Žebříček největších zklamání MS: Hvězda USA i český beton. Brazilci žijí jen z dávné slávy

Domácí USA na něj měly spoléhat. Christian Pulisic je už několik let jejich klíčovým hráčem a absolutní hvězdou. Nicméně na mistrovství světa nebude fotbalista AC Milán vzpomínat v dobrém. Už ve skupině musel kvůli poraněnému lýtku dvakrát střídat a utkání s Austrálií dokonce úplně vynechal. Při osmifinálové porážce 1:4 s Belgií si navíc zlomil nohu a několik týdnů či měsíců bude bez fotbalu. Povedlo se mu jen utkání s Paraguayí, v němž jednou asistoval. Ve zbylých duelech, i vinou zdravotních důvodů, zůstal za očekáváním.

Fotbal je tam náboženstvím. Když se zrovna daří, národní tým je v Turecku milován, jenže jakmile výsledky nepřicházejí, reprezentantem si být úplně nepřejete. V hratelné skupině D s USA, Austrálií a Paraguayí si Turci bookovali letenky už po druhém utkání, nic na tom nezměnila ani závěrečná výhra nad domácím výběrem. Přitom herní projev Turků nebyl ani zdaleka špatný. Svěřenci kouče Vincenza Montelly vyslali ve třech zápasech hned 71 střel, jenže fotbal se hraje na góly. A ty přišly až v posledním špílu...

Před druhým utkáním na mistrovství světa korejští fotbalisté bojkotovali domácí média. Proč? Důvodem roztržky byly posměšné výroky na adresu kapitána Son Hung-mina ze strany jihokorejských novinářů, které byly zachyceny na kameru a pronikly na veřejnost. Zástupci médií si dělali legraci z kapitána, že neabsolvoval kompletní vojenskou službu. Třeba i tohle 34letého záložníka Los Angeles FC poznamenalo, po utkání s Českem už byl prakticky neviditelný. A i kvůli tomu neprošla asijská země ani ze skupiny. 

Ruku na srdce. Překvapilo vás, že česká reprezentace skončila ve skupině poslední s jedním získaným bodem? Možná ani ne, ale daleko víc zaskočil její herní projev. V pravděpodobně nejhratelnější skupině na turnaji Koubkův soubor ničím nezaujal. A už vůbec ne v utkání s Jižní Afrikou, kde se po slibném začátku nesmyslně zatáhl, aby v závěru bránil remízu. Neladilo to ani mezi kabinou a hlavním trenérem. Zkrátka první mistrovství světa po dvacetiletém čekání dopadlo zklamáním, spíš dokonce fiaskem.

V lednu roku 2023 přebral vskutku ambiciózní tým, pravděpodobně nejlepší generaci v dějinách portugalského fotbalu. Jenže na mistrovství Evropy před dvěma lety skončil pyrenejský stát ve čtvrtfinále s Francií a o dva roky později už v osmifinále se Španělskem. Ani vítězství v Lize národů dojem z angažmá Roberta Martíneze nespraví. Kouč až příliš lpěl na veteránovi Cristianu Ronaldovi, jehož přínos pro tým už nebyl takový. Jenže mohl si vůbec dovolit portugalskou superstar posadit a udělat z ní žolíka? 

Psalo se o nich jako o černém koni šampionátu, jenže realita byla úplně jiná. Uruguay, mimochodem vůbec první mistr světa ve fotbale, totálně selhala. V základní skupině H uhrála remízy se Saúdskou Arábií a Kapverdami, aby v rozhodujícím partu padla se Španělskem. Ne, se dvěma získanými body se postoupit nedalo. „Co zanechávám uruguayskému fotbalu? Nic, protože jakýkoli přínos se nikdy skutečně neprojeví, pokud se nedosáhne výsledků,“ líčil končící trenér Marcelo Bielsa. Propadl i brankář Fernando Muslera.

Od svazu dostal Carlo Ancelotti jednoduchý, ale zato nesmírně náročný úkol - dostat Brazílii zpátky na vrchol. Jihoamerická země ale odjela ze světového šampionátu zklamaná, stejně jako pokaždé v posledních dvaceti letech. Současná generace „Kanárků“ už nemá pověst míčových kouzelníků, doby Ronaldinha, Romária, Ronalda či Roberta Carlose jsou zkrátka pryč. Kdo se jim v současnosti vyrovná? Snad jen Vinícius Júnior a končící Neymar. V Brazílii to musí začít dělat jinak, z dávné slávy se žít věčně nedá.