Podle studie Mezinárodní fotbalové federace (FIFA) je rozšíření počtu účastníků na mistrovství světa 2022 z 32 na 48 možné, pokud Kataru pomůže s pořádáním alespoň jeden z geograficky blízkých států. Změna formátu by neměla představovat problém ani z právního hlediska a navíc by měla navýšit příjmy z akce o dalších 400 milionů dolarů.
Světový šampionát s 48 mužstvy se bude hrát v roce 2026, ale prezident FIFA Gianni Infantino usiluje o to, aby k rozšíření došlo už pro příští MS za tři roky. Definitivní rozhodnutí by mělo padnout letos v červnu.
Studie se zabývala stadiony v Bahrajnu, Kuvajtu, Ománu, Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech (SAE). S případným spolupořadatelem musí souhlasit především Katařané. Pokud k rozšíření dojde, podle FIFA bude potřeba dalších dvou až čtyř stadionů v jedné či více zemích.
Pro Kuvajt a Omán hovoří to, že zachovávají neutralitu v diplomatické válce proti Kataru, kterou proti němu vedou od roku 2017 některé země Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií. Jsou mezi nimi také Bahrajn a SAE. Bojkot Kataru vyhlásily kvůli jeho údajné podpoře terorismu, což Dauhá popírá.
Už od zvolení Kataru pořadatelem v roce 2022 se organizace šampionátu potýká s výraznými problémy. Vedle údajné korupce při volbě pořadatele se výrazně upozorňovalo i na nedodržování lidských práv při výstavbě stadionů. Navíc kvůli letním extrémním teplotám se místo obvyklého června a července odehraje turnaj v listopadu a prosinci, což naruší program evropských soutěží. Už tak panují obavy, zda malý stát s pouhými 2,7 milionu obyvatel může akci takového významu a rozsahu zvládnout.
Zájemci o pořadatelství MS v roce 2026, které nakonec připadlo USA, Kanadě a Mexiku, museli až do čtvrtfinále disponovat stadiony přesahujícími kapacitu alespoň 40 tisíc diváků. O minimální kapacitě pro šampionát za tři roky ale studie nehovoří. Zmíněnou podmínku splňují ze zkoumaných stadionů pouze dva v SAE, jeden v Saúdské Arábii a jeden v Kuvajtu.
FIFA také nevyloučila, že by se proti změně formátu mohli právně ohradit neúspěšní kandidáti. Těmi byly USA, Jižní Korea, Japonsko a Austrálie. Původní podmínky nicméně nevylučovaly možnost společné kandidatury.
