Douděrův bolavý debut: role u gólů, střely z dálky, špatná komunikace. Co Koubek zamýšlel?
Ne, není to jediný viník prohry s Mexikem. A už vůbec ne nepovedeného mistrovství světa. Přesto byl výkon Davida Douděry v posledním zápase skupiny pro tým Miroslava Koubka něčím symbolický. Nepřesnost, špatné rozhodování, nesehranost se spoluhráči. A vzhledem k tomu, že šlo o třetího levého beka ve třetím zápase, tak do jisté míry i bezradnost a nepřipravenost. Pavouk play off MS 2026 ZDE >>>
Nejdříve Jaroslav Zelený. Následně to měl být David Jurásek, ale zranění vypustilo na levého wingbeka Alexandra Sojku. A proti Mexiku varianta číslo tři, respektive čtyři – David Douděra a debut na mistrovství světa.„Já nemám rád rotaci, to víte. Musíme ale zohledňovat aktuální formu ze zápasů i z tréninku,“ vysvětloval před zápasem Miroslav Koubek.
Cíl nasadit (stále zatím) slávistického wingbeka byl kromě formy z tréninku jasný. Jakožto zřejmě jediný pravák v týmu schopný zahrát i na druhé straně, měl pomoci zlepšit držení míče. Při přihrávce od stoperů na leváka se Česko předtím často dostávalo kvůli tlaku soupeřům do jediného možného řešení – nakopnutého balonu po lajně. Vzhledem k tomu, že ve formaci 3-5-2 se tam tradičně příliš hráčů neocitalo, šlo o ztracené míče. Douděra měl přinést možnost zpracovat si míč na střed a zakombinovat tam.
To nemělo být vše. Jelikož tým Miroslava Koubka nemá v kádru ani čisté křídlo, rychlostně vybavený hráč často vyrazil až na hranu obranné linie soupeře, zatímco dolu si seběhl Denis Višinský. Na papíře tedy logické.
První praskliny ve výkonu se ale začaly objevovat po půl hodině. Češi měli aut u vápna soupeře, Coufal rozehrál na krátko na Douděru, v boxu bylo šest hráčů v červeném, další dva na kraji pokutového území. Slávista ale poslal balon nepochopitelně zhruba deset metrů nad bránu Mexika.
Překvapivější ale byla jeho zvláštní chemie s Michalem Sadílkem, se kterým přitom rok v kuse hraje ve Slavii. Mexiko začalo postupně místo své oblíbené levé strany vést útoky přes svou pravou. Nelze vinit jen Douděru, ani drobný záložník neměl svůj den.
Ve 44. minutě přišla první Douděrova střela z dálky nad – z dobrých 35 metrů. To se stalo po zbytek zápasu frustrujícím typickým rysem hráče, na bránu Mexika vystřelil ze spekulativní vzdálenosti celkem čtyřikrát, nikdy netrefil. Stejně jako u celého týmu šel výrazně dolu ve druhé půli i Douděrův výkon. Po rozehrávce dostane balon na pravačku, přesně jak bylo zamýšleno v taktickém plánu. Technikou a přesností, aby překonal jednu řadu soupeře, ale neoplývá. Místo toho jde o riskantní a zbytečnou ztrátu.
Podobná situace se opakuje zanedlouho.
Za první gól nelze beka vinit, ve druhém je ale namočen po pás. Opět – bizarní nedorozumění se Červem, Douděra naznačí, že běží s Jorgem Sánchezem ale následně mu úplně uvolní místo. Kdo by si přitom měl rozumět líp než bratranci.
Třetí gól je tou samou písničkou. Vcelku jednoduchá situace, nákop od brankáře, ale absence komunikace. Douděra si místo svého křídelníka Roberta Alvarada při nákopu stoupá k útočníkovi Santiagu Gimenézovi, ale nakonec s ním ani souboj nepodstoupí. Balon doletí na Alvarada a ten jde do volného prostoru.
Douděrovy dva osudové defenzivní lapsy jsou symbolické pro styl bránění, který Miroslav Koubek pro šampionát zvolil. Nepřehledný mix osobní a zónové obrany nechal hráče příliš často v situacích, kdy si nebyli jisti, čí náběh nabírají. Ztráty balonu a nesmyslné halfvoleje z dálky jsou jinou kapitolou.
