Dvě minuty chvějícího se DĚSU, tisíce mrtvých! A Mexiko málem přišlo o šampionát...
PŘÍMO Z GUADALAJARY | Do Mexika se mundial vrací po čtyřiceti dlouhých letech. Ten poslední, z roku 1986, si pamětníci vybaví díky řádění divokého Diega Maradony a jeho božské ruce ve čtvrtfinále s Anglií. Třinácté světové mistrovství historie se přitom v útočišti Mayů a Aztéků vůbec nemělo odehrát. Necelý rok před šampionátem zemi postihla děsivá přírodní katastrofa, která si vyžádala tisíce mrtvých. Šlo o mimořádně krutý a nespravedlivý účet. Přesto se turnaj konal. A dodnes patří mezi nejpamátnější. Program MS ve fotbale 2026 ZDE >>>
V létě 1970 se v Mexiku koná mistrovství světa. Sošku Zlaté Niké bere do rukou Pelé, zjevení na fotbalových trávnících. Nejlepší hráč planety. Vznešený král. Brazílie se k chlápkovi z Trés Coracoes klaní. Stejně tak celý svět, který turnaj hltal skrze televizní přijímače. Finále se hraje v obřím železobetonovém komplexu známém jako Aztécký stadion v hlavním městě Mexika – Ciudad de Mexico. Stejně jako o šestnáct let později, kdy na zeleném obdélníku dominuje další kouzelník – dnes moderně řečeno - přísně vertikální Diego Maradona. Jenže to tak nemělo být. A vůbec tu nejde o argentinskou desítku.
V roce 1975 se ve Frankfurtu nad Mohanem vedení FIFA v čele s brazilským předsedou Joao Havelangem shodne na pořadateli mistrovství světa ´86. Z řady variant (Jugoslávie, USA, Austrálie a Japonsko) vybírá Kolumbii, silně zadluženou jihoamerickou zemi.
Problémy se dostavují záhy – diskuse o smysluplnosti pořádání tak velkého podniku se vedou ve společnosti, i na půdorysu vlády, od udělení pořadatelství. „Máme řadu stadionů, které jsou okamžitě schopny přijmout světové hráče. Máme spočítáno, že při současných cenách náklady dosáhnout výše 25 milionů dolarů,“ hlásí svazový předseda Alfonso Senior. Co na tom, že ekonomové odhadli nákladovost ve výši 160 – 355 milionů podle toho, zda se turnaje zúčastní šestnáct či čtyřiadvacet týmů.
Vše vrcholí devastující zprávou kontrolorů z FIFA, kteří v roce 1982, tedy po sedmi letech, konstatují toto: „Od přidělení mistrovství nebylo uděláno pro pořádání vůbec nic. Stadiony nestojí, vidíme jen makety. Nejsou položené ani základní kameny. Nejsou hotelové kapacity. Po dálnicích je strach jezdit.“
Průšvih je na světě. Kolumbie se kandidatury vzdává. Čtyři roky před jejím startem nemá monumentální akce (v tehdejším měřítku) pořadatele. Hlásí se Brazílie, USA, Kanada… a Mexiko.
Černého Petra dostane jako první Pelého domovina, v Kanadě není tolik stadionů a ve Spojených státech by došlo na dlouhé přelety, vše by bylo drahé, neefektivní, zejména pro fanoušky. Totéž je paradoxně velkým, a nevyřešeným tématem, i dnes…
V osudí jako poslední vydrží Mexiko. V květnu 1983 se tak stává první zemí, která podruhé přivítá nejlepší hráče planety. Práce na zdokonalení infrastruktury se ihned spustí, všechno vypadá báječně, turnaj nemůže nic ohrozit. Než nadejde šílené ráno 19. září. To, které má řada starších Mexičanů stále v živé paměti.
Do startu mistrovství zbývá osm měsíců, když zemi zničehonic, bez jakéhokoliv varování, postihne bezprecedentní zemětřesení. Trvá zhruba dvě minuty. Půda se však otřásá tak silně, že pomyslná ručička na Richterově stupnici se dotkne osmičky. Pod troskami domů a dalších budov zůstávají uvězněni desetitisíce lidí. Řada z nich se začátku mundialu – bohužel - nedočká.
Všude byl chaos, celá země se semkla
„Byla to hrůza,“ odplivne si postarší, životem viditelně opotřebovaný Mexičan. „Na to se nedá zapomenout. Kdo to zažil, pořád to má v paměti. Všude byl chaos. Ale o šampionát jsme za žádnou cenu nechtěli přijít. Celá země se semkla. Když o tom mluvím, vzpomínky se vrací.“ Snad se mu oči zalijí slzami, dál už nechce vyprávět.
Mexiko je v depresi. Jen těžko se sbírá z masivních otřesů. V tehdejší době bez telefonů a internetu se až po několika hodinách do Evropy dostávají první kusé zprávy o hrůze ve Střední Americe. Na centrále FIFA zavládne zděšení. Uvažuje se o ročním odkladu, pod stůl padne varianta přesunout šampionát do Itálie. Hlásí se tehdejší Německá spolková republika, znovu i Kanada.
Mixér přeplněný katastrofickými scénáři a různorodými neověřenými zprávami vytáhne ze zásuvky až jedna přímo z Mexika. Guilermo Canedo, předseda organizačního výboru mistrovství světa, posílá těžko uvěřitelný vzkaz o tom, že při vší hrůze všechny stadiony stojí, stejně tak klíčové hotely a Mexiko turnaj uspořádá.
Solidarita světového fotbalu, a nejen jeho, neznala mezí. Zisk z mnoha přátelských zápasů se posílal na konto mexických pořadatelů na pokrytí následků zemětřesení, které mělo epicentrum v Tichém oceánu. Sounáležitost s těžce zkoušenou zemí je doslova obrovská.
První vítěz MS je znám dávno
V prosinci 1985 má FIFA definitivně rozseknout situace. Jenže krátce před potvrzujícím jednáním se Mexico zase otřásá… Sice ne tak silně, ale přece jen. Škody jsou naštěstí minimální. A tak může Sepp Blatter, generální sekretář FIFA, a pozdější dlouholetý šéf celého fotbalového molochu, úlevně prohlásit. „První vítěz mistrovství světa je znám dávno před úvodním zápasem. Je jím mexický lid. Ani zemětřesení mu nezabránilo vytvořit pro turnaj skvělé podmínky.“
V devíti městech a na dvanácti stadionech se v létě 1986, díky nadšeným Mexičanům, uskutečnil jeden z nejpamátnějších šampionátů historie. Na Aztéckém stadionu, v nadmořské výšce 2240 metrů a s kapacitou 110 tisíc diváků (dnes po přestavbě již pouze 83 tisíc), se odehrálo památné finále mezi vítěznou Argentinou a poraženým západním Německem (3:2). A o několik dní předtím viděli Mexičané i největší nespravedlnost v historii fotbalu – Maradonovu Boží ruku.
Čeho se dočkáme v příštích dnech, kdy se do Mexika vrací světové mistrovství po čtyřiceti letech? Dost možná, navzdory předpokladům, velkou jízdu Česka. Ze čtvrtka na pátek (4.00) vstoupí Koubkovi hoši v Guadalajaře do turnaje tuhou bitvou s Jižní Koreou, na monumentální Aztécký stadion dorazí k poslednímu zápasu skupiny A s domácím Mexikem.
Snad Česko způsobí také zemětřesení. Ovšem to vyloženě fotbalové.
