově kolmici míč rovnou navádět do nebezpečného prostoru. Za pár sekund už se zaplněným sektorem příznivců Baníku slavil vedení.
„Řekli jsme si, že musíme přidat trošku nabídky a běhání, protože Zlín s námi nemůže vydržet celou dobu,“ poodhalil úspěšnou strategii. Ostravští po změně stran působili živěji. Rotovali, využívali meziprostory, otáčeli těžiště hry, balon mezi nimi umně cirkuloval. „Přijeli jsme s jasným plánem být trpěliví, počkat si na šanci, vstřelit gól a odvézt si tři body. Splnilo se, jedeme dále,“ doplnil chlapík, jemuž už v první půli nebyl kvůli ofsajdu uznán zásah. Gning mu špatně přihrál.
Rozhodčí Dalibor Černý sice v oficiálním zápise o utkání označil gól za vlastní, ale očekává se, že v nejbližších hodinách dojde ke korekci. Jurečkův pokus z osy hřiště mířil na brankáře Stanislava Dostála, slovenský smolař Pišoja jej zasáhl na úrovni penaltového puntíku. Není o čem.
„Rozhodlo štěstí, my jsme měli úplně stejné situace krásně nachystané v prvním i druhém poločase. Ale zatímco nám střely soupeř zblokoval, my jsme si lehkou ránu, která Vencovi nesedla, špatně protečovali,“ litoval zlínský trenér Bronislav Červenka. „V této chvíli jsme odehráli asi maximum, pro pár kluků je to z MSFL obrovský skok. Budou se s ligou sžívat a zjišťovat, co obnáší. Dokázali jsme konkurovat týmu, který bude chtít pokukovat po první osmičce. Beru to pozitivně,“ dodal.
V podobném duchu uzavřel sobotní podvečer i Jurečka. „Jsem rád, že mi to tam spadlo. Chytil jsem se hned na začátku, doufám, že to bude pokračovat. Psychicky nás to může jen nakopnout. Z minulé sezony si bereme zkušenosti a ponaučení do další práce. Není jednoduché hrát o záchranu, posílilo nás to. Troufám si tvrdit, že jsme jinačí mančaft. Pana Skuhravého znám. Vím, co od něj čekat. Hlavně náročnost. Nějaké rozhovory jsme měli. Říkal, že se se vším někdy seru, tak se s tím holt nesmím tak srát,“ bavil a před Slavií hlásil: „Ještě jsem se proti ní neprosadil, budu to chtít změnit!“
Tom Ulbrich: Mohli jsme se bavit o hattricku...
„Ani nepamatuju, kdy jsem se naposledy dostal v jednom zápase do tří zajímavých příležitostí. Mohli jsme se bavit o hattricku, místo toho řešíme prohru... Poslední šanci si vyčítám nejvíc. Sice přede mnou skákal Pozny (Tomáš Poznar) a do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli míč doletí až ke mně, ale pak jsem ho špatně trefil. Bylo to o mé reakci. Měl jsem to na hlavě, letělo to necelý metr od tyčky. Škoda, domácí zápasy by se neměly prohrávat. První kola jsou hodně bojovná a nervózní, ale nesmíme padat do paniky. Podíváme se na video, všechno si vyhodnotíme. Mrzí to, ale co trénujeme, dává hlavu a patu. Přišli noví kluci, zvykají si na systém. Třeba Appiah je mrštný, má asi 150 centimetrů a těžko se brání.“ (úsměv)
