Talentovaný Alex Král si skvělými výkony v dresu pražské Slavie, které předvádí v domácí soutěži i na evropské scéně, vysloužil premiérovou pozvánku do české reprezentace. Dnes poprvé dorazil na sraz áčka, ačkoliv původně počítal s tím, že bude patřit ještě do jednadvacítky. „Je skvělé, že jsem dostal důvěru. Je to pro mě obrovská pocta, zažívám jedno z nejlepších období," pochvaloval si.
Když jste odlétal na zimní soustředění se Slavií, chtěl jste se poprat o místo v její sestavě. Nyní jste v národním týmu. To je docela nad plán, souhlasíte?
"Vyšlo to nad očekávání. Nečekal jsem, že bych se mohl tak rychle dostat do A týmu reprezentace. Po komunikaci s trenérem jednadvacítky směřovalo nejdřív všechno tam. Vzhledem k tomu, že jsem ve Slavii začal sbírat hodně minut i zápasů v Evropské lize, to přeskočilo do áčka."
Kdyby vám to předtím někdo řekl, co byste si pomyslel?
"Upřímně bych tomu ze začátku nevěřil, ale teď jsem tady a jsem za to hrozně rád. Uvidíme, jak to bude v zápasech."
Hledal jste své jméno v nominaci?
"Nepřemýšlel jsem o tom. Mluvil jsem spíš s panem trenérem jednadvacítky Krejčím, o áčku jsme se vůbec nebavili. Potom mi zavolal pan Šilhavý, že s největší pravděpodobností pojedu s áčkem. Bylo to ale předtím, než nás čekala Sevilla. Spíš jsem se soustředil na zápasy se Slavií. Až teď to začínám vnímat."
Co jste si pomyslel, když jste viděl na mobilu jeho číslo?
"Měl jsem ho uloženého, samozřejmě mě to potěšilo. Očekával jsem, že by mě mohl třeba pochválit za výkony, ale řekl mi, že s největší pravděpodobností pojedu s nároďákem. To mi udělalo největší radost."
Hned zde narazíte na nejsilnější soupeře. Nejdřív letíte do Anglie, pak doma vyzvete Brazílii…
"Jsem rád, že jsem dostal důvěru právě na takovýto sraz, kam by spousta kluků chtěla jet. Je to pro mě obrovská pocta."
Byl jste nervózní, když jste dorazil na první sraz?
"Ani ne, spíš jsem byl v očekávání, jak to tady funguje, jaký to je skok z jednadvacítky. Teď to tu poznávám a těším se na tréninky."
V nominaci je celkem sedm hráčů Slavie. To také pomáhá?
"Pro mě osobně ano. Mám tady kluky, se kterými každý den trénuji. Znám je lépe než ostatní."
Díval jste se po sestavě Angličanů a Brazilců?
"Koukal jsem zatím jen na Brazilce, upřímně jsem hledal jméno David Luiz, toho jsem tam ale nenašel. Už před Sevillou jsem říkal, že pokud ho nepotkám teď s Brazílií, musíme postoupit a chytnout Chelsea. A to vyšllo. Lidi nás už delší dobu spojují. I proto bude hezký zážitek se s ním potkat."
Už se vám někdy ozval?
"Zatím ne. Myslím, že o mně ani neví. Až s nimi budeme hrát, uvidíme, jaké to bude."
Zaujal vás Luiz nejen tím, že je vám podobný fyzicky, ale i fotbalově?
"Nejprve to bylo jen na základě podoby, pak mi ale někdo říkal, že máme podobný styl a podobně běháme. Já to zatím nevnímám."
Takže proti Chelsea budete kopat trestňáky jako on?
"Kdybych je tak uměl kopat, tak bych si to vzal. Do jeho fotbalových kvalit mám ale ještě daleko."
Co vám pomáhá k tomu, abyste ustál všechny rychlé kroky, které teď v kariéře děláte?
"V první řadě mi pomájají lidé, které mám kolem sebe, ať už to je rodina nebo přítelkyně. Pak lidé, se kterými delší dobu spolupracuji. Všechny kroky plánujeme dopředu."
Jak dopředu?
"Nic neřešíme ze dne na den, protože přestup z Teplic nebyl jen o tom někam přijít, ale myslet i na to, jaké to v tom novém klubu může být za pár let a jaká je šance se prosadit."
Máte vlastního individuálního trenéra. Jak spolupráce vznikla?
"Týká se to fotbalových věcí, trénujeme spolu už asi devět let. Vzniklo to na základě toho, že jsem se už jako mladý hráč chtěl individuálně zlepšovat. Měl jsem doporučení právě na Martina Daňka a už od prvního tréninku se mi to líbilo. Hodně mi to pomáhalo, pak jsem s ním začal dělat i mentální věci."
Jak v deseti letech přijde kluk na to, že chce individuálního trenéra?
"Přišel na to táta, který mě do toho zezačátku musel tlačit, protože se mi jako desetiletému klukovi nechtělo v neděli ráno vstávat, abych jel na trénink. K tomu mě musel donutit. Časem, když jsem dospěl i mentálně, už jsem sám začal mít tu potřebu sám a začal to vyhledávat."
Nutil vás někdy otec násilím?
"To uplně ne. (smích) Spíš jsem cestou na trénink nemluvil, pak už jsem byl veselý. Dnes už si vše řeším sám."
Máte na regeneraci něco speciálního?
"Člověk k tomu dospěje podle pocitů. Týden zpátky jsem si zakoupil kompresní kalhoty, které mám s sebou i tady. I tímhle způsobem se tomu věnuji, dám si je na sebe a koukám u toho na televizi."
Konzultujete to s individuálním trenérem?
"Jednak s ním, jednak se spoluhráči v týmu. Jsou tam hráči, kteří už nějakou dobu fotbal hrají, ví, co mi doporučit. Třeba ty kalhoty mám od Miroslava Stocha. Sedí mi skvěle, cítím se po nich lépe."
Je evidentní, že pro vás fotbal nekončí tréninkem. Pokračujete i odpoledne.
"Je to tak. Fotbalisté sice většinou říkají, že mají dvě hodinky denně, ale když máte zbytek dne volna, je na vás, jak ho využijete. Já mám trénink navíc, nebo když je těžší období, víc regeneruju."
Co vaše plány na léto?
"Hlavně si chci pořádně odpočinout. Tohle jaro pro mě bylo úplně něco nového, je to mnohem náročnější. Doufejme, že oslavíme titul, ale k tomu je ještě dlouhá cesta. Budu se také připravovat na podzim."
Jste nakloněný k další změně působiště?
"Momentálně přemýšlím nad tím, že určitě zůstanu. Samozřejmě, že nikdo neví, jaká přijde nabídka, ale chtěl bych být tady a co nejvíc se prosazovat.
Na koho z českých hráčů jste se nejvíc těšil?
Na reprezentaci jsem se těšil obecně, zajímalo mě, jak to bude velký skok."
A z anglických?
"Z Anglie jsem se nejvíc těšil na Harryho Kanea. On a Sterling, to jsou hráči, na které jinak koukám v televizi, sleduji jejich videa."
Bylo na začátku zimní přípravy ve hře nějaké hostování?
"Ještě před tím, než jsem podepsal smlouvu se Slavií, bylo v komunikaci, jestli by nebylo lepší přestoupit a zůstat v Teplicích. Já jsem si ale s agentem řekl, že když už mám přestoupit, tak se chci poprat o místo. I kdybych od začátku nehrál, tak do toho od přípravy pořádně šlápnout. Myslím, že jsme udělali správný krok, že jsem přestoupil do Slavie už nyní."
Je ve vašich očích lepší zůstat zde, nebo odejít do zahraničí? Měl jste nabídku z Bordeaux.
"Všechno má svoje pro a proti. V Bordeaux bych se naučil jazyk, viděl bych trochu jiné prostředí, hráče, mentalitu. Třeba by mi to pomohlo a zocelilo mě to. Získal bych trochu jiný pohled na fotbal, ve Francii fungují věci trochu jinak než tady. Kdybych v Bordeaux hrál a nastupoval, byla by to první francouzská liga a obrovský posun. Na druhou stranu, když se tam změnil trenér, nemusel bych nastupovat a trápil bych se. Šel jsem českou cestou, a můžu říct, že mi to pomohlo."
Nakonec je tedy dobře, že Bordeaux nedopadlo.
"Když se na to dívám s odstupem času, tak ano."
