Fotbalisté moc neznají pravidla a diváci jsou na tom ještě hůř. To si myslí Karel Chlevišťan, rozhodčí ze zlínského přeboru, který teď povýšil do divize. „Čím vyšší soutěž, tím je znalost pravidel lepší. Jsou ale místa, kde jsou lidé pořád nespokojení,“ říká Chlevišťan.
Které pravidlo vyvolává největší emoce?
„Pravidlo o hraní rukou. Když si hráč nastřelí při odkopu ruku, tak se nepíská. Jenže hodně lidí to považuje za jasnou záležitost, když je to v pokutovém území, tak chtějí penaltu. To se pak těžko vysvětluje, vždycky je z toho humbuk. Rozhodčí na okresní úrovni to pořád pískají, ve vyšších soutěžích se stává, že se takové ruce pískají na půlce hřiště, ať je klid.“
Řešil jste nějakou ošemetnou situaci s rukou v pokutovém území?
„Hráč si obhazoval obránce, který zahrál rukou. Bylo vidět, že se ji snaží schovat za sebe, nestihl to. Já ruku viděl, ale nebyly splněny všechny atributy, aby se pískala penalta. Všichni si myslí si, že tu ruku rozhodčí nevidí. Naučil jsem se křiknout: ´Ruku vidím, ale nepískám´! Pak se většinou uklidní, i když jsou typy, co budou řvát i ve chvíli, kdy vědí, že nemají pravdu.“
Je nějaké pravidlo, které se často vyskytuje, ale moc lidí ho nezná?
„Ne každý ví, že při odkopu od branky nemůže být ofsajd. Setkal jsem se s tím, že hráči jednoho týmu hráli ofsajd systém a útočník pelášil sám na bránu. Docela se na tom spálili. Většina diváků a funkcionářů zná pravidla, co platila před dvaceti lety. Často se ale mění, dnes jsou jiná.“
Jak jsou na tom s pravidly hráči?
„Myslí si, že je znají, ale neznají. Když jsem začínal, přišli bývalí hráči, že chtějí taky pískat. Dělali jsme test z pravidel, bylo v něm čtyřicet otázek a vycházelo se ze znalostí, které všichni načerpali, když hráli. Většina měla kolem třiceti chyb. Prošel jsem soutěže od IV. třídy a s každou vyšší úrovní jsou hráči vychytralejší, co se týče jednání s rozhodčími, i co se týče pravidel.“
Jak můžou hráči usnadnit rozhodčímu zápas?
„Je to o toleranci, rozhodčí je jenom člověk, dělá chyby, stejně jako oni. Bylo by fajn, kdyby si všichni hráči zkusil písknout zápas, kdy jste ve třech proti všem. Sem tam by měli něco přejít a nesimulovat. To by se mělo trestat na vyšší úrovni, protože pak to zkouší každý.“
Jak je to vlastně s komunikací mezi rozhodčím a hráči? Ošetřují to nějak pravidla?
„Teoreticky by měl s rozhodčím mluvit jen kapitán, a to jen slušným způsobem. Když ale vím, že jsem něco písknul špatně, jsem pak trochu víc hluchý.“ (usmívá se)
Někdy jsou rozhodčí i trochu víc slepí. Co třeba pravidlo šesti vteřin u brankářů, nebo předčasné vbíhání při penaltě do pokutového území?
„Je pravda, že tohle se toleruje trochu víc. Je jednodušší to přehlédnout, i když je to alibistické rozhodnutí. Rozhodčí musí být diplomat, nemůže pískat přesně podle pravidel, ale v jejich duchu.“
