Nedvěd exkluzivně: S Haškem nám to profesně nesedlo. Schůzka s Coufalem? Koubek byl ostrý

Po jmenování Miroslava Koubka trenérem reprezentace, jste řekl, že jste poprvé šťastný. Jde o setrvalý stav?
„Rozhodně ano, protože pan Koubek plní všechna očekávání. A možná i více. Myslím si, že on je správným profilem reprezentačního trenéra. Dnes jsem šťastný právě proto, že je tady on. Měl jsem možnost ho poznat, je to obrovský pracant, detailista. Mužstvo bude mít dobře připravené. Bude vědět, co chce hrát, s kým to chce hrát a má také precizně nastudované soupeře. Nemá přečteného jen jednoho, má nastudované všechny tři týmy, a to se mi na něm velmi líbí.“

Vy jste byl v kariéře také detailista. I proto máte k panu Koubkovi blízko?
„Máte pravdu, měl jsem to stejně. Nerad se vracím do minulosti, ale když si vzpomenu na dobu pod panem Brücknerem, vždy nás výborně připravil. Já byl vždy, jak on říkával, v první linii. Seděl jsem v první řadě a poslouchal. Hrozně mě to bavilo, protože jsem věděl, co mohu od soupeře očekávat. A to dnes platí také, i když jsem v úplně jiné roli. Vím, jak trenér mužstvo připraví. Vím, co budeme moci očekávat, nic nás nepřekvapí. Právě toto spojení mi dodává důvěru.“

Mezi vámi je poměrně velký věkový rozdíl, ale evidentně máte dobrou chemii. Máte si co říci i mimo fotbal?
„Lidská chemie je důležitá, ale ještě důležitější je ta profesní. Nečekal jsem, že si takto porozumíme. Míra patří k jiné generaci, ale mně se jeho přístup líbí. Hlavně k hráčům. Chce, aby potlačili svá ega a dělali věci pro mužstvo, což je podle mě základ všeho. Jak jste se ptali na lidskost – on dokáže být v minutě hrozně tvrdý, ale udělá to lidským způsobem. Proto si myslím, že má u hráčů respekt. Oni vědí, že je může do Ameriky dovést. Mám z toho všeho dobrý pocit.“

Přibližte nám, jak vypadá vaše vzájemná spolupráce.
„Na začátku týdne se většinou vídáme ráno tady na Strahově. Můžu říct, že to je docela náročné, protože Míra přichází v deset hodin a taktika probíhá až do dvou, do tří odpoledne. Není tady fyzicky každý den, ale slyšíme se tak třikrát, čtyřikrát týdně po telefonu, píšeme si zprávy. Naše spolupráce je fantastická. Přesně takovou jsem potřeboval.“

Říkáte, že taktická příprava trvá třeba čtyři hodiny. Co to znamená? On vám říká, co chce hrát, nebo jak bude národní tým hrát?
„Studujeme soupeře. Třeba Irsko má přečtené dokonale. Míra snad i ví, jakou rukou si zavazují tkaničky. Zná detail, opravdu. To je fantastické. A pak samozřejmě přejdeme i ke studování našich hráčů. Sledujeme je, snažíme se vidět všechny kluky v zahraniční a vyměňujeme si názory na to, co jsme viděli v české lize. To je pro nás důležité.“

Za pana Haška se říkalo, že se každý týden procházejí čísla a detailní analýzy z ligových zápasů. Probíhá to tak i v nových časech?
„Ano, máme detaily, trenér si je nechává posílat. Mně se u něj líbí, že čísla bere jako podporu. Někdo na to klade až příliš velký důraz. Myslím si, že zejména mladí trenéři se datům věnují až moc. Podle mě by to tak být nemělo. Oko musíte zapojit. Musíte věci vidět, a ne jen číslem. Číslo vám sice pomůže, ale musíte to přečíst na hřišti.“

Svého času jsme docela bojovali s panem Brücknerem. On říkal, že má na hráče nos a že data o fyzické připravenosti hráčů hází do koše…
„Ono toho dřív tolik nebylo. Já si myslím, že data i všechna čísla jsou důležitá. Je to skutečně podpora, ze které dokážete vyčíst hodně věcí, ale ne úplně všechny. Proto si myslím, že oko je pořád důležité.“

Trenér Trpišovský říká, že data tvoří deset procent a jinak dává hodně na své vlastní pocity.
„Naprosto s ním souhlasím. To samé vám řeknu o Allegrim v Juventusu. To byl také trenér, který dostával po zápase lejstra, aby sledoval čísla a podobně. Podíval se do toho, věnoval tomu tak minutu a říkal: „Moje oko vidí všechno“. A tady vám rovnou řeknu, proč bych nemohl dělat trenéra a proč dělám, co dělám. Bavil jsem se s Allegrim a ptám se ho: ‚Jak to můžeš vidět odsud z lavičky? Z týhle úrovně? Já to nevidím.‘ A on mi odpovídá: ‚Tady je to právě nejlepší, jsem všemu nejblíž.‘ Já mu namítal, že některé věci vidět nemůže, a on: ‚Ale vidím.“ A že prý to vidí daleko líp než seshora. Sportovní manažer nemůže dělat trenéra, jsou to úplně odlišné role. Dnes si sice někdo myslí, že to jde, ale ne…“

S Haškem jsme neměli správný feedback

Mluvíte hezky o panu Koubkovi, o pracovní i lidské chemii… Proč to tak nebylo s Ivanem Haškem?
„Asi víte, že jsme s Ivanem dlouholetí kamarádi. Hrávali jsme spolu golf, jsme přátelé. Já věřím, že tahle věc mezi námi nic nezmění, že zůstaneme kamarádi i nadále. Bylo to tak, že oni tu měli něco zaběhlého, určité procesy a postupy. Já jsem přišel v nějaký moment a je i normální, že oni měli nastavený