Surovčík ostře k výkonu Sparty: Je to málo. Kdyby všichni měli přístup jako Ševínský...
PŘÍMO Z NIZOZEMSKA | Mluvil velmi ostře směrem ke svému mužstvu, představení v Alkmaaru ho zklamalo, i když výsledek dává naději do odvety směrem k postupu do čtvrtfinále Konferenční ligy. „Výkon nebyl pro Spartu dostatečný, to si nebudeme lhát,“ pronesl brankář Jakub Surovčík, jasný hrdina Letenských při milosrdné prohře 1:2.
Jste zklamaný?
„Výsledkově to nakonec nebylo tak špatné, máme furt o co hrát. Jenže už je to několikátý velký zápas, kdy je to prostě málo. Každý musí začít u sebe.“
Tak začněte, zhodnoťte svůj výkon.
„Byly tam nějaké chyby, samozřejmě, ale celkově si myslím, že jsem týmu pomohl. Cítím se jistější a jistější, o tom se vůbec nemusíme vůbec bavit. Vlastně poprvé v kariéře mám možnost chytat více zápasů za sebou. Člověk se třeba u centrovaných balónů, u dalších věcí, co v tréninku nedokáže natrénovat, cítí prostě jistější.“
Na konci to bylo znát. Zničil vás hodně rozhodující gól?
„Určitě, ale ve finále jsme na víc neměli. Dali jsme gól z jedné šance, remíza by byla úplně zlatá, což je nakonec i výsledek 1:2, musím říct.“
Pomohly vám personální a taktické změny o poločase?
„Nějaké věci jsme si řekli, ale bylo to docela v poklidu a myslím si, že začátek druhé půle byl naše nejlepší pasáž. Dali jsme gól, jenže potom jsme se zase nechali zatlačit a kvalita těch jejich hráčů nám dělala velký problémy.“
Bylo znát, že máte hodně zraněných? Ubývaly síly?
„Kdybyste viděli, s čím dohrával Adam Ševínský, to je pro mě frajer. Kdyby takovýhle přístup měli všichni, tak jsme jinde.“
Na koho narážíte?
„Tak to snad vidí všichni… Když se trochu vrátím, tak slávisti nejsou všeobecně lepší fotbalisti, ale totálně nás roznesli přístupem. Chybí nám vůle se poprat, fotbalisty přitom máme. Někdy je to prostě málo. Když vidím kluky v obraně, hrajou každý zápas, hrajou si svoje - a ve finále dobře. Je mi líto, jak se to na ně celý zápas valí a pak to odnese zraněním Ševa a Matěj Ryneš. Oni tomu přitom dávají maximum v každý moment, každou chvíli na tréninku a hrají dobře.“
Jste hodně kritický. Berete sezonu jako zklamání?
„Jsou dva úhly pohledu. Ve Spartě chcete vždycky vyhrávat, každý zápas do toho s tím musíme jít. Nemůžu být přece extrémně šťastný potom, co prohrajeme, i když samozřejmě s těžkým soupeřem. To prostě do Sparty nepatří, musíme vyhrávat každý zápas nebo to aspoň chtít. Nastavení musí být vždycky stejné.“
Jak to změnit, vylepšit?
„Každý musí začít sám u sebe.“
Promlouvá k vám v tomto směru hodně kapitán Lukáš Haraslín?
„Pro něj je to taky těžká situace. Co si budeme povídat, naše ofenziva na něm do velké míry závisí, snaží se, ale ani kapitán nemá kouzelnou hůlku, kterou by mávnul a všechno by najednou bylo růžové.“
Poslední věc: Jak probíhala tak trochu habaďůra s Peterem Vindahlem, který do Alkmaaru přijel a nakonec nebyl k dispozici?
„Pete tady chytal, asi to bylo tím. Mě to nijak neoblblo, věděl jsem, že půjdu do brány, takže jsem byl v klidu.“
