Nedvěd a Koubek o zoufalcích u počítače i podobě s Brücknerem: Uklidnění je nebezpečné
Potkali se u savojského řízku, speciality kladenské restaurace Penzion 68. Miroslav Koubek (74) měl horečku, Pavel Nedvěd (53) zase plán, kým obsadit pozici hlavního trenéra reprezentace. Od onoho prosincového dne definuje jejich vztah hluboký respekt a silná chemie. „Našel jsem člověka, který myslí a pracuje podobně jako já,“ spokojeně říká držitel Zlatého míče. Když v průběhu unikátního rozhovoru přirovná reprezentačního trenéra ke Karlu Brücknerovi, vzduch v místnosti se na moment zastaví, hodiny přestanou tikat. A Koubek pohotově odvětí. „Ještě abych nezpychl.“ Roční iSport Premium nyní za výhodnou cenu. Ušetříte 445 korun>>>
Za necelý týden odstartuje Česko kampaň na mistrovství světa v Severní Americe. Po emočních turbulencích během baráže může být v mužstvu relativně klid. Na turnaj se dostalo po dvaceti letech a útok na závěrečná kola play off se neočekávají. S tím ale nechoďte na dva perfekcionisty – generálního manažera reprezentací Pavla Nedvěda a trenéra národního týmu Miroslava Koubka.
„Milionkrát jsem zažil pocit uklidnění, je to strašně nebezpečné,“ vypálí Nedvěd.
„Nesmíme dopustit bezstarostnost,“ kontruje Koubek.
Ve skupině, která se hraje v Mexiku a USA, narazí postupně na Jižní Koreu, Jihoafrickou republiku a domácí mužstvo. Cílem je postup a líbivější herní přednes, než tomu bylo v březnové baráži. Koubkovi Češi však primárně chtějí spoléhat na vlastní zbraně: být otravní, nepříjemní. „Ty jsi použil slovo hnusní,“ otočí se Nedvěd pobaveně na kouče. „No, to jenom v kabině,“ dočká se odpovědi. Oba po sobě až trochu spiklenecky mrknou. Funguje jim to. Snad to bude v Americe fungovat i reprezentaci.
Kolik jste spolu před odletem na mistrovství světa trávili času?
Koubek: „Úplně denně to nebylo. Tedy co se týče osobního setkání, face to face. Ale tak pětkrát do týdne to je. Na FAČRu v kancelářích, na fotbalech.“
Nedvěd: „Když už jsme v těch kancelářích, vypadá to tak, že trenér Koubek přijede a sedíme klidně sedm, osm hodin.“
Koubek: „Nepustím je domů.“
Nedvěd: „Diskutuje se všechno. Koukáme na hráče, řešíme program, co se kolem hráčů děje. Snažíme se, aby u toho byl větší tým včetně asistentů. Jak je to dneska poskládané, trenér a asistenti, tak se mi to moc líbí. Každý z kluků tomu má co dát.“
Koubek: „I Jarda Plašil je s námi technikou spojený z Bordeaux.“
Kdo nejvíc mluví během těch sedmi, osmi hodin?
Nedvěd: „Jak kdy.“
Koubek: „Náplň těch porad, co budeme probírat, mám na starosti já. Takže mám úvodní slovo, pak se přidají ostatní a diskutujeme a pilujeme myšlenky.“
Nedvěd: „Jenom vím, že trenér pokaždé přijde perfektně připravený a přinese si svůj list věcí, které máme probrat. Má vše pečlivě napsané, píše si to rukou, takže to přečte jenom on. Seznam přečte a bod po bodu probíráme úplně všechno.“
Koubek: „Jo, to přečtu jenom já… Nebudu ztrácet čas nějakým krasopisem. Namastím a je to připravený.“
Pavle, když jsme s vámi dělali rozhovor v únoru, posteskl jste si, že porady s trenérem trvají pět hodin. Teď už mluvíte o sedmi, osmi hodinách…
Nedvěd: „On mě na to pan Šádek upozorňoval, že trenér je workoholik a perfekcionista, který prostě nejde domů, dokud to není dořešené úplně do detailů. Až když je spokojený, řekne: ‚OK, tak bysme mohli jít.‘ Nezajímá ho čas, což si myslím, že je jeho dobrá vlastnost. Já mám rád, když je člověk připravený na všechno. Už teď má nachystané tréninky do začátku mistrovství světa, což je skvělé. Víme, co bude následovat, jsme připravení.“
Koubek: „Rád bych řekl, že na té náplni spolupracuju s asistentem číslo jedna, což je Honza Suchopárek.“
David Trunda říkal, že debata s trenérem Koubkem ho obohacuje. Máte to stejně, Pavle?
Nedvěd: „Rozhodně. Myslím, že se vzájemně doplňujeme. Já si trenéra hrozně vážím, má veškerý můj respekt.“
Koubek: „Je to vzájemné.“
Nedvěd: „Děkuju. Je to vzájemné, protože si vyjdeme vstříc. Navíc je trošku jiná generace než já, má prostě jiný náhled na fotbal z trenérské lavičky než já z pozice bývalého hráče, který dnes stojí na tribuně. Myslím, že se to dobře prolíná. On vidí něco jinak než já, a tím pádem probíhá diskuse, v níž se můžeme oba - ne oba, celý realizační tým - zlepšit. Jak říkám, dneska je to fajn.“
Koubek: „A já zase nevidím, co vidí Pavel, protože jeho oko je samozřejmě luxusní. Pro podání informací směrem k nám je to prostě nezastupitelné. Borec. Víme, jaká byla kariéra. Pavel vidí fotbal dokonale. Už jsem zkraje říkal, obohacuje nás to oba dva.“
Ta otázka poté, co tu už zaznělo, je skoro zbytečná. Zdá se, pánové, že jste si vzájemně hodně sedli. Je to tak?
Koubek: „Začnu. Já měl k Pavlovi vždy velkou úctu. Vůbec jsme se neznali, poznali jsme se cirka před rokem na soustředění Plzně ve Westendorfu, které on navštívil. Já samozřejmě vnímal celou jeho kariéru. Dokonce, to on ani neví, jsem ho prvně viděl v roce 1996 v Mariánských Lázních na tréninkovém kempu Lazia Roma…“
Nedvěd: „…Františkových Lázních.“
Koubek: „Františkových, pardon, když Lazio vedl Zdeněk Zeman. Samozřejmě jsem využil tu šanci, strávil jsem tam týden a sledoval tréninkový proces. Pavel tam byl nováčkem. Jeho kariéru a vývoj jsem od té doby sledoval, ale už i předtím ve Spartě a Plzni. Ovšem neznali jsme se.
