Češi na místě nejslavnější ruky ve fotbale. Nebyla, byla... Jak se 40 let měnily názory
Už dvakrát se tady hrálo finále mundialu, v roce 1970 slavila Brazílie, o šestnáct let později Argentina. A s ní jako hlavní persona Diego Maradona, padouch i génius v jednom. Aztécký stadion, kde čeští fotbalisté ukončili svojí pouť na letošním mistrovství světa prohrou s Mexikem. Úchvatný kotel v hlavním městě je místo plné příběhů. Jeden však přebíjí ostatní – a podsaditý ďábel v něm uzmul hlavní roli. V ten den se stal fotbalovým podvodníkem, proti Anglii ve čtvrtfinále šampionátu v roce 1986 skóroval rukou. Prý boží, haha… Program MS ve fotbale 2026 >>>
Nebyl to „obyčejný“ duel, i když takové vlastně čtvrtfinále mundialu není nikdy. Tady šlo o víc, o národní hrdost, pomstu, nenávist k válečnému sokovi. „Argentina brala zápas jako Československo hokeje proti Sovětskému svazu po invazi v roce 1968,“ upozorní Karel Häring, bývalý redaktor Sportu, dnes expert stanice Canal+ Sport, jehož vášní je vše, co se jen lehce otře o anglický fotbal.
A o něj tehdy šlo velmi výrazně.
Argentinci bojovali s Anglií o průnik do semifinále čtyři roky po válce o Falklandy, chcete li Malvíny, ostrovy v jižním Atlantiku. Evropané je drželi od 19. století, Jihoameričané si na ně dělali nárok, tvrdili, že jde o jejich území získané po rozpadu španělské koloniální říše. V roce 1982 napětí prasklo, bojovalo se 74 dnů, Argentinci nakonec prohráli, což v nich zůstalo a přeneslo se i do fotbalu.
„Diplomatické vztahy ještě nebyly obnoveny. Mnozí vnímali zápas jako možnost uctít oběti,“ popisuje Häring.
Brankář Shilton obvykle neprotestoval...
V neděli 22. června 1986 v pravé poledne vstoupily týmy do stotisícové vřavy (tehdy měla ještě aréna vyšší kapacitu než dnes).
V 52. minutě padal za bezbrankového stavu do vápna Anglie vysoký míč, lehce si pro něj šel brankář Peter Shilton, který rozhodně nebyl špatný sběrač centrů. Najednou se však v souboji zjevil Maradona a po chvíli spadl balon zvaný Azteca do brány. Jak se to stalo, vždyť výškový rozdíl mezi soupeři byl osmnáct centimetrů a gólman navíc natahoval ruce? Kdo viděl legendární chvíli v televizi, měl jasno - Argentinec překonal Angličana rukou.
Häring připomene jednu záležitost, která potvrzuje tuto verzi: „Legendární Martin Tyler, který komentoval pro BBC Highlights, to na první dobrou neviděl, ale upoutaly ho protesty Petera Shiltona, který se obvykle takto nechoval, takže si říkal, že se tam něco odehrát muselo.“
Jenže tuniský rozhodčí Ali Bennaceur po krátkém váhání gól uznal. „Dotyk ruky jsem neviděl, ale měl jsem pochybnosti. Z fotek je jasné, že to byla ruka. Tehdy jsem ale popošel stranou, abych se poradil se svým bulharským asistentem Bogdanem Dočevem. Když i on řekl, že by gól měl platit, uznal jsem ho,“ popsal. „Udělal jsem vše, co jsem musel, ale stále tam panoval zmatek. Dočev mi později přiznal, že v souboji viděl dvě ruce, a nebyl si jist, jestli patřily Maradonovi nebo Shiltonovi,“ dodal.
Přiznání až po letech
Byla to Argentincova paže, o tom už není pochyb. I když muž, kterému bylo v době mexického turnaje pětadvacet let (zemřel v roce 2020 na srdeční selhání) dlouho zapíral, přičemž vymyslel výraz, který se stal asi nejslavnější fotbalovou hláškou.
„Regulérnější gól jsem v životě nedal,“ vykřikoval Maradona po zápase do světa. „Jestli to byla ruka, tak boží,“ kázal.
V autobiografii z roku 2002 se ale už přiznal: „Teď cítím, že mohu říct, co jsem tehdy nemohl. V té době jsem tomu říkal Boží ruka. Blbost! Nebyla to Boží ruka, byla to Diegova ruka! Bylo to, jako bych Angličany okrádal.“ Zemi, již vyřadil, se nakonec dokonce omluvil.
Takový byl on. „Génius, ale na hřišti jsem si jako rozhodčí musel dávat pozor, byl schopný všeho,“ podotkl sudí Bennaceur.
Čert s desítkou to ostatně potvrdil pár minut po skandální brance. Tentokrát ukázal, proč patří mezi tři nejlepší fotbalisty historie společně s Pelém a svým korunním princem Lionelem Messim. Angličany doslova pokořil sólem od půlky hřiště. Během jedenácti sekund obešel pět hráčů i gólmana Shiltona. Ten gól byl určen jako nejkrásnější v historii šampionátů a pomohl ke konečné výhře 2:1, protože skóre už jen korigoval nejlepší střelec mundialu Gary Lineker.
„V rozmezí pěti minut skóroval podvodem a pak dal gól století. Přesně to charakterizuje jeho život: Bůh i Ďábel. V tomto případě Ďábel i Bůh,“ říká publicista Häring. „Ale pro Argentince to byl jen Bůh,“ má jasno.
Bůh pomsty…
