Pilař o Lize mistrů: Messi mi ukázal, o čem to je. Jeho dres jsem od té doby nepral
V létě 2011 přišel do plzeňské kabiny jako mladý zelenáč z Hradce. V mistrovské kabině se ho ujal kapitán Pavel Horváth. Extrémně rychle zapadl, dokonce se vyhnul mimořádně tvrdému zacházení a údělu nováčka - otloukánka. Václav Pilař (37) přesvědčil plzeňské hvězdy na hřišti. Okamžitě vplul do základu a bavil fanoušky technickými kousky. Nebál se ani Barcelony, když s minimem zkušenosti skočil rovnou mezi největší světové hvězdy v Lize mistrů. „Tehdy jsem byl na vrcholu,“ vzpomíná záložník pražských Bohemians na snové období raketového startu kariéry.
Václav Pilař přišel do Plzně v létě 2011 po první titulové sezoně. Pavel Vrba ho nasadil hned do letních předkol Ligy mistrů. Technický kouzelník z Hradce čapl velkou šanci. Ve druhém zápase proti Pjuniku Jerevan slavil první trefu, skóroval i proti Rosenborgu a Kodani.
Výrazně pomohl k první účasti Viktorie ve skupině Ligy mistrů a naskočil do zápasů na Camp Nou či proti AC Milán. Na evropské scéně zvládl během dlouhé a úspěšné kariéry 49 startů za Plzeň, Freiburg, Olomouc i Jablonec. „Všude jsem hrál poháry, musím tam dotáhnout i Bohemku,“ směje se. Poutavě vypráví o tom, jak to chodí při velkých zápasech na mezinárodní scéně, která nyní čeká čtyři české kluby. Ve dvou z nich si na sledovaném jevišti zahrál, kromě Plzně i za Jablonec.
Tak pojďme vzpomínat. Pamatujete si první zápas za Plzeň v Evropě?
„Takové momenty zůstávají v člověku hodně. Hráli jsme pod trenérem Vrbou, já přišel z Hradce v létě 2011. Začínali jsme kvalifikaci Ligy mistrů na Pjuniku Jerevan. U nich jsme vyhráli 4:0, odvetu doma 5:1. Zápasy se mi podařily, ve druhém jsem dával gól. Stejně jako další kolo v Trondheimu, tam jsem rozhodl o výhře 1:0. Doma jsme odvetu otočili, vyhráli 3:2 a zase postoupili. Na závěr předkol jsme dostali Kodaň, tam jsme odehráli krásný zápas. Tehdy hrála Kodaň pravidelně Ligu mistrů, my jsme tam vyhráli 3:1 a přivezli si skvělý výsledek. Nejdřív se trefil Dan Kolář, pak jsem dal gól já a na konci krásně střílel Fillous (Martin Fillo) po přihrávce Horviho. Doma jsme to dotáhli. Bylo krásné postoupit poprvé do Ligy mistrů, já prvních šest pohárových zápasů vyhrál.“
Přicházel jste jako mladý kluk z Hradce. Byl to velký skok?
„To ano, ale měl jsem štěstí, že jsem se mohl zlepšovat v týmu s klukama, kteří na mě působili jako velmi zkušení a sebevědomí borci. To v tehdejší Plzni zdobilo každého hráče v základu. Každý byl vítězný typ, kluci tak byli nastavení. Pod nimi jsem rostl, bylo mi to hodně blízké. Měl jsem v té době štěstí na spoluhráče, pak se dařilo i mně.“
Měl jste problémy prosadit se ve specifické plzeňské kabině? Přišel jste do týmu, který na jaře 2011 senzačně vyhrál titul.
„V Hradci mi říkali, že je to tam složité. Ale já věděl, že mě chce trenér Vrba. Navíc od prvního dne se ke mně chovali kluci hezky. Hlavně Horvi (kapitán Pavel Horváth) si mě vzal pod křídla. Byl jsem za to opravdu rád, choval se ke mně skvěle, působil jako velká persona. Měl jsem k němu velký respekt, ani jsem od něj nedostával moc čočku, což mi pomáhalo. Vzhlížel jsem k němu jako k lídrovi, zároveň jsem se musel nějak chovat. Kluci v týmu mi pomohli stát se i lepším člověkem. Samozřejmě jsem jim musel ukázat kvalitu na hřišti, aby mě mezi sebe vzali.“
Hned po příchodu jste získal místo v základu.
„Ty začátky, když přijdeš na pozici někoho jiného, no nebylo to lehké. Ani nemusím jmenovat…“
Hrál jste na úkor Martina Filla, plzeňského odchovance. Je to tak?
„Teď jsme kamarádi, ale tak to ve fotbale bývá. Každý si brání svoje místo v sestavě. Pro mě bylo důležité, že jsem na hřišti týmu pomáhal, měli jsme výsledky a já dával branky. Když člověk týmu pomáhá k bodům, snadno se začlení. Myslím, že jsem byl navíc pokorný kluk a ostatní mě měli rádi.“
Pomáhal vám v evropských zápasech odvážný, ofenzivní styl?
