Pochází z malé vesničky Hať na Opavsku. Stejně jako jeho syn Jiří, který kdysi v Hati s fotbalem začínal a dnes chytá bundesligu za Werder Brémy. JAN PAVLENKA přiznává, že mu syn splnil nejkrásnější otcovské sny. S manželkou Danuší teď prožívá úchvatné synovo tažení německou ligou.
Stačí pár minut a poznáte, že Jan Pavlenka je člověk, jehož dominantní vlastností je skromnost. Kus povahy zdědil i jeho syn, přestože fyzická podoba brémského brankáře odkazuje spíše na mámu Danuši. Stejně jako nyní Jiří, i Jan kdysi aktivně chytával. Za Hať. A teď má radost z toho, že ho syn brankářsky několikanásobně přerostl…
Jaké to je mít syna gólmanem v bundeslize?
(usměje se) „Hodně to prožíváme. Nenapadlo by mě, že se někdy něčeho takového dočkáme.“
Jaké byl Jiří dítě?
„Odmalička hyperaktivní. Vzpomínám si, jak neustále vyžadoval, aby mu někdo házel míček do otevřených dveří, které mu sloužily jako branka. Přišla k nám návštěva, Jirka vzal míček, dal ho tomu hostu, postavil se do dveří a chytal. A návštěva se musela obětovat a jít mu házet balonek do brány. Od dětství v něm chytání bylo.“
Kdo byl jeho prvním vzorem?
„Dominik Hašek. On si jako malý hrával spíš na hokejového brankáře. A když se začal víc přiklánět k fotbalu, byl jeho vzorem Petr Čech. Kde by mě tehdy napadlo, že s ním bude někdy trénovat. A Čech pro něj byl opravdu velkým vzorem. Já si nepamatuju, že by Jirka někdy dočetl nějakou knihu. Ale o Petru Čechovi, tu tedy ano.“
Kdy jste začal tušit, že by z Jiřího mohl vyrůst opravdu dobrý brankář?
„Signálů bylo postupně několik. První přišel v době, kdy mu bylo nějakých osm devět let. A kdy se mi ozval Milan Duhan z Hlučína s tím, že by chtěl, aby Jirka přestoupil z Hatě k nim. Tehdy přijel do Hatě majitel Hlučína pan Kot a zaplatil za Jirku patnáct tisíc korun. Pamatuju si, že tehdy starosta z Hati říkal, že to ještě nikdy nebylo, aby někdo za benjamínka dal patnáct tisíc korun. To se v dědinském fotbalu dávalo za hráče A-týmu. Ale Milan Duhan mi už tehdy říkal, že v Jirkovi vidí budoucnost. A jednou mi to řekla taky moje žena.“
Neříkejte. Při jaké příležitosti?
„Jednou při nějakém žákovském turnaji. Dívala se na všechny brankáře a tehdy mi řekla, že má pocit, že Jirka ty ostatní převyšuje. Že je mrštnější, tam, kde je míč, je i on a že má něco víc než ti ostatní brankáři. To byla doba, kdy jsem uvěřil, že by to mohl dotáhnout do divize nebo třetí ligy.“
Kdy jste pochopil, že jeho možnosti jsou dalekosáhlejší?
„Ještě v dorosteneckých letech mi jednou zavolal jeden agent s tím, že dělá manažera Juventusu a ještě nějakému italskému klubu. A že by měl o Jirku zájem. Verner Lička mě tehdy varoval, ať si dáme pozor, že to může být nějaký podvodník. Pak mi ale pan Lička řekl, že se bavil s Pavlem Nedvědem a že jméno toho manažera opravdu zná. Takže to v tu chvíli vypadalo zajímavě. Ale Baník tehdy Jirku nepustil.“
Vzpomínáte si na jeho první setkání s Petrem Čechem? Chytal tehdy za reprezentační jedenadvacítku přípravný zápas v Anglii…
„Ano, vzpomínám si. Bylo to proti nějakému týmu z třetí nebo čtvrté anglické ligy. Jirka tehdy dostal v prvním poločase ránu do žeber. Bolelo ho to, ale šel do druhého poločasu a cestou k brance najednou slyší: Ahoj. Otočil se a byl to Petr Čech. Jirka byl ze setkání trochu vyplašený. Petr se ho zeptal, co žebra. Jirka mu přiznal, že bolí. A Petr mu na to odpověděl: Vítej v Anglii.“
Jiřímu bylo třiadvacet, když z Baníku přestoupil do Slavie. A za rok a půl už byl v Brémách. Neměl jste obavy, že jeho kariérní vzestup je až příliš rychlý?
„Vzpomínám si, když mi jednou říkal, že už ho česká liga… Jak to říct? Že už z ní není nervózní. Vůbec. Že jde na hřiště a necítí takové to napětí, které toužíte překonat. Začal cítit, že by měl odejít někam ven. A hned druhý den mi volal a říkal, že za ním byli z Brém. Jestli by tam nechtěl jít.“
Jak jste reagoval?
„Řekl jsem mu, že je to velká šance.“
A čekal jste, že se ve Werderu tak rychle chytí?
„Ne, s tím jsem nepočítal. Vlastně jsem si zpočátku myslel, že ani neodejde. Pan Tvrdík chtěl hrát se Slavií Ligu mistrů a myslel jsem, že Jirku po tak krátké době, po roce a půl, nepustí. Tři miliony eur za brankáře bylo hodně. Ale nakonec odešel.“
Začátek v Brémách nebyl snadný. Jak jste to prožíval?
„V prvních přípravných zápasech to z Jirkovy strany nebylo úplně ono. Podobná hodnocení jsem si četl i v německých médiích. Věřil jsem, že se časem chytí. Že to bude tak rychle, jsem ale nečekal.“
Která jeho vlastnost mu pomohla k tomu, že náročný přestup takovým způsobem zvládl?
„Je hodně adaptabilní. Nebojí se. Když odcházel, říkal, že to prostě zkusí. A když to nevyjde, vrátí se do české ligy. On se nebál ani přestupu z Baníku do Slavie. Já mu tehdy říkal, že tam nejspíš odchází dělat dvojku. A on: Kdo to říkal? Já na to, že ve Slavii je Berkovec a že s Jirkou počítají jako s dvojkou. A on mi odpověděl, že se vůbec nebojí. Že tam jde chytat a že se bude snažit ho vytlačit z branky. A to samé mi řekl, když šel do Německa.“
Jaký má Jiří vztah s Jaroslavem Drobným?
„Má ho rád. Říká o něm: Drobas, to je náš druhý tata. Vyprávěl, že Drobný už uvažoval, že skončí kariéru. A že prý když tam přišel Jirka, že se rozhodl ještě si ji prodloužit. Prý aby ho ještě něčemu doučil. (směje se) Ono to možná zní jako legrace, ale že tam Jirka měl Drobase a Thea Gebre Selassieho, to mu zpočátku hodně pomohlo.“
Myslíte si, že je Jiří stejně talentovaný jako Petr Čech?
„Nevím. To se ukáže. Já jsem Petra Čecha v dorosteneckém věku nevídával. S Jirkou jsem jezdil prakticky všude. Takže nemůžu srovnávat.“
Theo Gebre Selassie nedávno prohlásil, že si myslí, že Werder Jiřího dlouho neudrží…
„Já to četl. Ale nemyslím si to. Četl jsem, jak o Jirkovi v nějakém článku psali, že Werder má konečně pořádnou brankářskou jedničku. Tak si prostě myslím, že tak brzy Jirku nepustí. To by musela přijít nějaká hodně zajímavá nabídka. Četl jsem, že Jirkova cena už vystoupala na nějakých 4,5 milionu eur. Za půl roku tedy vzrostla o milion a půl. Ale myslím si, že zatím neodejde.“
Myslíte si, že zůstane v bundeslize?
„No, vždycky toužil po anglické lize. Uvidíme. Bundesliga je taky jednou z top soutěží světa. A když vidím gólmany, kteří tam chytají. Kolikrát si říkám, tohle už není možné chytit! A přece jen. Konečky rukavic, ale ano. Opravdu jsou tam skvělí brankáři.“
Považujete Jiřího za jednoho z nejlepších brankářů bundesligy?
„Mezi pět nejlepších asi patří. Má ale ještě nedostatky. Určitě by mohl zlepšit hru nohou. Ale on se zlepší. Naopak je hodně silný na čáře. Pokud balon vidí, střelu z větší vzdálenosti chytí. Však taky nejčastěji dostává góly z pěti šesti metrů, kdy už nemůže nic dělat.“
Vzpomínám si, že se mu ještě v dobách, kdy začínal v Baníku, vyčítalo, že mu trvá dlouho, než se dostane na zem.
„Ano, to tak bylo. Ale myslím, že tento nedostatek už odstranil.“
Jaký spolu máte vztah?
„Co vám mám říct? Máme ho rádi a on má rád nás. Někdy se dlouho neozve, pravda. Ale když pak napíše, tak to psaní nebere konce.“
Jezdíte za ním?
„Ne často, ale už jsem tam u něj párkrát byl. Viděl jsem třeba jeho zápas proti Bayernu. Jinak se díváme doma přes internet.“
Slavíte, když vychytá nulu?
„Ano, obvykle si se ženou otevřeme vínko. Nejen proto, že vychytal nulu, ale taky proto, že se mu nic nestalo. Strach o něj, ten tam asi bude z naší strany vždycky.“
