FOTOGALERIE - Trenér Karel Jarolím by z nich mohl klidně postavit celou jedenáctku. Přesně tolik je totiž momentálně ve Slavii cizinců. Na hřišti v Seefeldu, kde se český mistr připravoval na novou sezonu, se tak rozléhalo několik jazyků jako pod proslulou babylonskou věží.
Kouč Jarolím stojí blízko středového kruhu a promlouvá k hráčům. Zrovna jim vysvětluje, co od nich při nácviku standardních situací bude vyžadovat. Začíná v češtině. Někteří jedinci na něj však pouze hledí. Jeho slovům nerozumí.
I oni se však dočkají. Brzy totiž zaslechnou například francouzštinu. „V podstatě se dá říct, že mluvím se všemi česky a s Belaidem i Raguedem francouzsky,“ říká trenér Jarolím, který však ovládá také němčinu. Tu uplatňuje při komunikaci se Srbem Dušanem Vasiljevičem, jenž je v týmu stále na testech.
Belaid a Raqued v akci. • Foto Jaroslav Legner - Sport
Z druhé strany hřiště se však ozývá ruština. Lotyšský brankář Deniss Romanovs si cosi vysvětluje s trenérem gólmanů Lubošem Přibylem. „Ja dumal, što on sdělajet,“ zní z brankářského koutku. Občas můžete zaslechnout i angličtinu.
Všeobecně se však všichni snaží využívat co nejvíce češtinu. Cizinci slovanského původu jí rozumí. Někteří se s ní i obstojně domluví. Perfektně ji ovládá například Bělorus Vitalij Trubila, který už je v Česku třetím rokem. Když po jednom z tréninků prohrál v bagu, musel celému týmu u oběda popřát. „A řekl to opravdu krásně, skoro byste nepoznali, že je cizinec,“ podotýká Ondřej Zlámal, tiskový mluvčí klubu.
Zbylý realizační tým se snaží udávat pokyny v prvé řadě v češtině. „Když přijdete do zahraničí, taky se s vámi nikdo nemaže a musíte se naučit tamní řeč,“ myslí si kustod Jiří Strnad. Kondiční specialistka Denisa Bohiňáková to tvrdí taky. „Když vysvětluju nějaký cvik, řeknu to nejprve slovensky. Až když vidím, že se nechytne, použiju angličtinu. Ale já bych se měla také naučit česky,“ usmívá se sympatická Slovenka.
Občerstvení nesmí chybět • Foto Jaroslav Legner SPORT
Základní fotbalový slovník jako záda, volno a podobně už mají zmáknutý všichni. I Tunisané Tijani Belaid s Hocinem Raguedem či Brazilec James Dens, jejichž mateřské jazyky mají k češtině nejdál. „Bez toho by to nešlo,“ uzná Ragued, který se kromě francouzštiny domluví i španělsky, anglicky a arabsky.
Cizinci se snaží neseparovat. Češi a Slováci se jich taky nestraní. Ovšem kulturní blízkost stejně ničím nenahradíte. Po obědě tak na recepci na kávičce sedí skupinka v zastoupení Chorvat (Mato Ivanovič), Srb (Dušan Vasiljevič) a Makedonec (Riste Naumov). „Vždyť jsme všichni z Jugoslávie,“ usměje se útočník Naumov.
A když při zápase s Ankaragücü (1:2) sedí na tribuně malého stadionku v Jenbachu hráči, kteří nezasáhnou do utkání, také si všimnete dvou skupinek. V té první je Ragued, Romanovs a Naumov. V té další jsou Češi.
„Ale neřekl bych, že tvoří nějaké skupinky. Jen se spolu trochu víc baví. Kdybych byl jako Čech v zahraničí a měl tam českého spoluhráče, tak s ním taky trávím více času, než se adaptuju,“ uzavírá Zdeněk Šenkeřík.
