Se štěstím uplácaná remíza 1:1, otřesný výkon ve druhém poločase a sesun nadějí na baráž o mistrovství světa do zóny teorie. Tak smutná je realita české fotbalové reprezentace. Sobotní hrubě nepovedený kvalifikační zápas v Norsku vyvolal řadu legitimních otázek. Fotbalový národ nejvíc řeší opomenutí Patrika Schicka v základní sestavě. Udělal Karel Jarolím chybu, když v Oslu roli začínajícího útočníka svěřil Michaelu Krmenčíkovi? Deník Sport má za to, že nikoliv. Strategických chyb se dopustil už o pár dní dřív.
Celý příběh okolo Patrika Schicka začal už během předzápasové tiskové konference v Bruselu. A neodstartoval ho žádný z českých novinářů, nýbrž sám Karel Jarolím . Když padl nevinný dotaz na supertalent ze Sampdorie, trenér neváhal a doslova pronesl: „Za dobu, co jsem u reprezentace, nastoupil pouze jednou v základu proti Ázerbájdžánu. To jsem s ním moc spokojený nebyl. Doma proti Norsku jen střídal a pak měl zdravotní potíže,“ prohlásil a pak vypálil. „Těším se na to, až nám to všem ukáže.“
Vzhledem k tomu, že Schick prožívá psychicky velmi složitý konec sezony vinou nekončících dohadů o (ne)přestupu do Juventusu, mohl kouč volit diplomatičtější slovník. Byl to zbytečný dodatek. Mohl si ho odpustit. Trenérova slova o mladém talentu následně citovala snad všechna významná česká média.
V pondělí v Bruselu se pak Jarolím dopustil druhé, dost možná klíčové strategické chyby: na hrot útoku poslal Michaela Krmenčíka z Plzně, Schicka udusil na místě klasické „desítky“. Přitom je známo, že současný největší talent českého fotbalu hraje mnohem raději úplně na špici, více z pravé strany. V této roli dovede dokonale využít přednosti čarostřelce.
Jenže Jarolím mu takovou úlohu svěřil jen na necelých dvacet minut druhé půle. Promrhal šanci, jak dostat Schicka do pohody usazením na oblíbené místo. Navíc ho po utkání znovu lehce pokáral. „Umí víc, měl několik laciných ztrát,“ řekl kouč.
Tématu „Kluk za 660 mega se v reprezentaci zatím trápí“ se logicky chytila většina českých médií. Z informací, které proudily k novinářům doprovázejícím národní tým v Belgii a Norsku, to útočník nesl nelibě. Nelíbilo se mu, že má být v jednadvaceti letech tahounem reprezentace, od kterého se čekají góly. Když pak na setkání s novináři dostal otázky na tělo, bylo znát, že mu jsou proti srsti.
Když následně přišel na domluvený individuální rozhovor pro deník Sport, nebyl v pohodě. Odpovídal tišeji než obvykle, byl zaražený. „Nebyl na předchozí otázky připravený, byl z toho špatný. Nechápe, že všichni řeší jen jeho a chtějí po něm v každém zápase góly,“ řekl Sportu zdroj blízký reprezentaci.
Schick byl rozhozený. Když procházel okolo novinářů, neusmíval se. Tlak tvrdě dopadající na jeho hlavu jen složitě rozdýchával. S tak pochroumanou psychikou bylo stěží myslitelné, že by Jarolím proti Norsku ukázal v základní sestavě na Schicka.
Proto kouč poslal od první minuty Michaela Krmenčíka. Střelce ze Sampdorie vypustil do zápasu až v 64. minutě za stavu 1:1, kdy měl podle původního plánu dělat v unavené obraně Norů psí kusy.
Že k tomu nedošlo, nesouviselo se Schickovou lavírující psychikou. V době útočníkova příchodu na hřiště byla hra Čechů strašidelně rozdrolená. A dohromady už ji nikdo nedal
Jednadvacetiletý Schick se za dva dny připojí k reprezentaci do 21 let před startem malého EURO. Po něm by mělo být jasno o jeho dalším angažmá. Bude mít konečně klid.
V dospělé reprezentaci ale až poté, co začne střílet góly. Takový je osud sportovců, kteří jsou ve svém oboru výjimeční.
