Nemusíme s nimi hrát, stejně dostaneme rychtu. To si můžou v téhle sezoně bez ustání dokola opakovat mužstva z ústecké a olomoucké I. A třídy. A mají recht. Střekov, mužstvo z okraje Ústí nad Labem, a Sokol Ústí na Hané ničí protivníky, vyhrály všechny zápasy v sezoně. „Je to klubový unikát, nikdy jsme tu nic podobného nezažili,“ tvrdí Ivo Zíka, předseda TJ Střekov. Ryzím amatérům ze Střekova zbývá překonat čtyři soupeře.
Do sezony šel Střekov s tím, že chtěl hrát mezi nejlepšími. Takový válec ale nikdo nečekal. „Kdybych tvrdil něco jiného, kecal bych,“ usmívá se šéf klubu. „Chceme to dotáhnout bez porážky. Udělalo by to jméno klubu i hráčům.“
Hrát na špičce I. A třídy, to není pro Střekov v posledních letech nedosažitelná meta. Od chvíle, kdy v sezoně 2010/11 spadl z kraje, skončil vždy na „medaili“. Byl druhý, třetí a třetí. „Vždycky tam byly nějaké zájmy z ústředí, takže nás postup z nějakého důvodu minul,“ překvapí šéf klubu důvody, proč se Střekov neposunul výš.
Přesto si klub cíl v podobě útoku na přebor vytyčil znovu. „Jen jsme čekali, zda se neobjeví nějaký klub, kam někdo narve peníze a bude se hnát výš. Dobře jsme rozjeli podzim a teď v tom pokračujeme,“ ohlíží se za dosavadním průběhem sezony Zíka.
Dobře ví, že vítězná šňůra bez ztráty bodu dráždí protivníky. „Je to pro ně motivace. Říkají si: ´Hajzlové jedni, my vám ukážeme!´,“ vnímá zvýšené úsilí soupeřů. Jenže, všechno je marné.
Tým trenéra Petra Čítka, kterého všichni respektují, neztratil ani bod. „Je tu skvělá parta, trénuje se třikrát v týdnu a třeba v pátek bývá účast stoprocentní,“ chválí Zíka a podotýká, že zásluhu na tom, jak klub funguje, mají i další členové správní rady i trenéři mládeže.
Střekov prostě šlape a ničí soupeře. Milešovu, který hrál v minulé sezoně krajský přebor, nadělil doma deset gólů a triumf si vychutnával. „Na některé věci z minulosti prostě nezapomínáme. Oni teď spadli z kraje a my jsme na ně měli chuť,“ prohlašuje bez dalšího komentáře Zíka.
Kdo by si myslel, že za zázračným vzmachem klubu může být angažování známějších hráčů, je na omylu. „Na ligáče nemáme peníze, nemůžeme si ho dovolit. Nikdo takový u nás není a nebude. U nás hrál jeden stoper maximálně divizi,“ říká šéf TJ Střekov. „Když chcete hráče, co někde kopal, tak přijde s nataženou rukou. Ale u nás nikoho neplatíme. S míčem to ti kluci možná umějí, ale myslím, že by to mohlo rozházet partu, a to je naše největší zbraň,“ dodává.
V týmu lídra I. A třídy jsou hlavně vysokoškoláci, další hráči chodí do zaměstnání. Fotbal je pro všechny koníčkem. Co se týče odměn, nehraje se ani za pivo a večeři. „Když chce někdo párek, musí si ho koupit,“ překvapí Zíma. Sám je ale pyšný na to, jak klub vede. „V Ústí jsme ohledně fotbalových klubů jediní, co jsme majitelem hřiště. Když nějaké peníze seženeme, investice míří právě do zázemí, třeba do kabin. A taky máme umělé osvětlení,“ pochlubí se.
Nehrozí ale, že si fotbalisté dobrými výsledky řeknou o angažmá v týmech, kde dostanou něco na přilepšenou? „Žoldáci byli a jsou ve fotbale pořád. Jakmile někdo zacinká, tak takový hráč kašle na sliby. Za nikoho nemůžu dát ruku do ohně, ale to je všude stejné,“ nebere si servítky Zíka.
Na strategii nic měnit nehodlá. „Když je po sezoně rozlučka, tak kluci nějakou pětku dostanou. Pokud bychom sezonu dotáhli bez ztráty bodu, byla by to senzace. Ve fotbale funguji 37 let a tohle jsem nikdy nezažil.“
