Euforie v době nejisté. Jarolím složil zkoušku, udělal si jméno a může napodobit Janotku
Poté, co si užili děkovačku s fanoušky, mazali do šatny, aby si společně zazpívali. „Veď príbeh nekončí, ja ďalej hrám...,“ ozývalo se z kabiny karvinských fotbalistů pár minut po zápase. Veselo bylo právem, MFK si za necelý měsíc zahraje největší špíl v klubové historii. Finále MOL Cupu s Jabloncem je v nejisté situaci opravdu prima zpráva. „Tým mi udělal radost a zážitek,“ hlásil šťastný kouč Marek Jarolím po obrovském úspěchu.
Nápadně to začíná připomínat loňskou story olomoucké Sigmy, kterou neokoukaný trenér dotáhl do pohárového finále (a následně i k triumfu) hned v první prvoligové sezoně. Tomáše Janotku může Marek Jarolím napodobit už 20. května, kdy se Slezané utkají o trofej s Jabloncem. Mimochodem právě bývalý kouč Hanáků sledoval úterní radost MFK z tribuny. Možná si šel obhlédnout svůj budoucí klub, jeho jméno totiž v souvislosti s Baníkem padá stále častěji.
Ale k tomu jindy. Uznání patří vítězům, kteří se vzepřeli osudu. V době nejisté a tíživé. Nedávno propuknutá korupční aféra kolem primátora Jana Wolfa je nepříjemnou kaňkou na historicky největším klubovém úspěchu.
Tyto věci ale současný mančaft Slezanů neovlivní, nemá s nimi nic společného. Hráči hrají o sebe, o svou budoucnost. Stejně tak i Jarolímův realizační tým, jenž zažil v semifinále MOL Cupu totální radost.
„Ve fotbale jsou chvíle, při kterých byste si na chvilku přál zastavit čas,“ načal jednačtyřicetiletý trenér své pozápasové hodnocení. „Teď je to rychlé, protože v nás převládá obrovská euforie. Povedl se nám krásný příběh a navíc to stále můžeme vyhrát. Fotbalem máme možnost ovlivňovat náladu. Jak lidí na stadionu, tak ve městě. Snad se o tom tady bude delší dobu mluvit.“
Přitom začátek štace v Karviné neměl vůbec jednoduchý. V Česku nebývá zvykem, aby trenéři přicházeli k týmům, které pozvednout nepotřebují. Jenže Jarolímův předchůdce Martin Hyský kývnul na vábení Plzně a v říjnu se s ní dohodl na tříletém kontraktu.
Text pokračuje pod grafikou.
„Přicházel jsem do něčeho, co fungovalo a vesměs bylo bráno pozitivně. Není jednoduché to posouvat dál nebo držet nějakou úroveň, takže i toho si vážím. Myslím si, že spoustu věcí se podařilo posunout a v nejhorším udržet. Reagovali jsme i na změny v kádru, které přišly v zimě, ale stále jsme se drželi herních principů,“ hodnotil Jarolím.
„Je rozdíl jít někam, kde to nefunguje, všichni jsou naštvaní a vy to můžete jen posunout. U nás to byl opak. Podařilo se nám udržet fungování klubu a pozici realizačního týmu. Že to došlo až sem? Ohromně si toho vážím, ale je za tím kus práce. Není to tak, že by to spadlo z nebe,“ pokývl bývalý hráč Sparty, Slavie, Mladé Boleslavi, Plzně, Jablonce či libereckého Slovanu.
V cestě do finále složil hned tři náročné zkoušky. Začal v osmifinále, kde Karviná díky gólu Dennyho Samka v závěru postoupila přes Slovácko. V dalším kole smetla Hyského Plzeň a v semifinále pak ostravský Baník.
„Člověk si toho nesmírně váží a zároveň mu to samozřejmě pomáhá v cestě,“ svěřil se Jarolím. „Jiné týmy snad po každém kole mluví o tom, jak jsou mladé, ale my máme kromě Fleišiho (Jiřího Fleišmana) mužstvo, které takové zápasy nikdy nehrálo.“
Stačí se podívat na sestavu, kromě jednačtyřicetiletého kapitána nezasáhl do semifinálového utkání s Baníkem žádný hráč narozený před rokem 2000. „Ve většině zápasů navíc máme roli, že hru tvoříme, což je ta těžší cesta. Hráči jsou aktivní a na nic nečekají. I tohle je potřeba zmínit a vážit si toho, že se tady dělá dobrá práce,“ poukázal kouč.
Za necelý měsíc ji může jeho tým ještě ohromně povýšit, paradoxně den před Jarolímovými narozeninami. „Máte přehled,“ usmál se. „Když jsme měli dopoledne před Baníkem rozcvičení, trenér B týmu přijížděl na stadion a přál mi k narozeninám, ale o měsíc se posunul,“ dodal dobře naladěný trenér.
