Co si myslet o tom, že jednu chvíli na soupisce vůbec nejste, den před zápasem se na ni dostanete a pak jdete rovnou do základu? Divoké čachry v případě Ivana Schranze vyšly, rozhodl zápas, navíc zase svou univerzálností pomohl nejen s ofenzivou, ale i s bráněním. Hrdina zápasu.

Ivan Schranz oslavuje gól v zápase Konferenční ligy proti Panathinaikosu • Foto Michal Beránek / Sport

Panathinaikos přijel do Prahy bránit, udělat přijatelný kříž a Slavii se do jeho defenzivy dlouho těžko pronikalo. Pak ale přišla červená karta pro Sebastiana Palaciose a domácí toho skvěle využili. Už v momentě, kdy sudí Ruddy Buquet vylučoval argentinského útočníka, se u vápna Slavie seběhli domácí hráči a všechny si „ořval“ brankář Aleš Mandous. Silný a rychlý proslov zafungoval, červenobílí brzy otevřeli skóre a zápas ve zbytku kontrovali i navzdory vlastní červené.

Možná si to v té vteřině neuvědomil, ale na pozápasovém hodnocení to asi zazní. Běžně před utkáními dochází k velmi podrobné analýze profilů jednotlivých protihráčů, a Eduardo Santos v inkriminovaném momentě sáhnul rukou po Andraži Šporarovi, zrovna po tom, kterého by si už třeba za dalších dvacet metrů doběhl, i když nejdřív metr dva ztrácel. Běžecké dispozice má o úroveň lepší než slovinský střelec, brazilský stoper teď bude chybět.

Eduardo Santos zatáhl soupeře a dostal červenou kartu • Foto Michal Beránek / Sport

Zase aby to neznělo bláznivě… Ovšem Slavia dohrávala zápas v takovém poklidu, že se spíš nabízelo, aby se pokusila soupeře ještě aspoň jednou překonat. Převahu i rozpoložení na to měla, Panathinaikos příliš neškodil. Místo toho domácí trochu ubrali, jako by výsledek 2:0 už úplně stačil. Dobré skóre to nepochybně je, mohlo být ale možná ještě lepší, šance měl i Moses Usor.