God Save Pep! Trenérský revolucionář zvládl přetvořit anglický fotbal a vyklízí scénu
Pep Guardiola opustil Anglii ve chvíli, kdy nadvláda jeho fotbalového řádu zdánlivě vyhasla. Kontrola diktovaná přihrávkami ustupuje přímočařejšímu fotbalu, jenž znovu křísí standardky, dlouhá vhazování a surovější územní tlak. I v tom se však zrcadlí, jak neklidnou revolucí Španěl po celou dobu žil. Ostatní vizionáři odcházeli, když se jimi stvořený svět definitivně hroutil; málokdo však vyklízí scénu poté, co se na nové vlně stihl svézt, sám ji rozkmital a hnal kupředu. Roční iSport Premium nyní za výhodnou cenu. Ušetříte 445 korun >>>
Když Pep Guardiola v létě 2016 napochodoval do Anglie, vítala ho skepse, která si na něj brousila nože už v příletové hale. Barcelona pod jeho velením pěstovala fotbal uhrančivého střihu. Dnes, osmnáct let od startu jeho katalánské éry, už málokdo chápe tehdejší úžas nad onou posedlostí prostorem, rytmem a milimetrovou přihrávkou. Byla to revoluce, nic míň. Přepis herní genetiky. Suverénní vyhlášení nového fotbalového letopočtu.
Jenže s Bayernem Ligu mistrů neovládl, takže pochybnosti měly z čeho klíčit: dokáže jeho exaktní, technicky vytříbený styl přežít sychravou anglickou zimu, v níž se zápasy zvrhávají v syrovou řež o každý odražený míč?
City odpálilo sezonu jako raketa, na podzim se však pohon zadrhl. Začátkem prosince inkasovalo na půdě mistrovského Leicesteru třikrát během úvodních dvaceti minut, když Jamie Vardy nasázel hattrick. Pepovi muži drželi míč drtivých 78 procent času, při každém kontru se jim ale párala obrana a domů vezli porážku 2:4. Omráčený Guardiola jen hlesl: „Druhé míče jsou pojem pro Anglii typický. Nejsem kouč zaměřený na souboje. Netrénuju je.“
Tehdy převládal dojem, že se Španěl musí od Premier League ještě hodně učit a přizpůsobit se jí. Snad na tom bylo zrnko pravdy, jenže Pep stihl anglický fotbal proměnit dřív, než ostrovní nátura stačila přetvořit jeho samotného.
