Rozhovor s Pavlem Kadeřábkem o parádní bundesligové sezoně Hoffenheimu, který se i díky nevšedním metodám mladého trenéra může v létě senzačně probít do Ligy mistrů. To je hlavní náboj pátečního Sport Magazínu, v němž najdete i plakát fotbalistů Realu Madrid po triumfu ve fotbalové Lize mistrů.
Julian Nagelsmann byl v osmadvaceti nejmladším hlavním koučem bundesligové historie, nyní se o něm mluví jako o budoucím trenérovi Bayernu Mnichov nebo německé reprezentace. O jeho trénincích se traduje, že jsou hodně náročné na hlavu. Je to tak?
„Je. On se pořád snaží něco vymýšlet. Děláme šest, sedm cvičení za trénink. Typu: k tomuhle kuželu můžeš hrát jenom s bílými, pak s oranžovými a tak dále. To říkám pro ilustraci. Srovnat si to hlavě není jednoduché. Zvlášť pro mě, zahraničního hráče. Sem tam to nechápou ani Němci. Občas se stane, že než se dostanete do té hry, tak už končí.“ (usmívá se)
Chce to čas.
„Začátky byly těžké, teď už je to lepší. Ne že by se tréninky opakovaly, protože trenér se snaží vymýšlet pořád něco nového, ale přece jen nejde každý den dělat úplně něco jiného. Takže pak už víte, o co jde.“
O Nagelsmannovi se říká, že ve hře vyznává 31 principů.
„Ani nevím, že jich je jednatřicet. Ale v kabině všechny principy ofenzivní a defenzivní visí. Když trenér přišel, do jednoho nám je ukázal na videu. A pořád nás z nich zkouší.“
Jako ve škole?
„Jo, je to docela vtipný. Máme trénink. Hrajeme hru a on se během ní někoho zeptá na nějaký princip. Když ho dotyčný neví, pošle ho třeba na půl minuty pryč. Čímž oslabí jedno mužstvo. Pro nás je tedy lepší všechno vědět. Nikdo nechce oslabit tým.“
Už vás někdy nachytal?
„Ne, já jsem to naštěstí věděl. Ale zeptal se mě na lehký princip, protože jsem zahraniční hráč. A navíc na ten, který se týkal mojí pozice.“
Na co se vás zeptal?
„Řekl mi: Když soupeř rozehrává a hraje systém 4-4-2, koho napadáš? Krajního obránce, nebo čekáš se svým krajním záložníkem?“
A vaše odpověď?
„Odpověděl jsem, že záleží na postavení soupeře. Když krajní záložník stojí hodně nahoře, musím být s ním. Ale když nestojí tolik nahoře, můžu ho předat stoperovi, který je u mě poblíž a přebrat si krajního obránce. Naštěstí to bylo dobře. (směje se) Každému z nás dává i známky.“
On výkon každého jednotlivce v utkání oceňuje vlastní známkou?
„Jo. Každému dá známku a přede všema v kabině mu řekne, jak hrál.“
Jakou má stupnici? Jako ve škole od jedničky do pětky?
„Jedna až šest. Jedna nejlepší, šest nejhorší.“
Vyfasoval jste už od něj někdy jedničku?
„Jedničku ještě nevyfasoval nikdo. I když jsme vedli v Brémách po padesáti minutách 5:0 a hráli jsme opravdu výborně, stejně jedničku nikdo nedostal. Nejlepší byla dvojka. Možná dva a půl. Jedničku jen tak dát nechce.“
Kompletní rozhovor najdete v pátečním Sport Magazínu
Z obsahu pátečního Sport Magazínu
- Rozhovor: Pavel Kadeřábek
- Uniklo z facebooku: Andrea Stramaccioni
- Rozhovor: Stefan Weissenböck
- DÁREK: plakát fotbalistů Realu Madrid
- Můj první gól: Tomáš Hübschman
- Vysoká hra Zdeňka Haníka: Jandačův, Lenerův a Bukačův hokej
