Je světlou výjimkou. Zatímco ostatní reprezentanti, kteří v poslední době změnili působiště, mají buď smůlu na zranění, nebo hrají zřídka, či hrají, ale nedaří se jim, Václav Kadlec rozjel angažmá ve Frankfurtu výtečně. „Dal jsem šest gólů, hraju všechno, jsem spokojený,“ řekl Sportu při úterním otevření nového Puma Store v pražské Maiselově ulici.
Chytil začátek, a jede. Václav Kadlec si v Eintrachtu Frankfurt rychle vytvořil silnou pozici, pro trenéra Veha je jasnou jedničkou na hrot útoku. Góly střílí v bundeslize i Evropské lize. „Nestěžuju si,“ culí se Kadlec.
Tak nějak jste si začátek ve Frankfurtu představoval?
„Abych se přiznal, nijak jsem si to nepředstavoval, bylo to všechno strašně rychlé. Sice se to táhlo celé léto, jenže finále mělo rychlý spád, jak Sparta vypadla z Evropské ligy, nebylo na co čekat. Během týdne jsem hrál první zápas za Frankfurt, neměl jsem čas přemýšlet, jaké to bude, co mě čeká. Hrozně mi pomohl gól proti Dortmundu, od té chvíle jsem zjistil, že se to dá.“
Traduje se, že trenér Armin Veh nemá v oblibě české hráče. Doneslo se to k vám?
„Slyšel jsem to také, i od Jardy Drobného (brankář Hamburku), který mi říkal, že jsem blázen, že Češi pod ním nehrají. (směje se) Já ale naopak musím říct, že s panem Vehem mám výborný vztah, hraju pravidelně 80, 90 minut.“
Neměl jste obavy, když vás Drobný varoval?
„Ne, to už jsem měl za sebou návštěvu klubu, kde jsem absolvoval zdravotní prohlídku. Při ní jsem se s trenérem setkal, první dojem z něj byl úplně perfektní. A hned po dvou dnech ve Frankfurtu mi řekl: Budeš hrát v Braunschweigu. Neměl jsem důvod mít obavy. Konkurence v útoku je tu obrovská, ale zatím se mi daří.“
Bundesliga je jednou z nejnáročnějších soutěží na světě, co se týče tempa hry. Byl to pro vás velký skok?
„Tempo je tady samozřejmě vyšší, dělají to i diváci, zápasy jsou většinou vyprodané, atmosféra neskutečná. Musím ale říct, že mám úplně jiné úkoly, než jsem měl ve Spartě.“
Méně defenzivní?
„Tak. Ve Spartě jsem musel i hodně dozadu, ve Frankfurtu hrotový útočník víceméně skoro nebrání. Musím si samozřejmě dozadu něco splnit, ale ne tolik. Pro mě osobně to tedy zase o tolik náročnější není. Pouze v osobních soubojích, obránci jsou v bundeslize důraznější, nenechají vám moc prostoru.“
Díky tomu máte víc sil do ofenzivy, dostanete se víc do koncovky?
„Přesně, i hru jsem trošku změnil. Na hrotu se tolik nezapojuju do hry, ani si nechodím tolik pro balony, jako jsem si chodil ve Spartě. Víceméně čekám na ofsajdové hranici, což mi stoprocentně vyhovuje, o to čerstvější jsem ve finální fázi. A o to víc balonů chci dostávat za obranu, v nábězích za ni jsem silný. To si ještě musíme vyladit, domluvit se na tom.“
Frankfurtu se sice daří v Evropské lize, v bundeslize jste však těsně nad pásmem sestupu. Ukazuje se, že pro klub velikosti Eintrachtu je složité honit dva zajíce?
„Myslím, že ne. V německé soutěži nám nevyšel jen jeden zápas, na začátku s Hertou Berlín. S Bayernem a Dortmundem se nepočítalo, že něco uhrajeme, poté jsme udělali šest bodů s Braunschweigem a Brémami, všechno vypadalo v pohodě. Jenže nás provází velká smůla, třikrát po sobě jsme inkasovali vyrovnávací góly v závěru utkání. Mohli jsme mít v klidu sedmý fl ek, nestrachovat se.“* Ovšem sedět na dvou židlích - není jednoduché.
Ovšem sedět na dvou židlích není jednoduché.
„Problém je, že nemáme me tak široký kádr, jako mají Bayern nebo Dortmund, hrajeme rato prakticky ve čtrnácti lidech, zápasů je hodně, asi to musí být znát. Když k tomu připočtete cestování, dlouhé přelety do Nikósie a do Tel Avivu, nasčítá se to.“
Vy jste však na anglické týdny zvyklý ze Sparty, na rozdíl od spoluhráčů.
„Trenér Veh si také na první tiskovce dělal srandu, že mám v evropských pohárech odehráno víc než celý mančaft Frankfurtu. Klub hrál poháry naposledy před osmi lety, pro něj i pro naše fanoušky je to obrovská událost, moc si to tu všichni užívají. Myslím, že můžeme dojít daleko, kvalitu na to máme.“
Pokročil jste s němčinou?
„Se spoluhráči mluvím anglicky, takže německy mluvit mě to příliš nenutí. Jsme pořád na cestách, po hotelech, na učení mi zbývají sotva dva dny v týdnu. Mám učitelku, původem ze Slovenska, občas se stává, že mám dvě vyučovací hodiny, z toho jednu prokecáme o životě ve Frankfurtu.“ (směje se)
