Nedvěd na rovinu: Kritika je zasloužená. Pokud nezachytíme trendy, úplně se ztratíme
PŘÍMO Z DALLASU | Na mistrovství světa je pravidlem, že mezi zápasy promlouvají s médii hráči. Po remízovém duelu s Jihoafrickou republikou a brutální sodě herního přednesu mužstva, potažmo výroků trenéra Miroslava Koubka, dorazil k českým novinářům mimořádně Pavel Nedvěd. „Kritika byla nekompromisní, ale přijímám ji, byla i zasloužená,“ pronesl generální manažer reprezentací. Řeč se točila nejenom okolo neatraktivních výkonů na turnaji, ale také o kondici týmu, (ne)formě opor a obecně o silně znepokojivém stavu českého fotbalu. „V budoucnu budeme muset do týmu postupně zabudovávat mladší hráče a postupovat podle trendů, jinak se úplně ztratíme a nebudeme vůbec konkurenceschopní,“ na rovinu pronesl držitel Zlatého míče.
Souhlasil jste s pozápasovým hodnocením Miroslava Koubka? Věci viděl pozitivně…
„Rozhovory trenérů po utkání bývají ve strašných emocích, člověk ještě nemá úplně ujasněný pohled na celý průběh. Nechci ho nijak omlouvat, ale chtěl bych trochu vysvětlit jeho slova. Jak to myslel, protože jsme spolu seděli a diskutovali o tom.“
Tak povídejte. Proč řekl, že výkon hodnotí pozitivně?
„Trenér měl na mysli pozitivní fáze zápasu, které se v něm bezpochyby objevily – například prvních patnáct minut zápasu nebo úvodní minuty druhého poločasu. Možná tím myslel i množství šancí, které jsme si vypracovali, což u nás na jeden zápas nebývá obvyklé. Z mé strany se to ale tak pozitivně hodnotit nedá. Utkání, které jsme měli vyhrát, jsme nevyhráli, přestože jsme byli blízko kvalifikaci do vyřazovací fáze. Je to pro nás velká škoda, což si říkáme už podruhé. Na turnaji jsme dvakrát vedli, ale nedokázali jsme zápasy dotáhnout do vítězného konce. Na světovém šampionátu se takové věci neodpouštějí.“
Z Česka zaznívá poměrně nekompromisní kritika na výkon mužstva proti JAR, na adresu trenéra Miroslava Koubka. Jeho asistent Jan Suchopárek prý noviny nečte, sítě nemá. Vy jistě informace z domova máte. Jak to vstřebáváte?
„Nevím jak Honza, ale já noviny sleduji. Stejně tak názory na naši hru. Ano, kritika byla nekompromisní, ale přijímám ji, byla i zasloužená. Na druhou stranu mě na tomto turnaji zatím překvapilo jen málo věcí, s tímto průběhem jsem počítal. Jistě víte, jakým způsobem jsme se probojovali na mistrovství světa… Baráž byla klíčová, dovedli jsme se na turnaj prokousat. Dnes tady jsou nejlepší hráči z České republiky, šestadvacet nejlepších kluků, kteří si zaslouží v Americe být. Průběh turnaje je zkrátka takový, jaký je, a jak říkám: já s tím dopředu trochu počítal, těžkosti jsem předpokládal. Nemáme žádné alibi, připravovali jsme se svědomitě. Výkony zůstaly za mým očekáváním, ale na druhou stranu jsem si moc přál, abychom měli v posledním zápase šanci o něco hrát. Na rozdíl třeba od Turků. Jsem rád, že jsme si zachovali šanci. Budeme hrát na jednom z nejkrásnějších stadionů proti Mexiku – fantastickému týmu se zkušeným koučem a výbornými hráči. Půjde o všechno. Bude to skvělé i pro fanoušky, kterým chci poděkovat, v jakém počtu nás přijeli podpořit. Děkovačka v Atlantě byla super. Přál bych si, abychom jim po porážce a remíze udělali o něco větší radost.“
Trenér Koubek už při svém nástupu mluvil o tom, že musí u hráčů zažehnout oheň. To se v březnové baráži povedlo. Daří se podle vás oheň udržovat stále, nebo to z vašeho pohledu spíše skomírá? Zvenčí to totiž tak trochu vypadá…
„To si nemyslím. Uvedu jeden příklad: máme zraněného Jurase (Davida Juráska), který utrpěl svalové zranění. Přesto chtěl zůstat s týmem a podporovat kluky. Konzultovali jsme to se Slavií a jsme rádi, že tu s námi zůstal. Kluci v sobě oheň stále mají. Samozřejmě, pokud jde o některé individuální výkony, tam jsme v některých případech zatím zůstali za očekáváním. V tuto chvíli ale nechci být konkrétní ani kritický, protože nás čeká rozhodující zápas a myslím si, že by to nebylo správné. Všichni hráči, kteří dostali od trenéra Koubka šanci, mají naši plnou důvěru a věřím, že jsou připraveni odevzdat proti Mexiku maximum.“
Hodně se diskutuje o tom, a naznačil to i Ladislav Krejčí, že se nepodařilo ideálně namodelovat tréninkový cyklus. Jaký na to máte názor? Vedou se uvnitř týmu debaty, jak vše případně upravit?
„Debaty se vedou neustále – uvnitř týmu, mezi hráči i mezi trenéry. Mluvili jsme o tom i s Láďou Krejčím, co tím výrokem myslel. Rozebírali jsme, jaké otázky si pokládá on, protože třeba ty samé si pokládáme i my. Čili chceme najít správnou cestu, jak turnaj úspěšně dotáhnout. Měli jsme určitou vizi, kterou jsme konzultovali s lékaři i atletickými trenéry. Nechtěli jsme nic zanedbat, snažili se o to nejlepší. Program byl ale hodně náročný pro nás, natož pro hráče. Cestování, mediální aktivity… Bylo toho opravdu hodně. Je však potřeba si uvědomit, že jak trenér, tak většina hráčů jsou na takovém turnaji poprvé v životě. S tímto režimem se teprve seznamují. Věřím, že příště budeme zase lepší.“
Na rovinu, je mužstvo unavené? Když se podíváme na herní výpadky, zdá se, že v momentech, kdy by mělo zapnout, mu zkrátka chybí šťáva.
„Tento pocit zvenčí můžete mít. Já hráče vidím v poločase, vidím je po zápase. Nevidím ale nic, co by mi dělalo starosti. Když se podívám na data, tak jsme ve čtvrtek naběhali o šest kilometrů více než soupeř. To je na jedno mužstvo obrovská porce. Jediná data, ve kterých jsme zaostali, byla ta sprinterská, což je v dnešním fotbale rozhodující. Tady zaostáváme. Máme určitý způsob hry, kterým jsme se dostali na mistrovství světa, a měnit ho v průběhu turnaje je složité. Prvních patnáct minut proti JAR ukázalo jasnou trenérskou myšlenku, jak chceme hrát. Bylo to super. Otázkou ale zůstává, proč nám to vydrželo jen tak krátce a ne celý zápas. Odpověď zatím nemáme, ale budeme se snažit, aby to příště bylo devadesát minut.“
Na dopolední fázi na Mansfield Stadium byli hráči, kteří nenastoupili v základní sestavě. Je zvláštní vidět v této skupině Součka, Provoda, Šulce… Co se s nimi děje? Vždyť reprezentaci roky táhli.
„Vím, kam míříte. Na začátku turnaje jsme měli nějakou osu, která nám odjela baráž. V průběhu těchto týdnů se ale potýkáte s různou formou a rozpoložením jednotlivců. Ve druhém utkání trenér udělal změny, byly pozitivní a správné. Jistě i vy jste s nimi souhlasili. Ve druhém poločase jsme chtěli hru oživit, trenér poslal na hřiště naše nejlepší ofenzivní hráče s cílem utkání vyhrát. To se bohužel nepovedlo, protože jsme neproměnili šance. Navíc jsme dozadu nebyli solidní, inkasovali jsme z penalty, spadli jsme strašně nízko. Bylo to až moc defenzivní. Zvenčí to pak mohlo působit, že nemáme dostatek sil, ale Jihoafričané také nebyli úplně čerství. Zdejší klimatické podmínky jsou opravdu extrémní, jedeme nadoraz, stejně jako všechny týmy. Uvidíme, co nás čeká v Mexiku.“
Obraz hry národního týmu je už roky podobný – je to upracované, vydřené a špatně se na to dívá. Je vůbec možné, aby tohle mužstvo hrálo atraktivnějším, řekněme víc ‚sexy‘ způsobem?
„Abychom byli schopni na této úrovni konkurovat, musíme být v první řadě pevní a solidní vzadu. Defenziva je naše doména, máme tam dobré hráče. Problém nám naopak dlouhodobě dělá přechodová fáze a kreativita v ofenzivě – a to mluvím o období posledních téměř dvaceti let. Aby hráči podrželi balon, rozehráli si ho, udělali pár akcí navíc. Když porovnáte, kolik ofenzivních věcí jsme předvedli v baráži a kolik si jich vytváříme zde na mistrovství světa, tak ač je to divné, tady jsme si jich paradoxně vytvořili víc. I tak je to pro mě málo, pro světový fotbal samozřejmě taky. Nedá se to změnit ze dne na den. V budoucnu budeme muset do týmu postupně zabudovávat mladší hráče a postupovat podle trendů, jinak se úplně ztratíme a nebudeme vůbec konkurenceschopní.“
Čeká vás klíčový zápas v Mexiku ve vysoké nadmořské výšce. Soupeř je zřejmě nejlepším týmem ve skupině, soudě podle dosavadních výsledků. Co bude klíčem k vytouženému vítězství?
„Maximální momentální forma, musí to být náš den. Nebojím se o to, že trenér nepřečte Mexičany a nezvolí taktiku, která nám bude sedět. A trefí sestavu. To bude důležité. Máme k dispozici šestadvacet kluků a hrát může kdokoliv. Každý z nich ale musí mít stoprocentní den. Mexiko je herně nesmírně vyzrálý tým. Umí skvěle bránit, skvěle drží balon a jejich přechod do útoku je velmi nebezpečný. Mají vynikajícího a velmi zkušeného trenéra, kterého jsem sledoval už před lety. Daří se jim, hrají v domácím prostředí a před skvělou kulisou budou chtít vyhrát. Klukům jsem ale hned po zápase s JAR řekl: hlavy nahoru. Dokud žijeme, hraje se do poslední vteřiny. A to musíme ukázat na stadionu. Nikde jinde, než tam. Budeme muset předvést daleko, ale opravdu daleko lepší výkon, abychom byli úspěšní.“
Na posledním tréninku vypadal velmi dobře Hugo Sochůrek. Dokonce se mi zdálo, že jste ho v diskusi s trenérem a předsedou Davidem Trundou chválili. Kdyby to záleželo jen na vás, měl by nastoupit v základní sestavě? Nebo je riskantní poslat osmnáctiletého kluka bez jakýchkoliv zkušeností před devadesátitisícový kotel plný Mexičanů?
„Hugo tady je proto, že jsme přesvědčeni, že momentálně patří mezi šestadvacet nejlepších fotbalistů v České republice a týmu má co nabídnout. Zkušenosti sice zatím nemá, ale sbírá je právě tady. Nepochybuji o tom, že bude pevnou součástí příštích reprezentačních srazů. Své kvality na tréninku denně dokazuje. Nemyslím si, že by trenér tak mladého kluka hodil do takové jámy. Asi by to nebylo správné. Ze druhé strany, v obou zápasech uvažoval, že Huga na určitý úsek utkání nasadí. Hugo kvalitu má, ale jsou věci, které ještě musí zlepšit. Mám v plánu si s ním osobně promluvit. Je to skvělý hráč, určitě nám pomůže.“
