14. dubna 2011 • 18:37

Krutý osud: Fotbalový trenér na vozíku

Autor: tru
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
Dostál: Moc se mi líbí Kovář. Staňkovi pomohla Slavia, kdo ale jako trojka?
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍLOHA ČESKÝ FOTBAL - Měl před sebou velmi slibnou fotbalovou kariéru, ale život mu zcela zásadně změnil výstřel opilého policisty, který ho posadil na invalidní vozík. Martin Kubásek neměl chuť do života, pokusil se o sebevraždu, ale sílu opět našel ve fotbale. Dnes trénuje Šeberov v pražské I. A třídě. „Trápení už bylo dost, řekl jsem si, že si s fotbalem zkusím užít život v rámci svých možností,“ vypráví.



Je to dost neobvyklý pohled: před zápasem šesté nejvyšší soutěže mezi hráči Šeberova popojíždí černovlasý muž na vozíku a pronikavým hlasem udílí poslední pokyny – Martin Kubásek, invalida a fotbalový trenér.

„Bál jsem se, jak mě hráči vezmou, jestli mě budou respektovat,“ netají Kubásek. „Bylo to těžké pro obě strany. Kluci byli ze začátku taky trochu rozpačití, nevěděli, jak mě mají brát, ale je to perfektní. Snad jsem jim ukázal, že si ode mě můžou něco vzít. Všichni ví, že jsem fotbal hrál a někam to dotáhl.“

Kubásek byl před lety velice nadějný fotbalista. Z Vyšehradu přestoupil do Sparty, kde hrál za béčko například s Janem Kollerem a snil o krásné kariéře. Jenže 21. října 1993 vyrazil po tréninku na dvě piva a poté narazil na parkovišti na policistu v civilu s 2,6 promile alkoholu v krvi.

Jeho kamarádi se s ním dostali do konfliktu, proto vystoupil z taxíku a zeptal se jich, jestli pojedou domů. V tu chvíli padly dva výstřely, jeden z nich Kubáskovi vážně poškodil míchu. Za pár dní se probudil v nemocnici a vyslechl si krutou pravdu. „Když mi doktoři řekli, že už nikdy nebudu chodit, zhroutil se mi svět.“

O svém neštěstí se baví nerad, stále je to pro něj citlivé téma. „Deset let jsem se s tím pral, uzavíral jsem se doma, brečel jsem a byl nešťastný. Krutých deset let,“ vzpomíná 41letý muž. „Měl jsem pěkný život - a během vteřiny bylo všechno pryč.“ Pokusil se o sebevraždu, spolykal spoustu prášků, ale přežil. „Dnes jsem za to rád.“ To, co se zdálo nemyslitelné, opět zcela naplnilo jeho život.

K fotbalu se vrátil jako trenér týmu Okrouhlo ve III. třídě okresu Praha-západ. „Podařilo se nám postoupit, ale ještě to nebylo ono. Neměl jsem myšlenky jen na fotbal. Nebyl jsem se svým osudem pořád srovnaný,“ pokračuje Kubásek. Po třech letech ho kamarád přivedl na Šeberov k místnímu B-týmu. Po čase převzal áčko a fotbalem teď žije naplno, dokonce je velký optimista: jeho mužstvo je poslední se čtyřmi body, přesto stále věří v záchranu.

„Šanci máme,“ nebojí se osmibodové ztráty. Naději mu dává i slavná výhra z předminulého víkendu, kdy Šeberov, který měl v té době pouze bod, zdolal Dolní Chabry 4:3. Dvakrát přitom prohrával, končil v oslabení... Za hosty navíc hrál například vítěz Ligy mistrů Vladimír Šmicer, jeho tchán Ladislav Vízek, předseda fotbalového svazu Ivan Hašek, či bratr reprezentačního kapitána Jiří Rosický.

„Na výhru jsem čekal celý podzim, samozřejmě mě hodně potěšila,“ usměje se poprvé při rozhovoru Kubásek. „U nich jsme prohráli 14:3, přijeli k nám s tím, že nám dají bůra a zahrají si. Bylo to obráceně. Z toho jsem měl obrovskou radost.“ Té si na Šeberově až doteď moc neužil. „Když jsme na podzim dostávali velké příděly, byl jsem nepříjemný na okolí a rodinu,“ přiznává Kubásek. „Nejsem takový, že bych to hned vypustil. Než se srovnám s porážkou, trvá mi to dva dny. Byl jsem takový i jako hráč. Porážky koušu těžko. Zabývám se tím a přemýšlím, co jsem mohl udělat jinak.“

Při zápasech je hodně vtažený do děje. Nevtipkuje, soustředí se jen na hru. Většinu času stráví v předklonu opřený o kolena, když je nějaká vypjatá situace, ruce mu sklouznou automaticky na kola vozíku a je připravený vystartovat směrem k hřišti. Stále na hráče mluví, jeho hlas je dobře slyšet. Automaticky si přitom povyjede ze svého místa vedle lavičky k postranní čáře. Když však jeho tým dostal v neděli v Dubči pár vteřin před poločasem druhý gól, otočil koly na druhou stranu a popojel zklamaný zpátky k zábradlí. Všechny poznatky si pečlivě zapsal do svého trenérského notýsku.

„Zápasy dost prožívám, jsem nervák. Na hráče dokážu být nepříjemný a seřvat je. Nemám problém zvýšit hlas. Pokud se mi něco nelíbí, dám to dost jasně najevo,“ ujišťuje. Někdy vyjede i na rozhodčí. „Už mě i dvakrát vykázali z lavičky. Žiju s klukama jako bych byl na hřišti.“ Jediný rozdíl oproti ostatním trenérům tak je, že má Kubásek na stadionech problém s pohybem.

„Když zaprší, je to pro mě komplikace. Proto je dobře, že máme na Šeberově umělou trávu, na které se můžu pohybovat dobře. Při přestavbě hřiště mi předseda přizpůsobil kabiny, aby všude byly nájezdy a já nemusel klukům říkat o pomoc,“ je vděčný Kubásek. Na trénink mu hráči přinesou pomůcky, on si je pak sám rozestaví. Nejtěžší to má v zimě, když sněží a jsou velké mrazy.

„Zima je pro mě větší utrpení než pro kluky,“ usměje se podruhé a naposledy. „Člověk se musí kousnout a vydržet to. Pak se doma hodinu a půl zahřívám. Nedokázal bych říct, že na trénink nepřijdu, fotbal mám moc rád.“ Sice nemá žádnou trenérskou licenci, ale inspiraci čerpá hodně z internetu, je v kontaktu s kamarády z dřívější doby, kteří dnes trénují a radí mu. Je to například Zdeněk Svoboda ze Sparty B, žižkovský Martin Pulpit, nebo kladenský Jaroslav Peřina.

Ač působí na první pohled hodně přísně, se všemi hráči si tyká. Hned na začátku jim řekl o svém příběhu, i když ne všechny podrobnosti. Má velký respekt okolí, i proto si z něj málokdo troufne i po letech udělat legraci. „Někteří srandisti mi občas řeknou, že mám podhuštěná kola,“ říká klidným hlasem Kubásek.

„Před lety bych se nějakými podobnými vtípky hodně zabýval. Dnes už to přecházím. Neříkám, že se tomu zasměju, ale neřeším to.“ Stejně tak, když z hlediště zaslechne údiv, že je na vozíku a trénuje. „Lidi se o tom určitě baví, ale nelituju, že jsem se tak rozhodl. Nemám ambice na divizi, chtěl jsem jen mít nějakou náplň života, kterou jsem našel. Trénování beru naprosto vážně,“ říká Kubásek. „Teď jsem šťastný. Abych řekl pravdu, nedokážu si život bez trénování představit. Mám jenom fotbal.“

Vstoupit do diskuse
0

EURO 2024 v Německu

Program EURO 2024 Los EURO 2024 Vstupenky na ME ve fotbale Kvalifikace na EURO 2024

Mistrovství Evropy ve fotbale 2024 se koná od 14. června do 14. července v Německu. Turnaje se zúčastní 24 týmů. Česká fotbalová reprezentace se představí ve skupině F proti Portugalsku, Turecku a vítězi baráže C.

Fotbal dnes * Evropská liga * Slavia - AC Milán v TV * Liverpool - Sparta v TV

Články odjinud


Články odjinud