Spáčil mohl být v Brně, teď v největším zápase vymazal bundesligové borce. Tleská i Plšek
Jiří Spáčil pochází z fotbalové rodiny, a to do ní nepatří plzeňský jmenovec Karel. Táta Michal hrával ligu za Sigmu a sestru jeho manželky si vzal Jakub Plšek, záložník MTK Budapešť. Čtvrtečním večerem nastavil sedmadvacetiletý Jiří v rodině nový strop, osmifinále Konferenční ligy jím nepochybně je – a bezchybný výkon na netradiční pozici stopera zážitek umocňuje. „Olomoucký Tomáš Holeš“, jak se někdy Spáčilovi přezdívá, přitom mohl být od zimy v Brně.
V té největší nouzi se mnohdy rodí nejlepší věci, nebo minimálně nejzajímavější příběhy. Nebo se dá záskok středopolaře Jiřího Spáčila v obraně proti bundesligovému soupeři nazvat jinak? Jistěže ne! „I kdyby do konce jara už nic neodehrál, bude na to vzpomínat,“ usmál se olomoucký kouč Tomáš Janotka po bezgólové partii s Mainzem. „Největší zápas kariéry,“ přikývl hlavní aktér.
Pozadí celé story už je známé, Sigmě chyběli z různých důvodů Jan Král, Abdoulaye Sylla, Louis Lurvink, Jakub Elbel, Tomáš Huk a Adam Dohnálek. Čili šest stoperů mimo. Proto volba padla na Spáčila, spolehlivého a charakterního odchovance ze silného ročníku 1999. „Kdysi dávno jsem tam naskakoval v Prostějově v žácích, ale to už je pravěk,“ vzpomínal. „Ale objevil jsem se tam vlastně i na lednovém soustředění ve Španělsku a v poslední době i na trénincích,“ dodal.
Byl to dobrý tah. Janotka ho postavil na pravou stranu stoperského tria, opravdu tak trochu po vzoru slávisty Tomáše Holeše, ke kterému jej někteří olomoučtí příznivci přirovnávají. Není sice tak osvalený jako reprezentant, ale výšku (179 cm) mají takřka totožnou a podobní jsou si i agresivitou. Do soupeře se zakousnou a nepustí, ve čtvrtek mu na potvrzení tohoto atributu stačilo přesně 56 sekund. Našel si vysoký nákop německého gólmana a ve vzduchu čistě sroloval protihráče.
Jako by tribunám vzkázal, ať se s ním počítá i na netradičním postu. „Jo, chtěl jsem se chytnout takovým soubojem, abych dostal se do laufu. Jsem rád, že jsem vyhrál. Myslím, že mi to hodně pomohlo dostat se do zápasu,“ popisoval.
Spokojený mohl být i otec Michal, jenž na přelomu tisíciletí zapsal v hanáckém dresu devět prvoligových startů a jeden gól. Tátu už Jiří překonal, do dalšího člena rodiny Jakuba Plška mu ale ještě necelých šedesát zápasů chybí. Vše přitom mohlo být jinak, v zimě o Spáčila projevovala zájem Zbrojovka. Divoké období plné změn se ho však nakonec, na rozdíl od Radima Breiteho, Štěpána Langera či Tihomira Kostadinova, netýkalo. Zůstal na Andrově stadionu, teď může být rád.
Jiří Spáčil v Chance Lize
- Kluby/sezony: 1/5
- Zápasy/minuty: 64/4114
- Góly+asistence: 4+5
- Žluté/červené karty: 5/1
Na druhou stranu to neznamená, jak už naznačil trenér, že ho nyní čeká jednodušší boj o místo v základní sestavě. Konkurence je i přes další plánovanou rotaci v neděli proti Karviné obrovská ve středu pole i vzadu, větší šanci má Spáčil díky užší evropské soupisce paradoxně opět proti Mainzu.
„Snažím se v každém tréninku ukazovat, že si šanci zasloužím. Makám naplno. Věřím, že trenérovi ukazuji, že jsem připravený. Zápas jsem si užil. Oproti středu hřiště mi přišlo, že jsem měl strašně moc času. Ve středu si dám jeden dotek a soupeř mě hned dostoupí. To byl největší rozdíl. A pak i v koncentraci. Fyzicky to nebylo tak náročné jako v záloze. Ale člověk musel být pořád ve střehu, protože jsem nikdy nevěděl, jestli přijde nákop, nebo to z jedničky pošlou za nás,“ vyprávěl.
Očima trenéra: Skvělý výkon!„Když si vezmu, že Jirka hrál proti bundesligovým útočníkům a pozice stopera je pořád jen alternace, předvedl skvělý výkon. Byl spolehlivý směrem dozadu, snažil se v prvním poločase aktivně zakládat ofenzivní akce. Jako obránce byl součástí čistého konta, takže klobouk dolů. Ze zkušeností víme, že Spáča je schopný tuhle pozici hrát, akorát trošku jinak. I proti Spartě se v některých zápasech z pozice šestky zasouval mezi stopery. Teď bylo jedinou změnou to, že byl součástí obranné řady hned od začátku. Věřili jsme mu, chystali jsme ho na to. Na začátku roku to neměl jednoduché, vstoupil do přípravy velice dobře, ale těsně před soustředěním onemocněl. Neabsolvoval hlavní část, vypadl z toho, musel si počkat na šanci. V konkurenci Berana nebo Barátha není jednoduché se prosadit. Ptal jsem se ho, jestli si na Mainz věří a je nachystaný. Říkal jsem mu, že je to zápas za odměnu. I kdyby neodehrál už nic do konce jara, bude na to vzpomínat.“ Tomáš Janotka, kouč Sigmy Olomouc |
