Višinský a Sojka: stejný ročník, podobný příběh. Plzeňské univerzály dostala na MS top data
PŘÍMO Z USA | Pořád si zvykáte, že tam jsou. Ne že by na to neměli, to rozhodně ne. Ale kdo by třeba před rokem řekl, že se plzeňské duo Denis Višinský, Alexandr Sojka dostane na mistrovství světa do Ameriky? Tehdy bojovali o místo ve Viktorii: Višinský si zvykal na větší konkurenci po přestupu z Liberce, náhradník Sojka chtěl využít odchodu kapitána Lukáše Kalvacha a upevnit si pozici. Dnes s nimi trenér Miroslav Koubek počítá jako s právoplatnými členy kádru, oba mají reálnou šanci na mundialu nastoupit. Co kromě univerzálnosti a charakteru rozhodlo pro jejich nominaci? Program MS ve fotbale 2026 ZDE >>>
Jsou takřka pořád spolu. Na procházce v centru útulného městečka Morristown, na tréninku, na hotelu... „Jo, bavíme se asi nejvíc. Oba jsme tady čerstvě, navíc se známe z Plzně,“ vysvětluje pochopitelné kamarádství s Denisem Višinským o pár dní mladší Alexandr Sojka.
Ještě před dvěma roky působil v druholigovém Táborsku, dneska má na sobě reprezentační soupravu, při oficialitách oblek a vyhlíží úvodní zápas mistrovství světa proti Jižní Koreji. „Vidíte, a to jsem si dřív ani nemyslel, že bych se fotbalem někdy živil. Prostě jsem chtěl hrát a užívat si to, protože mě fotbal bavil. Na tyhle nejvyšší stupínky jsem vůbec nemyslel. Nejsem žádný extra sebevědomý hráč,“ ví levonohý univerzál.
Pomohl mentální koučink
Proto – i na popud rodičů – začal spolupracovat s mentálním koučem. A pokrok je znát. „Šulcík je však přece jen trochu odlišná povaha než já,“ zmíní s úsměvem hvězdu Lyonu, kterou zná dlouhé roky z Plzně. „Oba však máme zkušenosti s trenérem Horejšem, jeho i mě dal na wingbeka, takže určitá podoba tam asi je. Kdyby to u mě dopadlo jak u něj, byl bych spokojený.“
Aby to nevyznělo špatně, Sojka je samozřejmě spokojený už nyní, v minulé sezoně udělal neuvěřitelný progres. Nejdříve na hostování v Hradci Králové, kam ho mimochodem Koubek nechtěl pustit, a potom zase doma. Z nadějného odchovance se stal stavební kámen trenéra Martina Hyského.
„Všechno je strašně rychlé, nemohl jsem tomu ani uvěřit. Když jsem jel na první sraz, byl jsem nervózní. Už jen dostat se lanovkou v Praze na hotel, nevěděl jsem nic... Naštěstí jsem potkal Pavla Šulce, který mě do lanovky vzal a odvezl,“ vzpomíná Sojka na první chvíle v elitním výběru.
V Plzni jako v Liberci
Výkonnostní vzestup platí i pro Denise Višinského, jenž aklimatizaci po transferu z Liberce zvládl nad očekávání. Ve Slovanu měl sice o rok dřív ještě lepší čísla v lize (9+3), nicméně angažmá na západě Čech je celkovými podmínkami, ambicemi i konkurencí na úplně úrovni. On přesun zvládl a potvrdil, že si loni vybral správně. Nezakrněl, jde pořád nahoru. Nejdřív nasával taktické pokyny Miroslava Koubka, poté Hyského a nyní v Americe zase vstřebává představy zkušeného stratéga.
„Prosadil se presinkem, mám z toho radost,“ podotýká státní kouč v souvislosti s generálkou proti Guatemale, na kterou Višinský nikdy v životě nezapomene. Donutil gólmana k chybě a poprvé v životě oslavil gól v českém dresu. „Je to něco neskutečného, pro mě asi ve fotbale nejvíc, co jde. Uvědomím si to až časem,“ vypráví šťastný střelec třetí branky.
Na hraně? Špatný pocit
Než rozebereme podrobnější detaily a zákulisní informace, proč se zrovna oni dostali do finální skvadry, nechejme promluvit oba samotné. Čekali jste to, pánové?
Sojka: „Byl jsem překvapený už jen z toho, že jedu na kemp v Praze. Chtěl jsem si zabookovat dovolenou. Pak jsem věděl, že jsem na hraně. S tím jsem šel i do zápasu s Kosovem. Pro mě byl sen si za národní tým vůbec zahrát. Byl bych smutný, kdyby mistrovství nevyšlo, ale aspoň ten zápas bych si splnil. Po něm jsem ale jistý pocit neměl, čekal jsem na verdikt...“
Višinský: „S trenérem jsem se dřív o mé pozici nebavil, takže jsem vůbec netušil, jak na tom jsem. Myslel jsem si, že bych mohl být na hraně, protože jsem do tohoto srazu neměl žádný reprezentační start. Počítal jsem i s tím, že na turnaj nemusím jet.“
Oba byli vedle jak ta jedle. Nic netušili, ale kdyby ano, nemuseli se „bát“. Když Koubek jejich povolání na tiskovce v Praze vysvětloval, zněl přesvědčivě. Nebyla to póza, podle informací iSportu byl o obou univerzálech ročníku 2003 navzdory malým zkušenostem definitivně rozhodnutý delší dobu, na rozdíl od jiných se pomyslné hraně opravdu vůbec nepřiblížili.
„Univerzálnost je mojí výhodou, trenér mi to říkal hned na začátku,“ zmiňuje Sojka jeden z hlavních důvodů. Na papíře ho má realizační tým napsaného na pozici levého wingbeka (a Jaroslava Zeleného o řadu níž jako alternativu k Ladislavu Krejčímu), ale dokáže zahrát takřka všude.
Podobné to je s Višinským. Toho Koubkův štáb bere primárně jako desítku, nicméně i on zvládne post křídla či wingbeka, jak ukazuje ve Viktorii. S oběma se dá měnit organizace hry i rozestavení, může se z 3-4-2-1 bezproblémově přejít na schéma 4-2-3-1 se čtyřčlennou obranou a třemi středopolaři. Fajn výhoda.
Nadstandardní data
A pak jsou tady data – herní i běžecká. Z Koubkova pohledu hrála analytika výrazně víc pro tohle duo než třeba pro jejich plzeňského spoluhráče Tomáše Ladru. „Zdůraznil bych, že Sojka i Višinský jsou velmi pracovití kluci,“ vypichuje Jakub Kadrnožka, analytik ze společnosti Opta. „Ladra má naopak pravidelně v reportech s intenzitou problém, je holt jiným typem,“ shodují se jiní insideři.
Sojka vyčnívá v aktivních pokusech o odebrání míče (11. v lize), sběru těch odražených (21.), mezihře, dostání se do koncovky po kombinačních akcích (7.), tlaku na balon ve vysoké intenzitě (14.), počtu naběhaných kilometrů (2.), počtu úseků ve vysoké rychlosti (1.). Top fitness třída!
Shrnuto: Sojka hodně běhá, ne však od ničeho k ničemu, ale účelně. Je totiž kvalitní s míčem u nohy, nekazí a střílí. Včetně přímých kopů přes zeď. Působí mnohem vyspěleji než jako držitel padesáti prvoligových startů.
Višinský zase patří v České republice mezi nejlepší dribléry (2. v lize), jeho vedení míče často vede buď ke střele (5.) nebo jiné šanci (2.). Příležitostí ze hry sám vytváří hodně (2.), stejně tak velmi často pálí na branku (5.), skvěle presuje... „Jaro měl opravdu dobré, v soubojích jeden na jednoho je výborný,“ říká Kadrnožka.
Na závěr ještě jedna důležitá věc. Oběma je teprve třiadvacet let, Koubek s nimi (i s Hugem Sochůrkem) počítá do dalších let, což taky sehrálo roli. V Americe se otrkají, těžit z toho mohou celou kariéru. Ostatně i když už to moc nezaznívá, pravdou je, že bývalý kouč Ivan Hašek se svými asistenty Jaroslavem Köstlem a Jaroslavem Veselým přesně takhle na EURO 2024 nastartovali některé „bažanty“, kteří teď stabilně patří do kádru pro World Cup. A to přece není málo.
JEJICH SEZONA 2025/26 V CHANCE LIZE
Denis Višinský
- zápasy/minuty: 27/1659
- góly+asistence: 8+1
- žluté/červené karty: 6/0
Alexandr Sojka (podzim v Hradci, jaro v Plzni)
- zápasy/minuty: 33/1989
- góly+asistence: 3+2
- žluté/červené karty: 1/0
