Zákulisí Schickova reprezentačního konce: rok stará myšlenka, ubíjel ho herní styl
Po neúspěšném mistrovství světa ukončil reprezentační kariéru. Pro fanoušky možná nečekaně a překvapivě. Zainteresovaní ale věděli. Patrik Schick (30) udělal zásadní rozhodnutí ještě před odletem do Ameriky. Parťáky v kabině informoval po posledním zápase s Mexikem (0:3). „Je to škoda, pro mě je jednoznačně nejlepší český útočník,“ reagoval bývalý záložník Vladimír Šmicer. Kanonýr Leverkusenu zdůvodnil verdikt ve čtyřech odstavcích. Byly sice věcné, přesto k absolutnímu pochopení situace nestačí. Co za tím stojí? Pavouk play off MS 2026 ZDE >>>
Česko propadlo do obrovské euforie. Fanoušci slavili, radovali se. Reprezentace postoupila po dvaceti letech na mistrovství světa, o čemž se rozhodlo ve finále baráže proti Dánsku na Letné. Patrik Schick, klíčová postava týmu, dorazil před novináře a vypadal, že nemá emoce.
Přesto se na šampionát těšil. „Obrovský úspěch, zahrajeme si na největším jevišti, které ve fotbale existuje. Tvrdě jsme pracovali a teď jsme šťastní,“ vykládal útočník, který k úspěchu přispěl vstřeleným gólem a proměněnou penaltou.
Od památného večera uplynuly necelé tři měsíce a dosud platí, že šlo o Schickova poslední slova do médií. V Americe, kam svěřenci trenéra Miroslava Koubka odletěli na konci května, jako jeden z mála s českými žurnalisty nepromluvil. Zatímco s těmi z Jižní Koreje se srdečně zdravil. Mlčel až do čtvrtečního večera, kdy oznámil na sociální síti Instagram konec reprezentační kariéry.
Podle redakčních zdrojů jde o nezvratné rozhodnutí. Schick je přesvědčený, nenechá se nikým zviklat. „Ještě má před sebou pár sezon, kdy by nároďáku pomohl. Bude těžké ho nahradit,“ prohodil Vladimír Šmicer, bývalý hráč s 81 reprezentačními starty.
Mistrovství světa se nepovedlo týmu ani Schickovi. Útočník bundesligového Leverkusenu se za tři zápasy v základní skupině gólově neprosadil, v posledním utkání proti Mexiku naskočil do zápasu ze střídačky a odehrál necelých třicet minut. „Nezměnilo by se nic, i kdyby Česko postoupilo třeba až do čtvrtfinále,“ podotkl Patrik Berger mladší, agent a Schickův velmi blízký kamarád.
Myšlenka, že už nikdy neoblékne český dres, se mu poprvé vehnala do hlavy zhruba před rokem. Postup na velký turnaj v Americe definitivní verdikt nezměnil, pouze odložil. Schick se dostal do fáze kariéry, kdy jeho rozhodnutí pochopitelně ovlivnila rodina, náročný program a cestování.
„Hráči většinou skončí v reprezentaci kvůli zranění nebo věku, ale Páťa má svůj život. Zápasů za sezonu je opravdu hodně, a když nejezdíte na nároďák, můžete si prodloužit kariéru. Protože každý výjezd s národním týmem je znát,“ zamyslel se Šmicer.
Jako důvod se zmiňuje také fakt, že z nominace postupně vypadli Antonín Barák nebo Václav Černý. To ale údajně nehrálo roli. Klíčový faktor se nachází jinde. Schick hraje posledních šest let za Leverkusen, v jehož dresu dal už 103 gólů za 210 soutěžních zápasů. Momentálně má k sobě parťáky, jakými jsou španělský krajní hráč Alejandro Grimaldo nebo ofenzivní záložník Malik Tillman z USA. Těží i z jejich práce, přijme spoustu centrovaných balonů.
V reprezentaci se nacházel v odlišné pozici. V utkáních proti Jižní Koreji (1:2), Jihoafrické republice (1:1) a Mexiku (0:3) se potkal s míčem ve vápně dvakrát. A to za 199 odehraných minut! Schick hledal vysvětlení v herním stylu národního týmu, v jeho očích šlo o dlouhodobý trend. Postupně ho to ubíjelo, neměl z toho radost a vše vyvrcholilo čtvrtečním vzkazem.
„V podstatě přijel na sraz, moc si nezahrál a odjel. Ještě k tomu dostal naloženo od médií a expertů. Z některých zdrojů kolem něj vím, že tohle ho pochopitelně netěšilo,“ naznačil Šmicer. „Nebylo to pro něj snadné. Vždycky chtěl nároďáku pomoct, ale nebyl využívaný. Nedostal se k tomu, aby uplatnil své schopnosti. Byl odříznutý a musel s tím bojovat,“ pokračoval.
Přesto ho ani Šmicer po výkonech na šampionátu nehájil. „Chápu, že v Leverkusenu má jiné podmínky než v nároďáku, ale každé hodnocení Patrika začíná tím, že neměl servis. A to nerad slyším,“ zmínil. „Nehrajeme nátlakový fotbal a nevytváříme si jednu šanci za druhou, že by to jen uklízel do branky. Tak kvalitní tým nemáme. Víme, jaký je to hráč, ale někdy mi u něj chyběla snaha, aby dostal přihrávku, projevil nespokojenost, že nemá balon,“ doplnil někdejší slávista.
Schick přesto na reprezentační srazy jezdil (jen na podzim 2024 upřednostnil po zranění klub), nikdy si veřejně nestěžoval na nevyužití v českém týmu. Jen postupně přicházely náznaky. Třeba jako při vyhlášení Fotbalisty roku 2025. Dnes 30letý hráč skončil druhý za Pavlem Šulcem.
„Loni jsem skončil, tuším čtvrtý. Po sezoně, v níž jsme s klukama z Leverkusenu získali double. Minulou sezonu jsem získal pouze jednu trofej, vstřelil 27 branek ve všech soutěžích a skončil bohužel až za Harrym Kanem. Takže druhé místo je příjemné překvapení. Moc si toho vážím a všem děkuju,“ odvyprávěl děkovnou řeč, z níž sršel sarkasmus. Přitom mluvil zcela vážným tónem.
Zkrátka nedokázal pochopit, že se v Česku o jeho kvalitách pochybuje. „Je to útočník, který chce dávat góly. Proto musí být trochu sobec a mít větší ego. Pohybuje se v nesmírně konkurenčním prostředí, a všichni čekají, aby se dostali před něj. Neustále obhajuje svoji pozici, což není jednoduché. Na to jsou potřeba osobnostní předpoklady, musí být odolnější, tvrdší, sebevědomější,“ zamyslel se trenér Martin Hašek, který vedl Schicka ve sparťanské mládeži.
V národním týmu už o místo na výsluní bojovat nechce a nebude. Reprezentační kariéru uzavřel s bilancí 26 branek v 56 odehraných zápasech. „Kdyby hrál v naší době, má gólů ještě víc. O tom jsem přesvědčený,“ pravil Šmicer. „Jako fotbalista se mi samozřejmě líbí. Jeho elegance, levačka a zakončení jsou fantastické. Vždyť jsem ho dřív cpal do Liverpoolu,“ usmál se. Na závěr řekl: „Pro reprezentaci je to stoprocentně ztráta. Každý trenér chce nejlepší hráče, a Patrik mezi ně patří.“
Schickovo rozhodnutí je ale podle všeho nevratné.
