Francie - Anglie 4:6. Bronzový blázinec v Miami! Mbappého gól číslo DESET, Saka má hattrick
Wow. Zápas, který zdánlivě nikdo nechtěl hrát, nabídl naprosto famózní podívanou. Utkání o bronz se zlatým písmem zapsalo do historie mistrovství světa ve fotbale. Anglie ukončila šedesátileté čekání na medaili, když porazila Francii 6:4. V parádním duelu zářili především Bukayo Saka, autor hattricku, Kylian Mbappé, jenž překonal Lionela Messiho a Michael Olise, jenž stanovil nový rekord v počtu asistencí. Zároveň se však stal smolařem večera. Pavouk play off MS 2026 >>>
Trenér Didier Deschamps, stoper Ibrahima Konaté i kouč Thomas Tuchel se před utkáním shodovali, že ho vlastně nikdo nechce pořádně hrát. „Dal jste nám strašně moc. Měli jsme vám zařídit lepší loučení,“ mrzelo Kyliana Mbappého, že se Deschamps s „Les Bleus“ nerozloučí zlatou medailí, ale pouze bitvou o třetí příčku.
Nechuť však byla vidět pouze na Francouzech. Laxního Desire Douého obral hned ve třetí minutě Declan Rice a střelou z dálky otevřel skóre. O patnáct minut později posadil Rice centr z rohového kopu na hlavu Ezriho Konsy, který také vstřelil svůj premiérový gól na mistrovství světa.
Na 3:0 zvyšoval Bukayo Saka poté, co postupoval od půlky hřiště sám, a nakonec až napotřetí dostal s pomocí Marcuse Rashforda míč do sítě. Křídelník Arsenalu se prosadil ještě do šatny po skvělé přihrávce týmového kolegy, Eberechiho Ezeho. Francouzi sice vypadali směrem dopředu nebezpečně, ale na hřišti bylo pouze jedno mužstvo.
„Jsem strašně pyšný, jak hráči k utkání přistoupili. Vidím na hřišti jedenáct kluků, kteří mají zlomené srdce, ale hrají skvěle a ukazují, že pyšně reprezentují svou zemi. Někdo řekne, že takhle dobře hrajeme příliš pozdě, ale stálo je to výkon proti špičkovému týmu, a ještě nás čeká druhých pětačtyřicet minut,“ shrnul poločasové vedení 4:0 Anthony Barry, asistent trenéra Tuchela.
Francouzi byli naopak pěkně rozzlobení.
„Takhle to nejde. Soupeř hraje soutěžní zápas, my přátelák. Tohle nemůžeme dopustit. Není to ani o třetím místě. Je to otázka cti,“ hřměl Deschamps. Do druhé půle proto udělal hned čtyři změny. Dayot Upamecano, jenž nahradil stěžujícího si Konatého, hned obral dalšího nováčka na trávníku, Ollieho Watkinse, předal míč Michaelu Olisemu, ten nabil Mbappému a Francie stáhla náskok soupeře.
Druhý poločas začal v režii Francie
Angličané začali mít brzy nepříjemné déjà vu. Střídání Watkinse za nebezpečného, rychlého Marcuse Rashforda, který trápil defenzivu soupeře z častých brejků, vypadalo na chyby podobné těm, které Tuchel předvedl proti Argentině.
Francouzi rychle přebrali nadvládu nad trávníkem a začali stahovat náskok soupeře. Po pěkných akcích se prosadili Barcola a opět Mbappé, pro nějž to byla již desátá trefa na tomto mistrovství, jehož je nejlepším střelcem. „Messi ale ve finále určitě skóruje,“ nepochybuje útočník Realu Madrid.
Nejlepším střelcem je i v celkovém, historickém pořadí s dvaadvaceti zásahy. Jeho členem je i Olise, jemuž se jako prvnímu podařilo na jediném mundialu zapsat sedm asistencí. Nepřipsal si však jedinou branku, což Francii nakonec mrzelo. Olise totiž zahodil dvě vyložené šance na srovnání.
Naopak Djed Spance si došel pro penaltu. Tu proměnil Saka a zkompletoval hattrick.
V nastavení znovu zdramatizoval zápas Ousmane Dembélé, ale o definitivním držiteli bronzu rozhodl krásným sólem Jude Bellingham, pro kterého šlo o sedmý gól na turnaji a vytvořil tím nový národní rekord.
„Měli jsme výbornou první půli a turbulentní druhý poločas. Bál jsem se toho, že se projeví o den delší volno Francie a jejich méně náročné cestování. Také jsme hráli v hrozných vedrech, ve vysoké nadmořské výšce v Mexiku, takže jsem o nás měl strach po fyzické stránce. Řada hráčů měla po změně stran křeče. Nikdy jsem se ale nebál o naši mentalitu. Stojím si za tím, že tento tým dokázal něco speciálního a dokáže to zase,“ věří Tuchel, který zakončil první velký turnaj na lavičce Anglie.
Naopak Deschamps se rozloučil s rolí trenéra francouzského národního týmu. „Slýchám spoustu díků. Já děkuji mému realizačnímu týmu! Není nic krásnějšího, než být členem národního týmu a já měl to privilegium pětadvacet let. Výsledek je zklamáním, ale tým je vynikající a rozhodně ještě dokáže velké věci!“ rozloučil se po čtrtnácti letech na lavičce „Les Bleus“.
