Bylo mu osmnáct let, když jej trenér Brückner na jaře roku 1992 zařadil do sestavy Sigmy Olomouc v pohárovém utkání proti Realu Madrid. Ve stejné době se začal prosazovat v nejvyšší soutěži. Říkali mu „nejmladší libero ligy“. Oč dřív Michal Kovář do elitní tuzemské soutěže naskočil, o to dříve ji také ve 33 letech opustil. Dnes hraje třetí ligu v HFK Olomouc.
Poslední prvoligový zápas odehrál v roce 2006. Pak si nepadl do oka s Vlastimilem Paličkou, tehdejším novým trenérem Sigmy, a odešel do Fulneku, v jehož dresu si zahrál druhou ligu. Ač v plné síle i kvalitě, v české elitní soutěži už se od té doby nikdy neobjevil.
V HFK Olomouc, kde nyní hrajete třetí ligu, jste strávil už dva a půl roku. Není to vzhledem k vašim kvalitám promarněný čas? Nebo si myslíte, že už na vyšší soutěž nemáte?
„To si snad nemyslím. Třeba se to ukáže v příští sezoně, protože věřím, že tady v Holici MSFL vyhrajeme a postoupíme do druhé ligy. Na to se těším, protože cítím, že na to, abych ji ještě zvládl, mám. Ale čas, který jsem teď strávil v MSFL, za promarněný nepovažuju. Byl jsem rád, že mě v Holici v roce 2009 vzali. Po zranění achilovky jsem se potřeboval rozehrát a tady mi to umožnili. Že se tu zrovna hrála třetí liga, to se nedalo nic dělat. Pro mě bylo důležité, že mužstvo mělo ambici se do druhé ligy zase vrátit.“
Považujete za vyloučené, že byste si ještě někdy zahrál první ligu?
„Nevím. Někdo mi říká, že bych ji ještě klidně hrát mohl. Někdo mi radí, ať už to nedělám, že mám více volna a nemusím už tolik trénovat. Já to prostě beru tak, že jsem v první lize musel kvůli problémům s trenérem skončit. Šel jsem do Fulneku a nelituju toho. To je život. Poznal jsem tam spoustu nových přátel a dodnes tam rád jezdím.“
Je pro vás fotbal ve třetí lize také zdrojem obživy?
„Je.“
A jediným?
„Momentálně jo.“
A uživí vás?
„Mám v HFK Olomouc určitě nadstandardní smlouvu. Řekl bych takovou, která by ve druhé lize patřila mezi průměr. Nikdy jsem nebyl náročný, vždycky jsem si všechno vykopal sám. A umím se uskromnit, takže mi to stačí.“
Stačilo by vám to, i kdybyste za sebou neměl tři sezony strávené v první a druhé německé bundeslize?
„Je pravda, že kdybych za sebou neměl ty roky v Německu, asi bych i v tom roce 2006 tak klidně tu první ligu neopouštěl. Asi bych se v ní chtěl ještě rozhodně udržet.“
Jste stejný ročník jako Tomáš Řepka a jeho českobudějovický spoluhráč Rudolf Otepka, nebo liberecký Tomáš Janů. Když je vidíte válet první ligu, není vám líto, že vy už ji nehrajete?
„Nemůžu říct líto, protože já jsem rád, že jsem v Holici. Už jsem říkal, že mi pomohli, když mě tam po zranění achilovky vzali. Ale vždycky, když ty kluky vidím, tak mě samozřejmě napadá, že jsou stejně staří jako já a parádně to zvládají. Já si ale myslím, že pro mě už první liga není. Do ní se derou mladí kluci, to je dnešní trend.“
Vlastimil Palička, kvůli němuž jste před necelými šesti lety ze Sigmy a tím i z první ligy odešel, dnes působí v HFK Olomouc jako trenér mládeže. Takže se potkáváte. Už jste si vyříkali, kde se před lety ve vaší komunikaci stala chyba?
„Nevyříkali.“
Takže jste ten dávný problém prostě hodili za hlavu?
„Ne, ne, to určitě nehodili.“
Vy spolu dodnes nekomunikujete?
„Moc ne. Sem tam se pozdravíme, někdy ani to ne. A já si to s ním ani vyříkávat nechci. Nevím, jestli on by chtěl, možná že jo. Ale já určitě ne.“
Takže jste mu to, že vás tehdy po svém příchodu do Sigmy přestal zničehonic stavět do hry, ještě neodpustil?
„Neodpustil a neodpustím. A asi nemá cenu si to s ním vyříkávat. On to jako křivdu vůči mně necítí. Já ano.“
I když měl na to nezařadit vás do sestavy jako hlavní trenér plné právo?
„Měl mi to ale říct. Kdyby za mnou tehdy po svém nástupu do Sigmy přišel a řekl mi: Hele, podle mě už na to nemáš, takže pode mnou hrát nebudeš, bylo by to něco jiného. Ale on se mnou vůbec nekomunikoval. Do jeho příchodu jsem v Sigmě pravidelně hrával. On vždycky jen přečetl sestavu, ve které jsem chyběl, a nic mi k tomu neřekl. Mě to ale zase tolik nepřekvapovalo, protože když k nám tehdy měl nastoupit, doslechl jsem se od spousty kluků, že nemá rád staré hráče. A že s nimi ani nekomunikuje.“
Do HFK Olomouc jste přišel dřív než Palička. Co vás napadlo, když jste se později dozvěděl, že se právě on má stát v holickém klubu trenérem mládeže?
„Hlavně kluci v kabině si ze mě okamžitě začali dělat srandu. Že prý přichází taťka. Ale já už to neřeším. Stalo se, je to za mnou.“
Jak byste hodnotil současnou kvalitu tuzemské třetí ligy?
„Moc valná není. Mám pocit, že v dobách, kdy jsem ji hrával, než jsem se dostal do áčka Sigmy, byla podstatně vyšší. Mám bohužel pocit, že tu úroveň třetí ligy dnes drží hlavně starší hráči, kteří už pomalu končí s kariérou. Bez nich by to bylo ještě o dost horší.“
Jste jedním z pamětníků slavné olomoucké éry a časů, kdy Sigma pod vedením trenéra Brücknera válela v pohárové Evropě. Jste typem člověka, který rád vzpomíná?
„Jó, občas si na to zavzpomínám. Když jsem třeba sám, pustím si nějaké DVD s některým z těch zápasů. Ve skříni mám uloženou spoustu dresů z té doby. Moc často je nevytahuju, ale vím, že je tam na památku mám. Byla to krásná doba. A že jsem byl u toho, to už mi nikdo nevezme. Ani ty krásné vzpomínky.“
|
Reakce Vlastimila Paličky |
|
Překvapilo mě, co jsem si musel přečíst v rozhovoru s hráčem 1. HFK Olomouc Michalem Kovářem. Pikantní na tom je, že již 15 měsíců pracuji ve stejném klubu jako vedoucí trenér mládeže a sedím kousek od kabiny „A“mužstva, kde sedí zase Michal Kovář. V rozhovoru vzpomínal na rok 2006, kdy jsem jej já, jako trenér Sigmy Olomouc, nezařadil do základní sestavy a on tím skončil účinkování v první lize. Doplnil to i několika smyšlenými invektivami. Také jsem byl fotbalista, hrál jsem první ligu, a proto chápu zklamání fotbalisty, který má pocit, že mu trenér křivdí, když nehraje. Trenér totiž myslí týmově, ale hráč sobecky osobně. Jenže on to již opakovaně a po pěti letech řeší přes noviny, přitom by mohl vystoupat jen několik schodů do mojí kanceláře. Já vím proč to neudělal. Protože moc dobře ví, že není pravda, že jsem s ním tenkrát nemluvil. Vzal jsem si k tomu dokonce i asistenta trenéra a vysvětlil mu jeho roli v týmu. Zeptal bych se jej, proč tedy přestoupil asi dva týdny po mém odchodu z prvoligové Sigmy jen do třetiligového Fulneku, když hlavní překážka jeho absence v základní sestavě, podle Michala Kováře já, z klubu odešla? Zeptal bych se jej, proč jsem si přečetl po jeho odchodu do Fulneku v rozhovoru s trenérem Petrželou, že jej přemlouval, aby zůstal, ale Michal Kovář odpověděl, že cítí, že už někdy nestíhá (nevím, zda to cituji přesně, mám to ale ve svém archívu pečlivě uložené). Já totiž vím, proč to haló kolem toho Michal Kovář rozpoutal a nakonec dobrovolně odešel. Fulnek mu zkrátka částku, kterou mu Sigma Olomouc nechtěla dle smlouvy zaplatit, zaplatil. Jak nakonec tento klub, i díky takovým excesům, skončil už dnes víme. A kdyby Fulnek hrál jenom okresní přebor, tak tam Michal Kovář přestoupí, protože mu šlo v první řadě o peníze a v okamžiku, kdy zjistil, že není v základní sestavě, tak se začal o ně bát a to, že si pustil v tisku tzv.“pusu na špacír“ a neřešil to uvnitř klubu nechávám bez komentáře. Ještě jeden dotaz bych na něj teď, po několika letech měl. Kolik prvoligových klubů o něj mělo za těch pět let zájem, kolik nabídek od nich dostal a proč tedy nezůstal v Sigmě, když v té době ještě měl na první ligu. |
