Ernesto Valverde. Někteří fanoušci Barcelony možná chtěli vidět na lavičce po Luisi Enriquem hvězdnější jméno, bývalý kouč Bilbaa, Valencie či Villarrealu je ale ve Španělsku velmi uznávaným stratégem. S Barcelonou ho navíc pojí hráčská zkušenost. Přesto jeho jmenování doprovází některé pochybnosti. Jaké? A co má Valverde za sebou?
Valverde prožil svou hráčskou kariéru kompletně ve Španělsku. Mezi dospělými začínal v Alavésu, poté prošel například Espanyolem, Bilbaem či Mallorcou. A taky Barcelonou. Tam byl dvě sezony, ale odehrál jen 22 zápasů. Přesto nasázel 8 branek.
Španělský útočník se každopádně v Barceloně nestal hráčem, na kterého by se dlouho vzpomínalo. To se mu povedlo až poté v Bilbau. Tam za šest let odehrál 170 zápasů a nastřílel 44 gólů. A v baskickém klubu začala i jeho trenérská kariéra.
Valverde nejdřív dělal v Bilbau asistenta, poté se stal hlavním trenérem. Nejúspěšnější byla sezona 2003/2004, ve které dovedl tým na páté místo v lize a kvalifikoval se s ním do poháru UEFA. V roce 2005 ale na lavičce skončil a dal si rok pauzu.
Jeho trenérská kariéra ale pokračovala. A po angažmá v Espanyolu se konečně podíval také mimo Španělsko, když převzal Olympiakos Pireus. Ten vedl dokonce dvakrát. Mezitím si střihl angažmá ve Villarrealu.
Zajímavější byl ale Valverdeho pobyt v Řecku. S Olympiakosem vyhrál hned v první sezoně titul i domácí pohár, pak se ale s klubem nedohodl na finančních podmínkách. Tehdy se projevilo, jak za ním dokážou jít hráči. Ti se snažili vedení přesvědčit, aby zůstal. Nepovedlo se.
Když v Řecku skončil podruhé, převzal v rozjeté sezoně Valencii a dovedl ji na páté místo. Jenže poté se ozvalo milované Bilbao a Valverde jeho volání vyslyšel. Po dlouhých letech tak znovu usedl na lavičku Athleticu. A vedl ho čtyři roky, víceméně úspěšně.
Styl Barcelony mu je vlastní
Nyní přišla pro Valverdeho životní výzva. Barcelona. V ní nahradí Luise Enriqueho, pod kterým šel katalánský tým v poslední sezoně dost dolů. Proto vypadl ve čtvrtfinále Ligy mistrů a nakonec přenechal i ligový titul Realu.
Valverde by měl nyní dostat Barcelonu zpět na správnou cestu. Ačkoliv se očekává v kádru poměrně dost změn, revoluci v herním stylu určitě čekat nemůžeme. Španělský kouč je totiž známý tím, že nemá své oblíbené rozestavení.
„Vždy se snaží najít silné stránky mužstva a tomu přizpůsobit rozestavení i herní styl,“ tvrdí Valverdeho bývalý svěřenec Aitor Larrazabal. Dá se tedy očekávat, že Barcelona bude nadále hrát ve formaci 4-3-3. Ostatně s triem Lionel Messi, Luis Suárez a Neymar to ani o moc jinak nejde.
Měnit se příliš nebude ani styl hry. Valverdeho týmy se vždy prezentovaly kombinační hrou a měly vysoké držení míče. V některých situacích možná bude požadovat rychlejší hru, protože rád vidí, když jeho svěřenci umí podniknout také rychlý protiútok.
Zdá se, že Valverde do Barcelony perfektně sedí. Je tu ovšem jeden zádrhel. Přestože býval kvalitním fotbalistou, nikdy nedosahoval úrovně největších hvězd jako například trenér Realu Zinedine Zidane. A zároveň takové hráče nikdy nevedl jako kouč.
Mezi největší hvězdy, které Valverde trénoval, patří Róbert Pires, Joan Capdevila, Marcos Senna, Julen Guerrero, Fernando Gago, Éver Banega, David Albelda, Ander Herrera či Aritz Aduriz. Messi, Neymar či Iniesta jsou ještě o úroveň výš.
Dokáže si Valverde získat jejich respekt? A přesvědčí je, aby do každého zápasu dali všechno? I pod Enriquem si totiž nejlepší hráči vybírali pravidelně obrovské výpadky. Stačí vzpomenout na utkání na půdě PSG či Juventusu, kde jakoby ani nechtěli hrát.
Třiapadesátiletý Valverde stojí před největší životní výzvou. „Určitě bude skvělý,“ nepochybuje Larrazabal. Někteří ale ano. Kdo bude mít pravdu? To ukáže čas.
