Trpělivost, systém a nezničitelná obrana. Jak Španělsko složilo nezastavitelný tým

Není náhoda, že španělská jedenáctka na place strojovým tempem postupně převálcuje soupeře a často to vypadá, že nemusí ani zařadit na vyšší rychlostní stupeň. Podobně dokonale funguje celý systém španělského fotbalu. „La Roja“ se aktuálně pyšní titulem v mužské i ženské kategorii mundialu. Mezi hvězdnými jmény trenérů jiných zemí vás Luis de la Fuente nikterak nezaujme, nikdy v trenérské kariéře neseděl na lavičce prvoligového týmu a ve strukturách španělské reprezentace působí už třináct let. Áčko převzal po katarském šampionátu. Spoustu hráčů zná z předešlého působení u mládeže a dokonale se pohybuje ve světě španělského fotbalu.

Společně s Rodrim například vyhrál mistrovství Evropy devatenáctiletých v roce 2015. Na tehdejší soupisce najdete také Mikela Merina či Unaie Simóna. „Španělsko ví, co dělá, hraje na každé úrovni stejným stylem. Proto dominují světovému fotbalu v kategorii žen i mužů,“ chválil mistry světa bývalý útočník Thierry Henry.

Nejdelší série bez prohry evropských zemí

Zdroj: Opta

Nejdůležitější část celého úspěchu Španělů. Jejich obrana však nespočívala v záchranných skluzech a obětavých blocích ve vlastním vápně. Nebezpečí předcházel tým mnohem dřív. Mužstvo se řídilo prvním pravidlem španělské fotbalové školy: když soupeři nepůjčíte míč, nemůže vás ohrozit. „La Roja“ v každém zápase dominovala, posouvala si balon ze strany na stranu a trpělivě čekala. Když náhodou přišla ztráta, zapnuli všichni hráči lovecký mód a okamžitým presinkem nutili soupeře odevzdat hrací předmět zpět. Tímto stylem postupně utavili každého soupeře. Za celý turnaj inkasovali jediný gól, ani vteřinu neprohrávali a absolutně vymazali největší hvězdy soupeřů, ať už šlo o Ronalda, Mbappého nebo Messiho. „Cítíte se jako s hlavou pod vodou, dusíte se,“ popsal Thierry Henry, jak působí dominantní projev na soupeře.

Mistři Evropy přijeli na turnaj jako jedni z největších favoritů a každý věděl, že svým typickým stylem mohou rozebrat každého. Přesně podle toho se také mužstvo chovalo. Do každého zápasu šlo s hlavou nahoře, všichni hráči věděli, co mají dělat, a bylo z nich jednoznačně cítit, že nastavené cestě stoprocentně věří. Hned v prvním utkání proti Kapverdám pohořeli a remizovali 0:0. No a co? Dál pokračovali ve svém strojovém tempu a vždy slavili úspěch. „Zasloužili jsme si to. Tenhle tým i naši úžasní fanoušci si zaslouží všechno. Jsem na hráče strašně pyšný. Tahle generace s touhle fotbalovou myšlenkou vyrůstala, zůstala jí věrná a bojovala naplno,“ rozplýval se trenér Luis de la Fuente.

V čem byli Španělé nejlepší na turnaji

Zdroj: Opta

V jejich kůži by kdekdo znervózněl. V osmifinále, čtvrtfinále i finále hráli Španělé v 88. minutě ještě 0:0, pokaždé však odcházeli jako zasloužení vítězové. Na takhle velkém turnaji ale musíte počítat s tím, že vám nevyjde všechno, důležité je nezpanikařit a dál věřit své cestě. Proti Portugalsku a Belgii rozhodli až v samém závěru, finále šlo dokonce do prodloužení. Neupínali se přitom na spásu jedné superstar, mohl (a chtěl) rozhodnout každý. Důležité góly dával nejlepší střelec Mikel Oyarzabal, pravý obránce Pedro Porro nebo střídající záložník Mikel Merino. Jejich zápasy možná fanouška tolik nebavily, protože rychlé akce a náhlé změny prakticky nepřicházely.

To ovšem Španělé nechtěli, zůstali tam, kde se cítí nejlépe, a v trpělivé kombinaci jsou k nezastavení. „Španělsko je vynikající tým. Přihrávkami vám zlomí ducha, seberou vám naději. Znám to jako hráč, když jsem se nedotknul balonu a soupeř nám ho nechtěl půjčit, ztrácel jsem trpělivost. Šílel jsem z toho,“ smekl bývalý útočník Zlatan Ibrahimovič.

Protivník si nemohl vydechnout ani na vteřinu, nebezpečí hrozilo neustále, smrtící úder mohl přijít v jakýkoli moment a od kteréhokoli hráče, včetně skvělých žolíků na lavičce, jejichž důležitost pro tým se ukázala v klíčových momentech. Osmifinále proti Portugalsku a čtvrtfinále proti Belgii rozhodl po pár minutách na place střídající Mikel Merino, zlatý gól ve finále pak přišel z kopačky Ferrana Torrese. „Na lavičce máme hráče, kteří by mohli hrát v základu všech ostatních týmů,“ vyzdvihoval kvalitu mužstva kouč de la Fuente. Zmínil také, že „nejdůležitější hráči jsou ti, co přijdou ze střídačky.“

Schopnost trenéra udržet všechny hráče spokojené a správně zasáhnout do zápasu byla jedním z rozhodujících faktorů. „Trenér si zaslouží obrovské uznání za to, co vybudoval. Kádr je skvěle vyvážený, kombinuje zkušenosti s mládím. Navíc jsou to hráči, kteří v tomhle systému vyrůstali společně už od mládežnických kategorií, takže o sobě na hřišti vědí poslepu,“ vyzdvihoval španělskou týmovost ve studiu BBC bývalý anglický střelec Wayne Rooney.

Pokud by měl jeden hráč definovat celý tým, kapitán Španělska se na to hodí dokonale. V každé situaci klidný, elegantní, působil až nedotknutelně. Stál uprostřed orchestru a vždy se objevil na správném místě, neustále si hledal volný prostor, aby mu spoluhráči mohli poslat míč, a neomylně ho distribuoval dál. Skvěle se pohyboval také bez míče, vyhrával souboje, zachytával přihrávky, neustále otravoval každého soupeře. „Skvěle čte hru a vždycky ví, kdy presovat. Pokaždé je na správném místě, aby mohl okamžitě napadat a vybojovat míč zpět,“ vyzdvihoval ho bývalý argentinský reprezentant Pablo Zabaleta.

Na první pohled Rodri nebyl až tolik viditelný, což se hráčům na jeho pozici stává, ale držel tým pohromadě a díky němu mohli zářit další. Za turnaj se nepodílel na žádném gólu a odešel s bilancí 0+0, v jedné ruce však svíral Zlatý míč pro nejlepšího hráče turnaje, ve druhé pak mistrovský pohár.

Nejvíc přesných přihrávek na mistrovství světa

Zdroj: Opta

Španělsko – Argentina

Zdroj: Opta