Rozbor Korejců: světové hvězdy, vysoký presink, smrtící protiútoky i nestárnoucí Son

S naprostou lehkostí. Šestnácti zápasy ve dvou skupinových fázích Korejci prolétli bez jediné porážky (s bilancí jedenácti vítězství a pěti remíz). Asijským sítem zkrátka prosvištěli s razancí demoliční koule a štiplavostí toho nejpeprnějšího kimči. V jinak vcelku milosrdném losu, kde jim cestu křížily spíše tuctové výběry Iráku, Ománu a Číny, je nejvíc potrápilo kousavé Jordánsko.

Jižní Korea zůstává jedinou asijskou zemí, která rozrazila brány semifinále. Dosáhla na něj v roce 2002, hnaná (podle mnohých až protekční) domácí atmosférou. Od roku 1986 sice nechyběla na jedenácti šampionátech v řadě, ale mimo tehdejší bronzový sen prošla ze skupiny už jen dvakrát (2010 a 2022). Naposledy v Kataru urvala postup v jedné z nejdramatičtějších bitev turnaje, když v nastavení přemohla Portugalsko, než její pouť v osmifinále spláchla brazilská ofenzivní smršť (1:4).

Hong Mjong-po je legendou jihokorejského fotbalu. Jako pilíř obrany odehrál čtyři světové šampionáty (1990–02) a na domácím turnaji v roce 2002 jako první Asiat v dějinách pronikl do elitní trojice v anketě o nejlepšího hráče šampionátu (za Oliverem Kahnem a Ronaldem). Když přesedlal na trenérskou dráhu, dovedl olympijský výběr k historickému bronzu (2012). O dva roky později u áčka tvrdě narazil: na MS 2014 národní tým pod ním vyhořel s jediným bodem a Hong rezignoval. Po úspěšném restartu v K-League, kde s Ulsanem HD sbíral tituly, dostal v červenci 2024 druhou šanci.

Pořád je to proces. Hong má za cíl zvýšit efektivitu jihokorejského týmu a probudit v něm skrytý potenciál. Očekává se, že mužstvu vtiskne podobný styl jako během svého úspěšného angažmá v Ulsanu HD, tedy důraz na konstruktivní rozehrávku a agresivní presink, avšak s rozumným hospodařením se silami. Sám svaz argumentoval příkladem Argentiny, která v Kataru ovládla šampionát, přestože v součtu naběhaných kilometrů patřila k nejméně aktivním. Poté, co Korejci hladce prošli kvalifikací, posloužily nedávné přípravy proti silným soupeřům k taktickým experimentům. Hong v nich otestoval formaci 3-4-3 s dosti kolísavými výsledky. Po drtivém debaklu 0:5 od Brazílie přišlo povzbudivé vítězství 2:0 nad Paraguayí.

Jádro jihokorejského týmu dál tvoří silná evropská legie: Kang-in Lee z PSG, Min-jae Kim z Bayernu, Jae-sung Lee z Mohuče a, pokud se stihne uzdravit, také Hee-chan Hwang z Wolverhamptonu. Absolutním středobodem, kapitánem, rekordmanem v počtu reprezentačních startů (142) i reklamním magnetem však zůstává Heung-min Son. Pro asijskou ikonu má nadcházející turnaj specifickou příchuť. Od července 2025 vede Los Angeles FC, kde se znovu sešel s Hugem Llorisem. Třiatřicetiletý útočník má před sebou pravděpodobně poslední mistrovství světa, ale v zámoří dál dokazuje, že létá jako šinkanzen mezi diesely.

Do šampionátu vstoupí po bouřlivém období pod Jürgenem Klinsmannem. Ten měl původně dovést tým až do Spojených států, kde sám žije, jenže na lavičce vydržel sotva rok. Vaz mu zlomilo zpackané tažení na Asijském poháru 2024, kde se Korejci po protrápených výkonech a ostudné remíze s Malajsií ve skupině sice doploužili do semifinále, ale herně naprosto propadli. Hledání Klinsmannova nástupce se protáhlo na pět měsíců. Provázely ho vnitřní spory, zda vsadit na cizince, nebo domácího kouče. Mezi zahraničními jmény se skloňovali Jesse Marsch a Gus Poyet.

Pro Sona jde téměř jistě o poslední mistrovství světa. Přichází s jasnou misí: dopřát spoluhráčům i celé zemi loučení, jaké si jeho odkaz zaslouží. A sílu kolem sebe rozhodně má. On sám v zámořské MLS dál exceluje, což v dubnu stvrdil pěti asistencemi v jediném zápase. Kang-in Lee v dresu pařížského PSG nastupuje v Lize mistrů, byť ho zranění v sezoně 2025/26 připravila o větší herní vytížení. Min-jae Kim z Bayernu platí za jednoho z nejlepších stoperů v Evropě a Hee-chan Hwang z Wolverhamptonu dodává presinku dravost i góly, díky nimž korejský útok hrozí z mnoha úhlů. Trenér Hong buduje systém, který vyvažuje Sonovu starou gardu nástupem mladé krve, březnové testy však přinesly krutý střet s realitou. Jižní Korea bez svých opor nejprve schytala v Milton Keynes debakl 0:4 od Pobřeží slonoviny a vzápětí padla 0:1 ve Vídni s Rakouskem, přestože Hong už nasadil to nejsilnější, co měl. Tyhle facky obnažily chronický problém: systém se třemi obránci v rozestavení 3-4-2-1 generuje útočnou kvalitu i šance, ale děravá defenziva tenhle ofenzivní luxus škrtá a funguje jako spolehlivá jízdenka do pekel.

Ofenzivní identita Jižní Koreje stojí na souhře špičkových individualit a typologicky odlišných útočníků, což Hongovi nabízí širokou paletu možností pro jakýkoli herní scénář. Kapitán Son platí ve své optimální formě za jaguára, který dokáže vteřinovým zábleskem rozhodnout zápas proti komukoli na světě; jeho čtení hry, zakončení v těsných prostorech a schopnost strhnout tým jsou nenahraditelné. Lee jako technicky nejnadanější klenot kádru deptá soupeře precizním krytím míče i přímočarostí, což z něj dělá jednoho z nejpozoruhodnějších křídelních hráčů turnaje. Trojlístek doplňuje Hwang, motor presinku, jehož brutální pracovní tempo a střelecký instinkt z levé strany dodávají korejské hře jinou dimenzi, než jakou představuje Sonova genialita. Nejsilnější jsou Korejci ve chvíli, kdy záložníci bleskově sbírají odražené míče, přechodová fáze nabere vražedné tempo a Son v plném sprintu vtrhne do couvající obrany. Tahle lavina z protiútoku dokáže smést z cesty kohokoli.

Téměř dvoumetrový pilíř Kim je po Sonovi nejdůležitějším mužem týmu. Stoper Bayernu řídí defenzivu s přirozenou autoritou i technickou jistotou při rozehrávce odzadu. Jeho vzdušná dominance navíc znamená, že Jižní Korea se složitě překonává při standardních situacích na obou koncích hřiště. Systém se třemi obránci však odkrývá zranitelná místa při rychlých brejcích soupeře, zvláště když wingbeci vystoupí vysoko a nechají vzadu otevřená vrata. Jarní K.O. od Pobřeží slonoviny a Rakouska ukázaly drsnou pravdu: jestliže defenziva neudrží čisté konto, Korejci mají kvůli slabší produktivitě, zvlášť pokud Son šance sám nevytváří ani neproměňuje, zaděláno na malér. Mezi tyčemi stojí Seung Gyu Kim z FC Tokio, gólman s 80 reprezentačními starty, jemuž kryje záda spolehlivá alternativa v podobě Hyeon Woo Joa z Ulsanu HD. Kraje obrany pak drží pracovití dříči z domácí ligy. Jejich výkonnost sice na asijskou kvalifikaci stačila, ale tempo světového šampionátu je prověří mnohem tvrději.

Když jsou Son, Kim, Lee a Hwang zdraví a v ideálním rytmu, svede tenhle tým sestřelit kohokoli ve skupině. Šířka kádru a individuální kvalita jsou to nejlepší, co Jižní Korea na mistrovství světa nasadila od legendárního roku 2002. Klíčový rébus, který musí trenér Hong rozlousknout, však leží v defenzivní struktuře. Ofenzivní talent je totiž k ničemu, pokud tým vzadu neudrží pevnou půdu pod nohama. Najdou-li Korejci tuhle rovnováhu, měli by Tigers of Asia skupinu sevřít do čelistí a nepustit ji z tlap, dokud ji neslupnou a nenechají za sebou jen ohlodané kosti.

Jižní Korea nechyběla na posledních jedenácti světových šampionátech v řadě (včetně toho letošního). Žádný jiný tým mimo fotbalové megabašty v Evropě a Jižní Americe se takhle úctyhodnou sérií pyšnit nemůže.