ČESKÝ FOTBAL - To je drzost! Jako nováček třetí ligy brousí bohatší a zkušenější kluby bez respektu. Domažlice se po postupu z krajského přeboru v divizi mihly na slabé tři sezony a hned pádily o úroveň výš. Ale žádné pachtění za záchranou. Jiskra je pátá, v soutěži vládne zdaleka nejlepším útokem (43 branek, v soutěži Sportu jí patří podle koeficientu druhé místo) a chtějí v tomhle trendu pokračovat. „Chtěli bychom být do první šestky,“ přeje si Pavel Wolf, manažer A mužstva.
Fotbalová scéna už nabídla spoustu nováčků, co udivovali vysokým postavením v tabulce. Většině z nich ale došel do konce sezony kyslík a při nejlepším uhráli střed tabulky. Navíc se ani nemohli chlubit takovou střeleckou produktivitou.
Domažlice ale rozdávají „bůry“ (už se jim to povedlo čtyřikrát) a své dosavadní páté místo chtějí udržet. Klub hrál přitom ještě před čtyřmi ročníky krajský přebor a ze sezony 2004/2005 pochází i jedna kuriózní událost. Pojďme o pár let zpátky…
Domažlice vítají na svém hřišti v rozesmáté náladě Rapid Plzeň. Mají k ní důvod, celou sezonu jsou vytrčení na prvním místě přeboru a jdou si za postupem do divize. „Konečně!“ jakoby většině z nich plavalo na rtu.
Jiskra v republikové soutěži chybí už 33 let. A teď je k návratu zatraceně blízko, stačí i remíza, přímý konkurent Horažďovice rajzuje do Přimdy - a aby postoupil, potřebuje ke svému vítězství zároveň prohru Domažlic.
Do 85. minuty drží domácí plichtu 0:0. Čas se vleče. A k úžasu všech domažlických fandů bude Jiskra kopat penaltu! Pět minut před koncem může dát hráč domácích na divizní papíry štempl s nápisem Domažlice.
Jenže míjí v tu chvíli asi nápadně zmenšenou klícku Rapidu. Hosté hned rozehrávají a po rychlém brejku vypadá domažlická jedenáctka, střídačka a fanoušci na tribuně jako ze sádry – 0:1!
„Všichni už jsme se viděli v divizi. Byli jsme už připravený jít na oslavy, napečený dorty, připravený šampáňa, a pak bylo po zápase všechno jinak,“ polyká ztěžka ještě po letech Michal Tesař, kapitán Domažlic, který jediný ze současného kádru pamatuje tehdejší šok.
Horažďovice si totiž svůj díl splnily, v Přimdě vyhrály a oslavy se nečekaně přesunovaly. „Tenkrát k tomu někteří hráči přistoupili dost laxně, mysleli si, že se to udělá samo,“ vrací se ve vzpomínkách manažer týmu Wolf.
Po chvíli ale dodává, že neúspěch byl pro tým nakonec přece jen výhrou. „Vyhrát už tehdy, šli bychom hned zpátky do kraje,“ míní Wolf. Domažlice postoupily dvě sezony na to, zkvalitnil se hráčský kádr, který do té doby sestával pouze z odchovanců, změnilo se vedení klubu, na post ředitele přišel Jaroslav Ticháček.
„Hrozně důležitý člověk, který nás vlastně nastartoval až sem. Domluvil spolupráci s Viktorií Plzeň, která nám pak posílala mladé hráče, kteří ještě neměli třeba ani na béčko.“
„Počkat“ se vyplatilo. Teď Domažlice válcují kde koho ve třetí lize – 5:2 s Ovčáry, 5:1 na béčku Plzně, 5:1 s Karlovými Vary, 5:1 s Letohradem. Jenom výčet čtyř zápasů, dohromady dvacet gólů.
Připočítejte ještě 23 a máte celkově nastřílené branky za podzim. Ze 17 zápasů! „Přijdeme si v tomhle trošku jako exoti, že se nám tolikrát za podzim podařil takový nášup,“ diví se Wolf.
