Když je western v Texasu realitou. Kovbojové nasazují klobouky, ožívá čtvrť Stockyards
PŘÍMO Z USA | Když to nezávazně na sobě jako vůbec první doporučení, co v Dallasu dělat a vidět, okamžitě vypálí jak hokejista Radek Faksa, tak fotbalový trenér Alexander Jakubov, začne vám to vrtat hlavou. „Fort Worth Stockyards, tam prostě musíte,“ slyším od obou, a tak googluju, o co vlastně jde. Ne, není to nějaké zábavní sportoviště, ale historická westernová čtvrť v severní části milionového města. Panečku, tohle je opravdový kovbojský ráj! Program MS ve fotbale 2026 ZDE >>>
Zatímco reprezentanti před mistrovstvím světa plánují v Texasu znovu navštívit baseballový zápas, tentokrát místních Rangers, turisté a místní míří sem. Sobota večer, ideální čas nasadit klobouk, obout kozačky a vyrazit do víru. Velmi záhy vám spadne brada, pár minut od downtownu se totiž ocitáte bez nejmenšího přehánění na Divokém západě. Ale vskutku šmrncovního!
Davy lidí korzují po ulicích. Z barů, kam vás nepustí bez kontroly ID a které se všude zavírají ve dvě ráno, se rozléhá živá country hudba. Zní legendární Cotton Eye Joe od Rednexu a další pecky. Úsměvy, skvělá nálada, top atmosféra. V pubech se čepuje pivo bez pěny nebo dostanete lahvovou třetinku a všude voní barbecue. V Česku pod tímto slovem se zkratkou BBQ schováme veškeré grilování, ve Fort Worth to má štábní kulturu a tradici.
Kromě klasik, jako jsou steaky, žebra, krocan nebo brisket, vede tzv. Tex-Mex kuchyně, fúze texaské a mexické gastronomie. Mleté hovězí maso, čedar, rajčata, pšeničné tortilly, nachos, chilli papričky, fajitas, fazole, burrito, taco... A hodně koření, pikantního samozřejmě. Oproti jednotvárné smažené nabídce v New Jersey naprosto dokonalá záležitost, o tomhle si hráči v šest kilometrů vzdáleném hotelu Sheraton mohou nechat jen zdát.
Dvakrát za den se tu hlavní ulicí přežene stádo longhornů s obrovskými rohy, návštěvníci šílí nadšením a ve velkém skupují suvenýry. Pochopitelně zejména klobouky, ale i kovbojské boty. Od napodobenin za desítky dolarů až po ty pravé třeba za dva tisíce dolarů. Nutno dodat, že dámám to extrémně sluší. Jestli Američanky nemají ve světě příliš dobré renomé, tady je to rozhodně naopak...
Článek pokračuje pod grafikou
Jízda na býkovi nesmí chybět
Mezitím už se z Cowtown Coliseum ozývá spíkr lákající houfy na blížící se show. O půl osmé začíná tolik populární rodeo. Vstupenky pořídíte od sto dolarů výš, aréna s kapacitou dvou a půl tisíc je zaplněná. Oproti nejlevnějším lístkům na baseball celkem drahá záležitost, leč povinná.
Dvouhodinový program baví, samozřejmě ho startuje hymna a hromadná modlitba. Amen. Tribuny aplaudují při čemkoli. Při tom, co se povede, i při tom, co se nepovede. Disciplín je několik, vyplňuje je svým setem DJ, specifický klaun v kostýmu, vtípky na velkoplošné obrazovce a samozřejmě občerstvení. Snad každý má opět v ruce drink a něco k tomu. Pizzu, hot dog, chipsy, sendvič, preclík... Nabízený merchandising se během představení téměř kompletně vyprodá.
Kovbojové na koních chytají lasem tele, kovbojky zase objíždějí tři sudy rozmístěné do tvaru trojúhelníku. V obou případech rozhoduje čas. Platí to i při nejslavnější disciplíně – jízdě na býkovi. Kdo na něm vydrží osm sekund za pomoci pouze jedné ruky, je king. Povede se to jedinému chlapíkovi, tisíce diváků tleskají vestoje. Je konec, večer však zdaleka ve finiši není. Všichni míří na skleničku a barbecue, u nejvyhlášenějších podniků se tvoří dlouhatánské fronty. Pije se, hoduje, tančí, zpívá.
Stockyards je ta hezčí Amerika, kousíček od centra města pod mostem spojujícím pětiproudové dálnice už to ve skvotech plných bezdomovců vypadá jinak...
