Jeho matka je Polka, otec Čech, on sám se cítí doma v Lysé nad Labem, ale posledních sedm let strávil ve Vídni, hrál za mládežnické rakouské reprezentace, kvůli kterým si pořídil i tamní občanství.
Mladý muž s poutavým životním příběhem a fotbalový brankář Bartoloměj Kuru naskočil do přípravy s teplickými fotbalisty, do jejichž kádru se před jarní části sezony touží probít.
Jednadvacetiletý gólman se nevzdává naděje, že jeho testování v Teplicích se změní v trvalou spolupráci. Nyní je po skončení angažmá v Austrii Vídeň volným hráčem.
"Moc bych si přál, aby to dopadlo dobře. V sobotu a příští středu mě čekají přípravné zápasy, po kterých se asi rozhodne, jestli jsem uspěl," řekl při dnešním setkání s novináři ve Špindlerově Mlýně Kuru, který se v Krkonoších při kondičním soustředění sžívá s teplickým týmem.
"Teď tady ale moc ukázat nemůžu, nemám tady s sebou ani rukavice," poukázal Kuru na skutečnost, že Severočeši na okolních kopcích a v tělocvičně hlavně dbají na nabírání fyzické kondice. Kdyby však Kuru v Teplicích nezakotvil, tolik by se netrápil.
"Chtěl bych zůstat, protože česká liga je určitě lepší než rakouská a pořád z ní odchází hodně výborných hráčů. Ale když to nevyjde tady, tak se už rýsuje i něco venku," naznačil.
Nadějný brankář se touží vrátit do rodné země a znovu na sebe upozornit. "Hrát v Čechách pro mě bylo vždy prioritou. I rodiče mě přemlouvali, abych se na čas zase vrátil domů. Přece jenom jsem byl pryč hodně dlouho," vrátil se na začátek klikaté životní cesty Kuru.
Už ve 14 letech odešel do Rakouska, doma prý necítil takovou perspektivu. Kuru se upsal Austrii Vídeň a v necelých 16 letech se už jako velký talent připojil k dospělému A-týmu. V Rakousku upoutal, dokonce dostal nabídku do tamní juniorské reprezentace.
Celá věc však měla háček: Kuru se musel vzdát českého občanství a přijmout rakouské. Po dlouhých úvahách souhlasil, i poté, co se nechal zviklat radami nejmenovaného hráčského agenta.
S odstupem však svého kroku, především ztráty českého občanství, trochu lituje. "Kdo ví, jestli ještě někdy budu moci české občanství získat. Na papíře jsem Rakušan, ale uvnitř jednoznačně Čech. Když hraje naše (česká) hymna, tak změknu, rakouská je jen taková písnička, kde znám první a poslední větu," porovnával s úsměvem Kuru.
Kuru se na druhou stranu od dorosteneckých let dostal do rakouských národních mužstev, objevil se na mistrovstvích Evropy do 17 a 19 let, předloni v Kanadě byl také na světovém šampionátu dvacítek, byť tam odchytal jediný zápas a v semifinále proti "svému" Česku smutně seděl jen na lavičce náhradníků.
Zkušeností z reprezentačních klání si váží. "Kdybych zůstal v Čechách, tak kdo ví, jak bych dopadl. Třeba bych se nedostal ani do druhé ligy, takhle jsem si zahrál velké zápasy. Spíš mě mrzí, že jsem nedostal pořádnou šanci v Austrii. Za sedm let jsem tam v áčku odehrál jediný zápas, i když se mi v reprezentaci dařilo. Větší prostor jsem ale bohužel nedostal. I proto jsem už chtěl odejít," popisoval Kuru.
Zatím rázně odmítá nálepku promarněného talentu. "Vždyť je mi jednadvacet, pořád to ve mně musí být. My mladí gólmani to máme těžké, většina trenérů ale sází spíš na starší a zkušené," posteskl si Kuru.
