Doktor repre o klimatizaci, ponorce, fanoušcích s pivem i Eriksenovi: Jeho pokračování je...

„Co se stalo Christianovi, mu samozřejmě nikdo nepřeje, protože pro takového hráče je to velká věc. Teď je samozřejmě otázkou, jestli vůbec bude dál pokračovat ve své profesionální kariéře. Bylo to často zmiňované téma. Já sám za sebe mám velký respekt tady k těm náhlým věcem a snažím se na to i lékařskou obec upozorňovat. Děláme pravidelné workshopy a zavedla se nová pravidla do první i druhé ligy, ať už co se týče vybavení, tak co se týče personálního obsazení. Nejhorší by bylo, kdyby z naší strany došlo k sebemenšímu podcenění, protože jak je vidět, pořád se na tom hřišti něco děje.

Přitom když jsme hráli s Dánskem, s kolegy jsme se bavili, že Christian je v podstatě nejbezpečnější hráč na hřišti díky tomu, že má implantovaný kardioverter. Jak vidno, přesto se tady ty situace můžou opakovat. Pro každého je to nepříjemné. A když mluvím za nás lékaře, nikdo z nás nechce takovou situaci zažít. Co zažívá člověk sám v sobě, co zažívá celý tým... Musíte mít na tyto věci vyškolené lidi a ideálně fungující tým, přesto to na toho hráče může mít dopad. Takže neustálá osvěta, kterou se snažíme dělat, je potřeba. A kdo to jenom trošku podcení, nabíhá si k tomu, že přesně takováto věc se může udát.“

„Řešíme tady i maličkosti. Fotbal je kontaktní sport, každý kontakt za sebou může zanechat nějaké modřinky, šrámy, odřeniny... A ty se samozřejmě i v tom vlhku samy o sobě můžou klidně zkomplikovat tím, že se rána zanese a vznikne z toho flegmona a infekt. Proto se opravdu snažíme o drobné šrámy pečovat tak, abychom tomu zabránili. A ještě jedna věc: už před srazem jsme požadovali a chtěli informace o aktuálním krevním obrazu hráčů, hlavně o aktuální hodnotě železa a feritinu. Abychom podle toho včas zahájili případnou suplementaci železem.“

„Když vidíte takový zákrok, asi každému zatrne. Nehledě na to, když se jedná o cestování na nějaký turnaj. Vždycky hodnotíte aktuální stav, který v daný moment je. Uděláte vyšetření krok po kroku, abyste vyloučili, že tam třeba není zlomenina. A pak už jsou to všechno věci, které se dějí v čase. Můžete mít nějaký odhad a náhled na danou věc. Můžeme si říct, že u nějaké skupiny populace se ten stav pravděpodobně bude vyvíjet takto. Zkušeností má člověk, řekl bych, spoustu. A už jsem zažil, že i malé nálezy mohly člověka vyřadit z provozu na poměrně dost dlouho.

Na druhou stranu, zase jsem viděl velké nálezy, kde bych vůbec nečekal, že ten člověk bude třeba za čtyři dny hrát. A nemusel bych chodit daleko. Ale je to opravdu tak individuální záležitost, že vy můžete mít nějakou predikci, můžete vycházet z nějakých standardů a zkušeností, ale pak ve výsledku stejně sledujete ten samotný vývoj a podle toho se chováte i ve vztahu k nějakému zapracování do dalšího fungování.“

„Jistý strašák to vždycky je. Na druhou stranu pořád je rozdíl v tom, kdyby cestovali sportovci, kterým je třeba padesát a výš. Tady bych asi strach měl daleko větší. Bereme v potaz samozřejmě dlouhý let, člověk si dává vždycky vše na misku vah a vyhodnocuje, jakým způsobem se bude aktuální stav asi vyvíjet. Vždycky je to o zhodnocení nějaké míry rizika. Já říkám, že úrazy a vůbec medicína je vlastně do jisté míry taky sport, protože mnohdy nevíte, jak to dopadne...“ (úsměv)

„Je to trošku pomalejší, než by člověk chtěl nebo čekal. Ale zase máme za sebou dva přelety, změnu klimatu. To všechno má určitě zásadní vliv na to, jakým způsobem se vyvíjí celkový stav organismu. Když si vyhodnotím, jaké podmínky by byly u nás, je to tady prostě pomalejší. Roli hraje i jet lag, trenéři musejí zapracovávat jednotlivé věci tak, aby nedošlo k náhlému přetížení organismu. To by byl samozřejmě na první dobrou velký průšvih. Už jenom to, že se vyskytujeme v tak teplém prostředí a došlo by k nadměrnému přehřátí teplotního jádra, riskuje se rabdomyolýza, čili porucha svalové tkáně. A ta je pak velmi těžce obnovitelná v kratším čase.

Chladí nás tady klimatizace, proto nosíme mikiny kvůli přechodům do autobusu a ven. Přiznám se, že jsem si na hotelu zkoušel klimatizaci vypnout. A jenom po chvíli, co jsme začali vybalovat krabice s léky, jsem to úplně přehodnotil a klimatizaci jsem zase musel zapnout. Takže my potřebujeme opravdu dbát na to, aby programový a tréninkový režim byl postupný. Nemohli jsme do toho vlétnout hned, protože pokud se únava neprojeví v blízké době po příletu, tak určitě s odstupem. A na každém se projeví trošku jinak.“

„Že Angličané používají nějaká zařízení, kdy si chladí dlaně, aby zmírnili teplotu jádra? Já mám na to názor takový, že ať každý používá to, o čem si myslí, že je efektivní. Takže určitě bych se nebránil tomu, že si chladí periferní části těla. Když máme teplotu, taky je snahou periferní části těla chladit. Zvláště třeba u dětí. U těch nemůžete udělat velký studený zábal, ale chladí se jim dominantně periferní části těla. Takže všeobecně vždycky jde o snížení teplotního jádra organismu. A jestli Angličané mají tady s tímto nějaké zkušenosti a mají to i třeba vědecky nebo datově podložené, je to každého věc.

My samozřejmě pomůcky taky používáme. Máme s sebou do takového klimatu speciální vesty, do kterých se dávají takové náboje. Je to úplně stejné, jako jsou chladící polštářkové gely. Na rychlé ochlazení organismu to vůbec není špatná věc, dá se v tom i trénovat. Zatím to kluci na sobě neměli, ale určitě to budeme chtít vyzkoušet. Máme i takové houby, které jsou namočené ve studené vodě, což by pro celkové ochlazení v daný moment mohlo být dostačující. Když si představíte, že si v pauze na pití dáte vestu v polovině poločasu a má to na vás zapůsobit během minuty? To je otázka...“

„Je to úplný základ všeho. Nebudeme si nic namlouvat, i když vám člověk řekne, že vodu nebo iontové nápoje pije, tak to mnohdy neznamená, že pije dostatečně. Dá se to velmi hezky určit hustotou moči. Běžným močovým papírkem se dá zjistit, jak dobře jste hydratovaný. A tam, pokud samozřejmě vidíme, že hráč by na tom mohl být lépe, upozorňujeme. A ještě jedna důležitá věc: ve vyšších nadmořských výškách ani nemáte chuť pít, potřeba se snižuje. Takže jsem klukům říkal, ať to neberou zle, ale že na ně můžeme někdy působit nepříjemně a otravně, když jim to pořád budeme připomínat.

Postavili se k tomu správně, zatím to probíhá tak, jak jsme chtěli. Jinak ze zdravotního hlediska nemají hráči zakázáno chodit ven z hotelu. Kluci jsou profíci. Všichni víme, že zbytečné setrvávání na slunečním záření v takovém horku není úplně dobrá věc. Ale neznamená to, že si nemůžou zajít ven anebo si udělat krátkou procházku. Rozumím tomu. V covidové době jsme zažili, že setrvávání čistě na hotelu taky není úplně optimální.“

„Pracovat s tím můžete jenom za předpokladu, že tým má soudržnost, sílu a že spolu kluci mluví. A stejně to platí o realizačním týmu. Víme všichni, že čím déle budeme spolu, tím víc hrozí určitý typ ponorky. Pak je jenom otázkou, jaký typ a jak dlouho. Ale za mě je to tak, že když funguje komunikace a vzájemná podpora, je to jak v běžném životě. Doma to musí fungovat taky. (úsměv) Respekt, podpora, komunikace. A je to týmový sport, všichni společně máme jasný cíl. Za tím si jdeme.“

„Myslím si, že se na něj nedá připravit. Snažili jsme se dostat přes Atlantik co nejdříve. A základem pak je, aby člověk po příletu co nejdříve začal vnímat denní světlo a využíval i slunečního záření jako součást denního režimu. Po diskusi s odborníky v širším zdravotním kruhu jsme došli k závěru, že nejlepší bude letět do Guadalajary na poslední chvíli, aby nevznikly komplikace v rámci vyšší nadmořské výšky. Největší změny v organismu v jiné nadmořské výšce začne člověk vnímat mezi druhým a třetím dnem. Proto jsme rádi, že se povedlo svazu a managementu vykomunikovat s FIFA, že můžeme doletět později, než bylo původně v plánu. Doufáme, že až tělo zjistí, že je v jiné nadmořské výšce, budeme mít už zápas odehraný a budeme zpátky na cestě do Dallasu.“

„Alkohol způsobje vazodilataci, čili roztažení cév, takže hrozí, že ke kolapsům může docházet jednodušším způsobem. Na druhou stranu, každý je strůjcem svého štěstí. Každý má jinou kapacitu, co zvládne, co se týče piva. Myslím si, že to asi k fotbalovým fanouškům patří, ale za mě je důležité to v takovém horku nepřehnat. Vědět, kde mám svůj limit. Doporučuji mít někde po ruce vodu, to je rada, kterou bych nepodceňoval. Každý máme nějaké svoje rezervy. A tady zvlášť bych to opravdu dodržoval, protože nejhorší varianta je, že zkolabujete. Zrovna v Americe bych to jako fanoušek nechtěl řešit...“