Krejčí o rozvoji mladíků: Pomoct může druhá liga. Na jaké pozici vidí Hložka?

Jednadvacítka má do března padla, než se jí zase rozběhne kvalifikace o EURO 2021. Jejího trenéra Karla Krejčího potěšila poslední nečekaná výhra v Chorvatsku 2:1, která tým vykopla na první místo ve skupině. Sám ale přemýšlí, jak víc pomoct českému fotbalu.

„Vidím tuhle možnost primárně ve druhé lize. Když se rozjížděla Viktorka Plzeň, prošli touto cestou například Jiráček, Darida, Hrošovský nebo Krmenčík. Ze Slavie pak třeba Souček nebo Hovorka. Problém vidím v tom – a netýká se to jen fotbalu – že jsme schopni se na nějaké mládežnické úrovni vyrovnávat top týmům Evropy, oproti nim ale hůř zvládáme přechod do dospělého fotbalu,“ říká Krejčí.

Několik trenérů a odborníků se shodlo, že tohle nám jde, protože brzy dostáváme do hráčů taktiku, umíme hrát týmově, zatímco individuální kvalitu rozvíjíme obecně hůř. Je to pravda?
„Souhlasím, výjimečných individualit mají v některých zemích více, příkladem může být teď naposledy Chorvatsko. Vyhráli jsme tam po skvělém výkonu, ale nebudu naivní: všichni manažeři a skauti, kteří seděli na tribuně, sledovali Chorvaty. V ofenzivě mají Chorvaté, ale i třeba Řekové obecně kvalitnější hráče. Ale jak bylo řečeno, jsme schopní charakterem a týmovým pojetím ty zápasy uhrávat. Nyní máme velkou výhodu, že zrovna v jednadvacítce spousta hráčů ligu hraje, ten nejtěžší přechod tihle kluci zvládli a jsou v silných klubech, třeba ve Spartě nebo v Mladé Boleslavi.“

A vracíme se na začátek, tedy že by se to dalo systémově podchytit, aby se to opakovalo...
„To je nejdůležitější, musíme na to pamatovat a taky se o tom bavíme. A ze své zkušenosti bych doporučoval, aby se na to šlo přes druhou ligu. Jako jsem to zažil jako mladý já.“

A jak?
„Přišel jsem z vojny a ve druhé lize tehdy bylo povinné, že do zápasu musel naskočit jeden mladý hráč do určitého věku. Během mého působení v Plzni takhle naskakoval Pavel Nedvěd, po něm Karel Rada. Ani v případě takových výjimečných kluků to nebylo tak, že by přišli z dorostu a hned sami chtěli hrát ligu. To tehdy ani nebylo dost dobře možné, protože se ven moc nechodilo, kádry byly nabité. Méďovi také trvalo, než se dostal na úroveň Sparty. Tenhle problém je třeba pojmenovat. Tedy že máme talentované hráče, kteří jsou zvyklí hrát v dorostech a juniorkách celé zápasy každý víkend, jenže pak přijde přechod a jejich vytížení se zpomalí, nebo zastaví úplně. A od toho by tu právě ta druhá liga mohla být.“

Co říkáte na zavedení béček ve třetí lize?
„To je určitě pozitivní krok. Dobrou cestou jdou například Sparta a Slavia. I proto, že to paradoxně není jen o mladých, ale že si třeba zaplatí Miroslava Podrazkého nebo Michala Švece. Zkušené kluky, kteří přemýšlí i o trenérské dráze a jsou charakterově zdraví. A tihle hráči mají v popisu své práce, aby pomáhali mladé kluky kolem sebe vychovávat, usměrňovat. Bavíme se taky o tom, jestli třeba zvýšit dotace týmům ze druhé ligy za stavění mladých hráčů. Těm klubům, které nyní v reálu živoří, by to mohlo dát novou motivaci a smysl jejich fungování.“

Můžeme tohle povídání vztáhnout na konkrétní případ, třeba na Jana Matouška, kterého druhá liga nakopla?
„Řeknu to otevřeně. Myslím si, že kdyby tenkrát nespadla Příbram do druhé ligy, možná jsme se o žádném Matouškovi nikdy nedozvěděli. Najednou ve druhé lize dal hodně gólů, hrál, upozornil na sebe, dostal se do mládežnické reprezentace, přenesl si výkonnost i do první ligy a po pár zápasech o něm mluvili úplně všichni. Během zhruba roku vylítnul jako kometa. Je těžké to zpětně odhadovat, ale dostal by se Honza na hřiště, kdyby Příbram nespadla? Takových příkladů je samozřejmě víc. Po druhé lize jezdím hodně, jsem v úzkém kontaktu s mnoha kluby, často se shání po tipech na mladší hráče. Třeba v Pardubicích a v Jihlavě využívají lidi se zkušenostmi ze