Zápas s JAR? Buď, anebo. Musíme napravit první zaváhání, ví Zelený. Popsal dusno v Dallasu
PŘÍMO Z DALLASU | Z Texasu je český obránce Jaroslav Zelený nadšený. Proto si nemohl nechat ujít návštěvu rodea ve zdejším westernovém městečku Stockyards. Domů si přiveze cenný suvenýr. „Původně jsem si chtěl pořídit nějaký pěkný klobouk, ale když jsem viděl ty cenovky, tak jsem od toho radši upustil a koupil jsem si slamák,“ vyprávěl reprezentační přičinlivý univerzál. Národní mužstvo se od neděle chystá na čtvrteční, do značné míry osudový, střet s Jihoafrickou republikou v Atlantě. Podle toho vypadal i dopolední trénink. Měl vážně grády. Program MS ve fotbale 2026 ZDE>>>
Jaká byla dopolední jednotka? Nejdřív pršelo, pak bylo zase teplo...
„Když jsme tam jeli, já osobně byl nadšený. Cestou totiž asi dvakrát lilo jako z konve, tak jsem si říkal, že bude konečně super fotbalové počasí. Ale jakmile jsme přišli na hřiště, ty mraky klasicky najednou zmizely, začalo svítit sluníčko a přišlo to zdejší počasí – teplo a dusno. Dneska byl trénink po dni volna, takže jsme do toho trochu víc šlápli a pro všechny to bylo docela vydatné.“
Navážu na to teplo. Už jste zažili i zápas na stadionu. Jaké to tam je z pozice hráče? Stadiony jsou sice klimatizované, ale je tam opravdu takové dusno a vedro?
„Musím říct, že v Mexiku bylo za mě daleko lepší počasí než tady v Dallasu. Tam jsme chytili opravdu slušné fotbalové podmínky. Zaprvé jsme hráli od osmi večer a zadruhé přes den ani tolik nepražilo, takže to bylo velmi příjemné. Naopak tady, i když nesvítí slunce, je pořád strašné dusno. Tréninky jsou pak daleko náročnější než tam. Kdyby bylo na každý zápas tak jako v Mexiku, bylo by to docela příjemné. Tady to tak bohužel není, nic s tím nenaděláme a musíme se na to zvyknout. V tomhle podnebí budeme trénovat až do konce.“
Jaký je rozdíl mezi trávníky v Česku a v Americe?
„Na zdejším tréninkovém hřišti i na stadionu mi to přišlo dost podobné, i když v Mexiku byl trávník ještě o něco lepší. Tady je přece jen vidět, že se na něm trénuje každý den, takže se ta kvalita trošičku zhoršuje – nejde ze dne na den dělat zázraky a opravit po nás všechny díry. Jinak trávník je opravdu trošku specifický. Úplně nevím, jak bych vám to vysvětlil, to byste si museli vyzkoušet sami, ale určitě je jiný než v Česku. Dost mi to připomíná trávu, na které jsme hráli se Spartou proti Betisu. Vypadá to jako green na golfovém hřišti. Je to dost odlišné, ale hraje se na tom dobře, nemůžu si stěžovat. Plochy jsou skvěle připravené a extrémně rovné, takže jsem rád, že máme takové zázemí.“
Viděl jsem fotky na Instagramu a vy nejste hloučku hráčů, kteří šli na rodeo. Jaký jste měl program?
„Já se jenom nevešel na tu fotku, ale byl jsem tam taky.“ (rozesměje se)
V tom případě – jak jste si to užil?
„Mně osobně se Texas jako takový a jeho historie strašně líbí. To, jak to tady dřív vypadalo... Když jsme do Stockyards (místní westernová čtvrť) přijížděli, byl to úplný návrat v čase. Byl jsem z toho celkem vyplesknutý, protože člověk to zná jenom z filmů. Mně se tenhle styl extrémně líbí, takže já jsem byl nadšený.“
Klobouk si necháte?
(smích) „Klobouk jsem si chtěl nějaký pěkný pořídit, ale když jsem viděl ty cenovky, tak jsem od toho radši upustil a koupil jsem si slamák. Ale samozřejmě mám radost i z něj. Myslím, že si to užili všichni, někdo víc, někdo míň. Bylo to pro nás pro všechny dobré rozptýlení.“
Když jste říkal, že si všímáte věcí okolo – v Atlantě je stadion dost futuristický a může tam být i zavřená střecha, což je celkem pravděpodobné. Bude to hrát v zápase roli z hlediska kondice?
„Kdyby byla střecha zavřená, bylo by to spíš ku prospěchu věci. Přece jen se hraje od dvanácti hodin, kdy do vás sluníčko pere úplně nejvíc. Předpověď je zatím taková, že by mohlo být oblačno, ale když jsme koukali na nějaké zápasy, bylo úplné azuro. To v takovémhle počasí samozřejmě stěžuje výkon. Bude to určitě zajímavé si tam zahrát. Ten stadion je extrémně moderní, vypadá jako z jiné planety. Za mě bych se vůbec nebránil tomu, kdyby nám zavřeli střechu. Ale i kdyby se hrálo pod otevřeným nebem, atmosféra bude skvělá, takže je mi to vlastně jedno.“
V Guadalajaře, v dějišti prvního duelu s Jižní Koreou, je také nádherný stadion. Vnímáte tyhle věci okolo, i když jste tu hlavně kvůli fotbalu? Zajímá vás, jak ty stadiony vypadají?
„Jednoznačně ano. Mají tady nádherné stadiony. Nejsou sice primárně stavěné pro fotbal, ale lidé jsou tu zvyklí sport sledovat ve velkém. My teď na těchto stadionech můžeme hrát a být toho součástí. Myslím, že není moc zemí, kde najdete takhle obrovské a krásné arény. Pro celkovou atmosféru je to super, vejde se tam spousta lidí. I pro lidi z Ameriky je zajímavé sledovat "soccer", protože to pro ně není sport číslo jedna.“
Nám se zdá, že jsou zdejší lidé ke všem extrémně milí. Vnímáte to stejně?
„Ano, to už jsem slyšel dřív od lidí, co USA navštívili. Často mi říkali, že mentalita je tu oproti nám opravdu hodně jiná. Zatím se nám to v Texasu jen potvrzuje. A musím říct, že i v New Jersey, když jsme přiletěli, to bylo podobné. Tady je to ale ještě umocněné. Lidé jsou extrémně sympatičtí, nápomocní a hrozně milí. Doufejme, že to takhle bude pokračovat.“
Jakou zpětnou vazbu jste dostali po prvním zápase od trenéra? Co vám nejvíce vyčítal?
„Vzhledem k tomu, že jsme po zápase docela dlouho cestovali a včera bylo volno, tak nás velké hodnocení celého zápasu čeká až dneska večer. Budeme mít video, kde si do detailu ukážeme všechny věci, které má trenér na srdci. Myslím si ale, že všichni tak nějak tuší, že to v našem podání nebylo úplně ideální. Chtěli jsme vypadat trochu jinak a výsledkově to samozřejmě zvládnout daleko lépe. Na to ani není potřeba žádné velké hodnocení od trenéra, každý z nás je dost sebekritický na to, aby to věděl sám.“
Vnímáte v týmu, že následující zápas je klíčový v boji o případný postup a že šance na vítězství je teď nejvyšší?
„Vzhledem k tomu, že máme ve skupině jen tři zápasy, tak je klíčové každé utkání. Pro nás byl klíčový i ten první zápas. Kdybychom v něm uhráli nějaký výsledek, extrémně by nám to pomohlo – i ten jeden bod. V téhle fázi rozhoduje opravdu každý obdržený gól. To jsme bohužel nezvládli. Zápas s JAR bude velmi důležitý a je potřeba ho bezpodmínečně zvládnout, abychom napravili první zaváhání. Mexiko bude totiž asi ještě tvrdší oříšek. Musíme do toho dát všechno.“
Patrik Schick odehrál proti Koreji takový typický zápas v nároďáku – byl hodně odtržený od celého týmu, nedostával kvalitní přihrávky a málo jste ho využívali. Měl jen jedenáct doteků s míčem. Jak tohle mezi sebou řešíte, že se Patrik v reprezentaci často nedostane do pořádné šance?
„Každý zápas je jiný. Někdy se zkrátka musíte spokojit s trochu jinou rolí, než na jakou jste zvyklí z klubu, kde se na míč dostáváte častěji. Trenéři i my všichni víme, že jsme nehráli úplně tak, jak bychom chtěli, aby se kluci nahoře dostali víc do hry. Nebylo to jen o něm, celkově tam ofenzivní hráči dost odstřižení. Bylo tam hodně soubojů a bylo to pro ně těžké tam vepředu něco vymyslet. Pak ale byly zápasy, například teď v baráži, kde to bylo dost podobné, ale zvládli jsme to o něco lépe. Do soubojů jsme se dostali a dokázali si s těmi situacemi lépe poradit – a to nemyslím jen kluky v útoku, ale celý tým. Tohle chceme určitě změnit. Máme nahoře velmi kvalitní hráče, kteří jsou schopni nám pomoct, ale nemůžou to ukázat, když se do těch situací - ne vlastní vinou - vůbec nedostanou.“
Vy jste si s Patrikem docela blízcí. Jak to on sám vnímá, že se do hry moc nedostane?
„Když se podíváte na starší zápasy zpětně, taky občas nastaly chvíle, kdy to měl těžší a nedostal se úplně do hry. Někdy se zvolila taktika na soupeře, která pro něj nebyla úplně ideální. Myslím, že on to vnímá a vidí to. Někdy je to těžké, když přijdete z klubu, v jakém hraje on, mezi jiné hráče, kteří jsou zvyklí na trochu jiný fotbal. Vazby pak nejsou takové, jaké by si představoval. Na druhou stranu je potřeba přepnout a přenastavit se na to, že to v reprezentaci bude trošičku jiný fotbal. Kdokoliv z nás, ať už se nám to líbí, nebo ne, musí zatnout zuby a snažit se udělat maximum pro tým v systému, který se zrovna praktikuje.“
Zpátky k JARu. Půjde o typologicky jiný zápas? Budete více na balonu než proti Jižní Koreji?
„Soupeř bude dost odlišný. Korea měla spíše rychlostní typy, nebyli to tak urostlí chlapi, kteří by vás vyloženě dohrávali v osobních soubojích. Proti JARu to podle mě bude o dost fyzičtější fotbal. Když jsem viděl jejich první, celkem bláznivý zápas, přišlo mi to hodně soubojové. Nebylo to tak, že by bezhlavě létali do presinku, spíš oba týmy vyčkávaly. Možná to bylo tím, že šlo o otevírací zápas skupiny. Oni jsou vlastně ve stejné situaci jako my, respektive o něco horší, protože nedali gól a jsou na posledním místě. Budou to vnímat úplně stejně jako my – ten zápas pro ně bude buď, anebo. Jakmile s námi neuhrají výsledek, tak pro ně turnaj končí. Jsme v podobné pozici, teď je jen potřeba se na to připravit lépe než oni.“
Největším překvapením v sestavě byl Alexander Sojka, se kterým se v úvahách veřejnosti moc nepočítalo. S prominutím, s vámi také moc ne. Odkdy jste věděl, že budete hrát, a jak velké překvapení to pro vás bylo?
„Pár dní před zápasem se to začalo tak nějak krystalizovat. Ale samozřejmě po přípravě s Guatemalou trenéři ještě spekulovali nad sestavou, jak to nejlépe poskládat. Já osobně jsem byl ze základní sestavy překvapený. Po té Guatemale to směřovalo k tomu, že sestava z první půle bude hrát i první zápas, ale ve fotbale je to všude stejné – jeden den tak a druhý den onak. Já jsem byl hlavně rád, že jsem sám nastoupil. A co se týče Saši, mně už se velmi líbil v domácím zápase proti Kosovu, i když tam nastoupil na pozici levého beka. Ten zápas tehdy zvládl skvěle. A to samé teď. Nevím, jestli překvapil sám sebe, ale věřil si a věděl, že ty schopnosti v sobě má. Hrál velmi dobře a jsem moc rád, že to takhle zvládl.“
A co vy? Vím, že se člověku blbě hodnotí vlastní výkon, ale mně přišlo, že z vaší strany to bylo dobré.
„Nebylo to špatné, ale mně osobně to potom celé zkazil fakt, že jsem byl namočený do té situace, která předcházela druhému gólu. Bohužel jsme ztratili vedení. Kdybychom aspoň uhráli ten jeden bod, pocit by byl pro mě i pro všechny daleko lepší. Zvlášť když Korea byla opravdu velmi dobrá a řekl bych, že po většinu zápasu lepší než my. Hrozně mě mrzí, že jsme o remízu přišli, protože v téhle fázi turnaje je každý bod extrémně důležitý. Takže výkon ok, ale tohle mě hodně mrzí.
Co se tam v tu chvíli vlastně stalo? V čem byla chyba?
„Role si prohodili jejich wingback se středním záložníkem a já jsem úplně nezachytil jeho náběh. Je to obrovská škoda. Na druhou stranu si myslím, že příští zápas už takový nebude. Korea měla hodně náběhů za obranu, mají rychlé štírky, kteří sice nechodí do soubojů, ale jsou rychlostně skvěle vybavení. To od Jižní Afriky úplně nečekám.“
