Stará se o český komfort, ale z lavičky skáče jako smyslů zbavený: Snad nebudu v sestřizích
PŘÍMO Z USA | To je on, kdo čas od času vyběhne z lavičky a dá průchod emocím. Jako proti Jižní Koreji. A lidé se logicky ptají, kdo to je? Odpověď je jednoduchá: vedoucí mužstva Michal Černý. „Doufám, že moje emoce nebudou ukazovat v televizních sestřizích,“ usmívá se hráč divizních Rokycan, které v srpnu svedly v MOL Cupu vyřadit druholigovou Příbram. Na mistrovství světa má spoustu povinností. Organizaci na prvním místě. Běda, aby něco zahaprovalo. Naštěstí se zatím nic nestalo. Hráči i realizační tým mají i díky Černému o komfort postaráno. Program MS ve fotbale 2026 ZDE>>>
Jak to logisticky vypadá s přesunem z Dallasu do Atlanty? Co všechno se bere s sebou a co máte na starosti?
„Nebereme s sebou úplně všechno, nicméně i tak kustodi vezou několik desítek beden. Je to čistě v jejich gesci, mají to poměrně dobře zmáknuté. Náš úkol je spíše dohlédnout na to, abychom byli stoprocentně připraveni a na nic nezapomněli. Nechceme po příletu do Atlanty nebo Mexico City zjistit, že jsme v Texasu nechali něco, co potřebujeme na předzápasový trénink nebo na samotný zápas. Co se týče logistiky hráčů, nemají žádné speciální nebo individuální požadavky. Vždy je důležité stanovit pevný čas, do kdy musí odevzdat kufry, aby mohla zavazadla odjet na letiště s předstihem a nemuseli jsme na ně čekat při nakládání do letadla. Například úterní režim už máme vyřešený – víme, v kolik hodin hráči odevzdávají kufry směrem k tréninku a následnému odletu. Autobus nás sice doveze přímo před letadlo, ale transfer není úplně bez kontrol. Musíme klasicky předložit pasy, projít bezpečnostním checkem a kontrolou všech zavazadel.“
Jak vypadá váš zápasový den na šampionátu? Můžete popsat dny těsně před zápasem a procesy kolem něj?
„Paradoxně je to na mistrovství světa pro nás trochu jednodušší než v klasické kvalifikaci. V kvalifikaci se totiž organizační porada s FIFA nebo UEFA koná ráno v den zápasu. Tady na mistrovství světa probíhá tato schůzka už večer před zápasem. Řeší se na ní v podstatě úplně všechno, co může v zápasový den nastat – od potvrzení barev dresů až po detailní koordinaci předzápasového nástupu. Jak asi víte, na MS nastupuje na plochu všech 26 hráčů. Systém je odlišný: nastupuje se do středového kruhu, musí se nejdříve obejít rozhodčí a až poté soupeř. Je to mítink zhruba na hodinu a půl. Velmi oceňujeme, že to máme za sebou už večer předem. Zápasový den je sám o sobě velmi hektický a hlava všech členů týmu už se upíná výhradně k samotnému utkání. Člověk se snaží myslet na to, aby se na nic nezapomnělo a všichni měli to, co potřebují. V hlavě musím mít hlavně deadline pro zápis sestav, což je hodina a půl před výkopem.“
Chápu to správně, že jste na těchto schůzkách v přímém kontaktu i s rozhodčími?
„De facto ano. Komunikace probíhá standardně, většinou skrze čtvrtého nebo pátého rozhodčího.“
Zápas v Atlantě budou pískat dámy. Jak to vnímáte ze své pozice? Bude to pro vás v něčem jiné?
„Nevnímám to nijak specificky. Je to věc, kterou jsme nemohli a ani nechtěli ovlivnit. Jsem stoprocentně přesvědčený, že dámy odvedou špičkový výkon. My se na obsazení rozhodčích nijak neupínáme.“
Zažil jste i poslední Euro. Můžete porovnat tyto dvě obří akce?
„Obecně vzato, UEFA má pod sebou méně federací, EURO hraje méně týmů a jsou to čistě evropská mužstva. Organizace pod hlavičkou UEFA na EURU (zvlášť v Německu) byla o něco přímočařejší. Tady v Americe se hraje rovnou ve třech zemích včetně Mexika a USA. FIFA sdružuje kolem 200 federací, takže jejich soustředění a spektrum věcí, které musí globálně řešit, je nesrovnatelně širší. S UEFA je to zkrátka organizačně o něco jednodušší, ale tím se nijak nechci dotknout profesionality nebo přístupu FIFA k týmům.“
Jaký je z vašeho pohledu rozdíl mezi spoluprací s Miroslavem Koubkem a Ivanem Haškem?
„Každý trenér je samozřejmě jiný a má své specifické metody. Vždy je to o tom splnit do maximální možné míry to, co daný trenér požaduje, a najít společnou, smysluplnou cestu, aby v týmu všechno perfektně fungovalo.“
Jaké to pro vás je: na jednu stranu zůstat pořád v roli, ale zároveň si s hráči dát před tréninkem bago?
(rozesměje se) „Já už jsem v bagu hrozně dlouho nebyl… Od prosince, kdy skončila kvalifikace, je práce směrem k mistrovství světa enormní množství. Už nemám tolik tréninkových příležitostí, abych si na bago troufnul jen tak z fleku, takže raději neriskuju.“
Když srovnáte ubytování ve Fort Worthu a to, které vás čeká v Atlantě – mají hotely podobné standardy? Co mají hráči k dispozici?
„Může se zdát, že pro nás je každý hotel stejný a potřeby týmu se nemění. Nicméně dispozice hotelů a jejich nabídka se liší. Přesně proto jsme museli kompletně absolvovat inspekční cestu. Osobně jsme navštívili každé místo, včetně hotelů a tréninkových center, abychom si zmapovali situaci a zjistili, zda tam není něco, co by nám komplikovalo život při denní přípravě. Obecně je ale standard všude velmi vysoký a podobný. Co se týče hotelů, tréninkových hřišť a basecampů obecně, tak u transferových hotelů jsme byli postaveni před hotovou věc už před baráží. FIFA nás (stejně jako Dánsko, Irsko nebo Makedonii) dopředu informovala: „Ten, kdo zvládne baráž, bude mít basecamp zde a v transferových místech bude bydlet v těchto konkrétních hotelech.“ Neměli jsme možnost výběr ovlivnit, naším úkolem bylo pouze eliminovat případné drobné nepříjemnosti. Žádné výrazné komplikace ale naštěstí nenastaly.“
Mluvili jsme s hráči a vypadají, že jsou skvělá parta. Byli se podívat na baseballu, na rodeu... Jaká parta jste vy v realizačním týmu?
„Také skvělá. Hráči mají dokonale identický program, takže je pro ně jednodušší dělat teambuilding a utužovat kolektiv. V realizačním týmu je naproti tomu obrovské množství různých funkcí a profesí. Fyzioterapeuti a maséři pracují dlouho do noci, trenéři mají úplně jinou náplň práce, kustodi dělají zase něco jiného. Pro realizační tým je kvůli tomu o něco těžší se stoprocentně stmelit v jeden moment, ale myslím si, že se nám to daří skvěle.“
Sledovali jste včera večer NHL? Sešli jste se někde společně?
„V té době jsem byl zrovna u masérů. Stihl jsem sice samotné zvedání poháru, ale zápas jako takový jsem bohužel neviděl.“
Nakolik je fyzicky náročné zvládnout každodenní frmol a na nic nezapomenout? Stíháte vůbec spát, nebo máte permanentně „hlavu v pejru“?
„Vyspím se, to ano. Snažím se také neustále udržovat kontakt s domovem. Pro mě je to z časového posunu nejjednodušší kolem půlnoci nebo v jednu ráno, kdy rodina doma v Česku zrovna vstává do práce a do školy. Takže v momentě, kdy už bych mohl jít spát, ještě raději hodinu vydržím, abych mohl mluvit s rodinou. A jestli mám hlavu v pejru? Samozřejmě že mám. Pro mě osobně je to největší turnaj všech dob. Pořád slýcháme, že jsme 20 let nebyli na mistrovství světa, což je svatá pravda. Takový turnaj nikdo z nás v této generaci nezažil. Po očku jsme na přípravy koukali už od listopadu po kvalifikaci, ale z čisté pověrčivosti a pokory jsme to nechtěli řešit naplno a soustředili se primárně na baráž. Od prvního dubna, kdy se postoupilo, je to ale permanentní sprint. Snad se nám to daří úspěšně zvládat.“
Jaký je přístup místních lidí v Texasu a komunikace s nimi? Jaroslav Zelený nedávno říkal, že jsou všichni extrémně milí.
„V tomhle můžu Jardu stoprocentně podpořit. Všichni jsou neskutečně zdvořilí, milí a ochotní. Perlička je, že ředitel našeho hotelu je Ir (Česko vyřadily Irsko v baráži). Když jsme se to dozvěděli, byli jsme zvědaví, jaká bude komunikace, ale musím říct, že jsou všichni úžasní. Cokoliv potřebujeme, máme okamžitě k dispozici. Texasané jsou obecně v rámci severoamerické kultury považováni za extrémně pohostinné lidi. Traduje se, že když jdete na akci s Texasany, nesmíte mít nikdy prázdnou sklenici a prázdný žaludek – a to tady všichni plní do puntíku. Platí to i na stadionu: trávníkáři, lidé z klubu, zkrátka všichni jsou nastaveni tak, že nám pomohou vyřešit cokoliv a kdykoliv.“
Šance na postup ze skupiny A
Šance dle pozice
Jak vypadaly přípravy bezprostředně po postupu? Měl jste hned před očima, co všechno se bude muset zařídit a jaký to bude organizační tlak?
„Bezprostředně po postupovém zápase jsme na to v té euforii vůbec nemysleli. Hned druhý den ráno jsme ale měli oficiální online call s FIFA. Ti se nás hned na úvod zeptali, zda nechceme hned další den přiletět na inspekční cestu. Reagoval jsem, že se nejdříve potřebujeme interně připravit, dát dohromady seznamy věcí a až poté letět. Od začátku kvalifikace nám bylo jasné, že pokud postoupíme, bude to logistický masakr. Všichni jsou na to ale skvěle připraveni. Neviděl jsem u nikoho z FAČRu, z realizačního týmu a už vůbec ne u hráčů jakoukoliv skepsi vůči tomu, jak je to náročné.“
Létáte mezi městy normálními komerčními linkami, nebo máte speciál?
„Ne, normálními linkami nelétáme. Máme skrze FIFA kompletně zařízené charterové letadlo čistě pro naši výpravu, což nám drasticky ulehčuje práci i plánování.“
Dostanete se i na jiná utkání? V neděli se hrál v Dallasu duel mezi Nizozemskem a Japonskem.
„Kdybychom hodně zatáhli za nitky, asi bychom se tam jako jednotlivci dostali. Nedokážu říct, zda by to šlo pro celý tým, ale upřímně – my na to vůbec nemáme čas.“
A co lístky na další české zápasy? Využil jsi je už pro někoho ze svých známých či rodiny?
„Využil.“ (rozesměje se)
Někdy se zdá, že prožíváte zápasy na lavičce s obrovským množstvím emocí. Jak kloubíte fanouškovskou rovinu s čistě profesionální prací technického vedoucího?
„Není to jednoduché, emoce tam samozřejmě jsou a cloumají s vámi. Na druhou stranu moje role na lavičce a v realizačním týmu obecně je spíše šířit klid a stabilitu. Neříkám, že se mi to v každém zápase daří na sto procent, ale člověk s týmem dýchá, žije, tak to prostě je a bude. Něco v sobě potlačovat násilím asi není správná cesta, ale zároveň to musí mít jasné mantinely, rozum a člověk musí udržet chladnou hlavu na krku. Doufám, že moje emoce nebudou ukazovat v televizních sestřizích.“
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 3 | 6:0 | 9 |
| 2 |  | 3 | 2:3 | 4 |
| 3 |  | 3 | 2:3 | 3 |
| 4 |  | 3 | 2:6 | 1 |
