S Blšany zažil dobré i zlé. Skalní fanoušek JAROMÍR HYKL jezdí na zápasy týmu už od roku 1990, dodnes má schovaný lístek z prvního ligového utkání v roce 1998 v Teplicích. „Je to pro mě srdeční záležitost,“ říká 59letý Hykl z nedalekého Vroutku, který plnil funkci bubeníka, v době úpadku klubu vyráběl dresy, šály a rozvážel po regionu plakáty, které zvaly na zápasy.
Vtipkuje, že jeho poslední přání bude nechat se rozprášit po blšanském hřišti. „Nebyl bych schopen říct, že na Blšany kašlu. Chodil bych i na I. A třídu,“ tvrdí Jaromír Hykl.
Měl jste někdy ve vašem vztahu k Blšanům krizi?
„Pád z ligy byl dost prudký a já byl znechucený tím, co se kolem klubu dělo. Začala se rušit mládež, byl tady chaos, nikdo nevěděl, jak to půjde dál. Začal jsem pochybovat, proč Blšanům fandím. Naštěstí přišli legionáři: Horst Siegl a Pepa Němec. S nim pan Janoušek. Ti tři dali klubu novou naději. Moje chmury zmizely. Dřív jsem měl obavy, že tu fotbal skončí a hřiště zaroste kopřivami. Kdyby to tady nevzali, už by se u nás nehrál ani okresní přebor.“
Blšany hrály osm let ligu. Bylo to správné?
„Pro mě jako fanouška to bylo vyvrcholení dlouholeté snahy, něco skvělého. Mohl jsem se jezdit dívat na nejlepší české týmy. Když ale zapomenu na to, že jsem příznivec Blšan, byl to projekt, který neměl šanci přežít. Byl založený na financích jednoho člověka, navíc tady není fotbalový region. Klub, který nemá podporu nějakého velkého sponzora, to nemůže utáhnout.“
Tím mužem byl František Chvalovský. Jak jste ho vnímal?
„Velice si ho vážím za to, co udělal pro tenhle region. Spoustě lidí přinesl krásné zážitky. Fungovala tady mládež, hodně toho udělal pro celý český fotbal. Pak se dostal do problémů, ale nebylo to tím, že by byl zloděj a tunelář. Maximum své pozornosti věnoval fotbalu a kamarádi, se kterými podnikal, zneužili jeho jména, firmy vytunelovali. On tomu velel, takže na to doplatil.“
Kdy vám bylo s Blšany nejkrásněji?
„Než se postoupilo do ligy, to byla šťastná léta. Hrál se pěkný fotbal, výkop byl v neděli v 10.15, chodilo hodně lidí. S ligou už to nebylo takové domácí a přátelské prostředí. Fanoušci hostů měli převahu, byl cítit tlak, že Blšany nemají v lize co dělat. Hledaly se všemožné chyby ve vybavení kabin, počtu sprch... A když odešel pan Chvalovský z pozice předsedy svazu, bylo to ještě horší. Připadalo mi, že si s ním někteří lidé vyřizovali účty přes Blšany.“
Provozujete blog „Severní chmelová záře“. Proč tenhle název?
„Pro mě to je něco skoro virtuálního, nějaký objekt, který je v dálce, trochu fantazie, něco mimo lidské vnímání. Chtěl jsem tím říct, že Chmel Blšany není klasický fotbalový tým, ale spíš zjevení na fotbalové scéně, které pořád přitahuje pozornost. I dnes fungují trochu nestandardně. Je tady hodně fotbalistů z Prahy, jezdí sem jen na zápasy. Ale jsem rád, že se tady hraje fotbal a věřím, že se klub zase časem někam dostane. Současné vedení má jako strop třetí ligu, což je rozumné.“
Jak dnes Blšany z vašeho pohledu vůbec fungují?
„Dlouhá léta jsem spolupracoval na webu a nikdy nebylo možné dostat se k informacím, byla nechuť cokoliv zveřejňovat. Dnes nejsou informace taky, ale spíš kvůli tomu, že to samotné vedení neví a věci se řeší až na poslední chvíli. Vždy to tady bylo v tomhle směru tak trochu v mlze, ale budoucnost vidím optimisticky, jinak bych sem už nepáchnul. Vždycky jsem se díval na Blšany s nadějí. Když sem Siegl a ostatní přišli, byla tady euforie. Dnes jsme rádi, když svítí tabule a je hlasatel. Trochu ubrali plyn, ale věřím, že divizi zachráníme a někam se hneme.“
