Na dlažbě v Síni slávy českého fotbalu se to blýská hvězdami, každá nese slavné jméno. Ivo Viktor, Pepi Bican, Pavel Nedvěd… Teď se odkryla další, pro Karla Poborského. Má druhý největší počet startů v reprezentaci, stříbro z EURO 1996, hrál za Manchester United, Benfiku Lisabon a římské Lazio. Ještě aby mezi legendy nevstoupil. „Je čest být v takové pomyslné šatně,“ glosuje to 45letý Poborský, vedoucí Úseku talentované mládeže na FAČR.
Generace, která vybojovala stříbro na EURO 1996 a která později pomohla povýšit český fotbal mezi evropskou elitu, má v Síni slávy svého druhého zástupce. První byl
Pavel Nedvěd
, po něm přichází
Karel Poborský
.
Je to tak správně, že po Nedvědovi tu máte svou hvězdu právě vy?
„Tohle je těžká otázka, nevím, co je vlastně správně, kdo by tu měl být, kdo ne. V týmových sportech je strašně složité hodnotit individuality, dávat dohromady gólmany, útočníky… Jedná se o úhel pohledu a mnohdy to nemusí být ani moc fér. Ale tak to prostě je, a já jsem za to, že tu jsem, samozřejmě upřímně rád.“
Vaše kariéra je hodně spojená s Anglií, kde jste zažil velký úspěch s reprezentací, pak hrál v Manchesteru. Vzpomínáte ještě na finále EURO ve Wembley, kam teď jede česká reprezentace?
„Vzpomínám, jasně. Teď tam letíme s výpravou, i když ten stadion už je jiný, ale pro nás to tehdy byl obrovský zážitek. Wembley bylo staré, mělo atletickou dráhu, ty sloupy v rozích… Vždycky mi to naskočí a určitě to byl jeden z největších zápasů, které jsem kdy odehrál.“
Je to magické místo?
„Těch slavných stadionů je spousta, ale tenhle má auru fotbalu, je velký zážitek tam být. Určitě teď bude zase vyprodáno, atmosféra na Ostrovech při fotbale je fantastická. Hrát ve Wembley je pro mě vždycky něco víc než hrát kdekoli jinde. Wembley je prostě jenom jedno.“
Jak vidíte dnešní generaci anglické reprezentace?
„Už je úplně jiná, vůbec celé pojetí fotbalu úplně změnili. Začali hrát víc evropský fotbal, není to už žádná třískaná, mlácená, mají spoustu mladých, dynamických, technických hráčů, po dlouhých letech našli taky mladého gólmana, na němž vždycky vyhořeli. Je to tým, který má po dlouhé době šance získávat medaile. Na posledním mistrovství světa určitě neřekli všechno.“
Vy jste nahlédl s bývalým vedením Technického úseku hlouběji, jak v Anglii začali dávat dohromady mládežnický fotbal. Můžete to nějak popsat?
„Anglický fotbal bude vždycky trochu žehrat na to, že má pravděpodobně nejlepší ligu na světě, že je v ní nejvíc peněz a majitelé klubů, vesměs cizinci, nemají problém s financemi. Pak jsou áčka jednotlivých klubů postavena na cizincích a výchova talentované mládeže je tam mnohem složitější než v uvozovkách u slabších zemí. Ale tahle generace Anglie je fantastická, po dlouhé době dali dohromady mužstvo, které je konkurenceschopné a bude si jezdit na závěrečné turnaje pro medaile.“
Začali tedy Angličané dávat na mládež větší důraz?
„Určitě, je to řízené asociací, mají tam kvóty pro cizince, uvědomili si před několika lety, co pro úspěch musejí udělat, a dneska se jim to začíná vyplácet.“
Považujete Anglii za jednoho z největších soupeřů i v globálním měřítku, ne jen v tom evropském?
„Troufám si říct, že ano. V Evropě patří do pětky, možná do trojky, ve světě to bude podobné. Je to mužstvo, které jednou bude psát historii. Už to není ten mlátící tvrdý tým, tohle jsou techničtí, mladí, dynamičtí kluci, kteří před sebou mají obrovskou budoucnost.“
Posunul se anglický fotbal i díky přílivu zahraničních trenérů jako Pep Guardiola a další?
„Je to tak, celý pohled na fotbal se u nich změnil. Já tam byl před dvaceti lety, tréninková centra nebyla, měli jsme jen obrovskou louku, na které byly napíchané brány, regenerace žádná. S přílivem těchto trenérů a vůbec s poevropštěním soutěže se zlepšila příprava klubů, tréninková centra jsou nejlepší na světě, naprosto digitalizovaná, a tihle trenéři, kteří působí v anglické špičce, tomu dávají něco, co tamnímu fotbalu dosud chybělo.“
A současný kouč nároďáku Gareth Southgate?
„Měl takovou nálepku, aby to nějak dotrénoval, potřebovali jím zalepit díru, ale ukázalo se, že to umí jak s hráči, tak s médii, že všechno funguje, má ty svoje parádní vestičky. (smích) A výsledky se najednou dostavují.“
Takže i otevřenost k médiím a veřejnosti pomohla?
„Určitě, zavedli věci, které na Ostrovech nebyly zvykem. Dřív to byla spíš válka mezi reprezentací a novináři, teď se ten obraz naprosto změnil a fotbalu se to vyplatilo.“
