Pořádný kvapík nabral v posledních dnech život fotbalisty Daniela Pudila. Čekání na šanci zahrát si Premier League v dresu Watfordu vzala za své, nechtělo se mu vysedávat mezi náhradníky, nebo dokonce na tribuně, a tak kývl na nabídku ročního hostování v Sheffieldu Wednesday. „Když budu hrát, tak věřím, že se můžu vrátit i do reprezentace. Sheffield chce postoupit do Premier League, je to velká výzva,“ tvrdí devětadvacetiletý hráč.
Jak těžké pro vás bylo rozloučit se s Watfordem?
Zažil jsem tam super tři roky, odehrál jsem víc než sto zápasů, což není málo. Poslední měsíce se nepovedly, přišel nový trenér. Na tréninku jsem vždycky pracoval tak, aby byl v nominaci na zápas. Věřím, že mám kvalitu na to, abych mohl hrát zápasy a ne byl v roli sparingpartnera z lavičky a koukal se na kluky, jak hrajou. Šestkrát v týdnu trénovat a pak nehrát zápas, to není pro mě. Já potřebuji adrenalin, kdy budu makat a rvát se o místo na hřišti a úspěch týmu. A taky musím myslet na rodinu. Jedno dítě mám, čekáme druhé. Myslím na to, abych je zabezpečil.
Leckdo by trpělivě čekal na to, že šance přijde a zahraje si Premier League…
Když jsme postoupili, byla tam euforie, že se nám to povedlo. Samozřejmě jsem měl vidinu toho, že si zahraju proti Manchesteru, Chelsea, ale beru tak, jak to přišlo. My jsme šli do sezony s tím, že bylo jasné, že se koupí hodně hráčů, aby se Premier League udržela. Trenér sázel na svoje hráče. Pro mě jde život dál, nestala se žádná tragédie.
Budete hrát druhou nejvyšší soutěž za Sheffield. Čím si vás získal?
Když jsem nehrál, řešilo se, co dál. Sheffield mě chtěl, což je vždycky důležité, majitel o mě hodně stál. Přijel jsem tam v pátek na schůzku v devět večer. Bavili jsme se asi minutu a hned jsem věděl, že tam chci jít. I když debata pokračovala. Bylo to úžasný. Podstoupil jsem zdravotní testy, podepsala se smlouva a já jsem naprosto spokojený s tím, co se stalo. Druhá liga v Anglii pro mě není podřadná, má kvalitu, určitě to není krok zpátky. Můj nový klub chce do Premier League, majitel chce něco dokázat.
Ale vzdal jste se těch zápasů s největšími anglickými kluby…
Jasně, že by mě lákalo zahrát si proti Chelsea, ale nejsem člověk, co by chtěl při těch utkáních sedět na tribuně nebo na lavičce. Věřím, že je lepší někde hrát. Spousta lidí se možná v Čechách myslí, že druhá liga v Anglii je nějaká podřadná, ale tak to není. Je to soutěž srovnatelná s Premier League, chodí hodně lidí. Jsou tam majitelé, co mají hodně peněz, investují je. Takže beru, jak to dopadlo a moc se těším, až se v neděli uvidím s klukama.
Jaké máte na svůj odchod ohlasy?
Dával jsem na sociální sítě fotku a vzkaz, kdy jsem děkoval fanouškům Watfordu za podporu. Ta zpráva měla tam i v Sheffieldu velký ohlas, během hodiny mi přišlo asi dva tisíce žádostí o přátelství. Musím říct, že se do nového angažmá těším. Sheffield je klub, který patří do Premier League, chce navázat na slavnější období v historii. Má velký stadion, chodí tam pětadvacet tisíc lidí na zápas. Postoupit nebude nic jednoduchého, je tam 24 týmů, ale já takové výzvy potřebuju.
Sheffield hrál v sobotu zápas, byl jste se podívat?
Všechno se dohodlo v pátek, bylo to hodně narychlo. Podepsala se smlouva a já jsem poprosil majitele, zda by bylo možné, abych jel v neděli do Čech, protože má dneska Marián Čišovský charitativní akci. Byl jsem v kontaktu s organizátory a chtěl jsem se toho zúčastnit. Přivezl jsem i pár věcí, které bych jim tam chtěl dát do tomboly – kopačky, dres. V klubu jsem řekl, že by to bylo jen na jeden den, a bylo mi to umožněno. Za to jsem moc rád, že jsem mohl přijet. Večer zase odlétám zpátky do Anglie na barák.
Ve Watfordu zůstal váš parťák – útočník Matěj Vydra. Nebude vám v Sheffieldu chybět?
Prožili jsme spolu ve Watfordu super dva roky, byli jsme spolu na pokoji, to samé na nároďáku. Byli jsme jedna rodina a bylo to úžasné. Přeju mu jen to nejlepší a přál bych si, aby šel třeba taky do Sheffieldu, kde má klub velké ambice. I když teď po pěti kolech na tom nejsou úplně nejlépe. Ale soutěž je dlouhá, všechno se může změnit. Na Matěje nikdy nedám dopustit, pro mě je to útočník číslo jedna, co by měl být v nároďáku. Takového útočníka nemáme, jako je on. Zasloužil by si větší respekt. Vím to, že kdyby dostal důvěru, on by byl tím hráčem, co by tým táhl.
Mimochodem, když jste zmínil národní tým, tak teď se blíží sraz reprezentace, kam jste byl zvyklý jezdívat. I v tom vám může nový klub pomoci…
Všichni víme, že máme hodně kvalitních hráčů, je tam David Limberský, odvádí v Plzni dobrý výkony. Je tu Filip Novák, co přestoupil do Dánska. Ale je pravda, že když budu zase hrát, tak se můžu vrátit zpátky a já, když jsem kdykoliv nastoupil za nároďák, tak ten zápas dopadl dobře. Třeba jako doma proti Islandu, kdy jsem přihrával Kadeřovi na gól na 1:1. S trenérem Vrbou máme domluvu, že je mi úplně jedno, v jaké situaci já přijedu. Třeba klidně v roli třetího obránce, beru to tak, že nároďák je něco jiného než klub, člověk je rád, když je u toho.
Říkáte, že kdykoliv jste hrál za národní tým, dopadlo to dobře. Vám se docela často dařilo být ve správný čas na ideálním místě. Všiml jste si toho?
Byl jsem ve Slavii a udělal se titul, to samé přišlo v Liberci. Vlastně kdekoliv jsem byl, tak se něco povedlo, ať to bylo později i v Belgii, nebo teď s Watfordem. Tak věřím, že to bude pokračovat i v Sheffieldu. Dal jsem na svůj pocit, že je to správný krok a moc se na to těším.
