„Tome, sedmnáct let ho opatruju,“ volal asi pětačtyřicetiletý chlapík při autogramiádě na Tomáše Rosického a mával podepsaným dresem Sparty z dob, kdy slavný záložník odcházel z české ligy do Dortmundu. „Rosa“ se od stolku jen usmál a pokračoval v rozdávání podpisů v rámci mezinárodního turnaje U-11 ve Tvrdonicích u Břeclavi. Triumfovala v něm „jeho“ Sparta. „Říkal jsem, že pokud nevyhrají, ať ani nejezdí domů,“ usmál se Rosický v rozhovoru pro Sport.
Nedělní odpoledne v Podluží jako vymalované, na travnatých plochách žáci kategorie U-11 a líté bitvy v turnaji, jehož mediálním partnerem byl deník Sport. Od zábradlí na kousky talentů z Česka, Slovenska a Maďarska dohlížely fotbalové osobnosti Tomáš Rosický, Ondřej Mazuch a kouč Vítězslav Lavička.
Největší nával ale nebyl u hřiště, nýbrž pod tribunkou, kde trio vážených hostů absolvovalo po poledni autogramiádu. Zájem byl obrovský, špalír zájemců musel moderátor akce Michal Chylík z časových důvodů utnout. „Není toho na vás moc?,“ ptal se stopera Mazucha, aktuálně hráče druholigového anglického Hull City. „Málo,“ reagoval rodák z nedalekých Prušánek.
V regionu je doma, během dovolené bydlí v domě u rodičů. „Jezdím sem po sezoně, anebo když je repre pauza a máme třeba čtyři dny volna. Taťka pro mě přijede do Vídně a jedeme na Moravu. Třikrát čtyřikrát za rok to vyjde,“ vyprávěl devětadvacetiletý Mazuch, jenž před rokem opustil Spartu a vydal se na Ostrovy. Během ročníku byl čtyřikrát zraněný, neodehrál toho tolik. „Něco jsem odehrál, a pak jsem se zranil. Pořád dokola,“ povzdechl si.
Po konci sezony, v níž se s Hullem zachránil v Championship, dorazil do rodného kraje v pátek. Víkend měl volný, a když mu šéf ligy Dušan Svoboda zavolal, jestli by nepřijel na žákovský turnaj do sousedních Tvrdonic, neváhal. S rodinkou dorazil také ředitel Slovácka Petr Pojezný.
Probíralo se ledacos. Od záchrany Slovácka po čerstvý pád Brna. „Odehrál jsem tam jednu sezonu, nějakých dvacet zápasů. Že bych z toho nemohl spávat, to asi ne. Ale samozřejmě mě mrzí, když spadne druhé největší město v republice. Zbrojovka hrála de facto každý rok o záchranu, nějaký hlubší problém tam asi bude. Tak, jak funguje celý klub, takový se hraje fotbal,“ odtušil Mazuch.
Rovněž pro Rosického, legendu Sparty, je pád tradičního soupeře nepříjemnou zvěstí. Sparta přišla o dva velké zápasy v sezoně. „Tabulka nikdy nelže, to je jedna věc. Ale Brno je sportovní město. Pro fotbal je asi škoda, že spadlo. Ale takhle to funguje,“ pokrčil rameny Rosický, jehož čeká za 9. června rozlučka s úspěšnou kariérou. Na vyprodanou Letnou už se těší. „Bude to moje poslední kapitola jako fotbalisty,“ dodal ve Tvrdonicích, kde sledoval své možné nástupce.
Během odpoledne si odskočil do penzionu, dopřál si krátký odpočinek. V hlavě mu jistě šrotovalo, jestli „jeho“ Sparta dosáhne na třetí místo a tím na postup přímo do základní skupiny Evropské ligy. V cestě jí stojí Jablonec, jenž má před posledním kolem o bod víc. Když porazí doma Slovácko, nepomůže Letenským ani výhra na Bohemians. „Jaro mají povedené, to je bez debat. Kouče Radu znám ze Sparty i z národního týmu. Je to dobrej trenér a ukazuje to i v Jablonci,“ poznamenal s respektem „Rosa“, jenž si půlden ve Tvrdonicích užil.
A byl rád, že mají mladí sparťané nad soupeři navrch. „Moc se mi to líbí, je tady pěkná atmosféra. Pro kluky je takový turnaj strašně zajímavý. Je fajn, že tu můžu být,“ líčil záložník, jenž musel ze zdravotních důvodů nedávno v sedmatřiceti letech ukončit kariéru. Přesto je pro malé fotbalisty dál vzorem. I pro ty větší. „Snad jim nějakým způsobem pomůže, když vidí mě, Víťu Lavičku nebo Ondru Mazucha. Je to o tom, aby sport dělali s láskou a bavilo je to. To nadšení je na nich vidět,“ pozoroval zaujetí nadějí ze tří zemí.
Zástupci z ciziny nebyli do počtu. Za Spartou skončila druhá Žilina a třetí Slovan Bratislava. „Když je mezinárodní konfrontace, byť třeba jen ze Slovenska a Maďarska, kluci to hned berou jinak. Je to pro ně perfektní. Důležité je, aby se nikdy nevzdávali a šli si za svým snem. Jako já,“ dodal Rosický.
