Cestoval z jednoho týmu do druhého, poslouchal řeči o tom, že neuspěje, že není dost vysoký. A dnes? Bude krýt záda brankářské jedničce španělské Fuenlabrady na slavném stadionu Santiago Bernabeu, kde třetiligové družstvo odehraje pohárovou bitvu s Realem Madrid. Conor O'Keefe, dvaadvacetiletý britský student, našel ve městě jihozápadně od Madridu nový domov, a to díky tomu, jak šikovně se španělským celkům uměl nabídnout.
Umí si pořádně vyskočit, nosí s sebou i fotku, na které kope do břevna branky, jako důkaz. Vyrostl ale jen do výšky 183 cm, a to mu na profesi brankáře prostě nestačí. Alespoň tedy podle všech týmů v rodné Anglii, které ho odmítaly. Mladý Conor po nepovedeném angažmá v Macclesfieldu cestoval z klubu do klubu, v jedné sezoně jich vystřídal devět, vypomáhal, kde mohl. Ale dotáhnout to nejdál do FA Vase, turnaje pro týmy z nižších anglických soutěží? To mu nestačilo.
Při hraní v deváté nejvyšší soutěži začal studovat mezinárodní obchod na univerzitě v Loughborough, a právě díky ní mohl vycestovat do Španělska. Jeho škola totiž pro jeden z ročníků požaduje buď praxi v nějakém odvětví byznysu, nebo studium v zahraničí. Conor si vybral obojí - přesunul se do univerzity v Getafe a zkusil prorazit v lokálních týmech.
"Založil jsem si Excelový soubor se všemi kluby v prvních pěti španělských ligách. U každého z nich jsem si našel adresu, zadal ji do Google Maps, a když se klub nacházel maximálně hodinu od Madridu, zkusil jsem to v něm," vykládal O´Keefe v rozhovoru pro The Guardian.
Celkem poslal e-mail s videem jeho nejlepších zákroků do 48 celků. Odpovědi se nedočkal, ale nevzdal to. "Rozhodl jsem se, že jim pošlu ručně psané dopisy. Slyšel jsem někoho mluvit o tom, jak posílal investorům dopisy ve zlatých obálkách, tak jsem to zkusil. Když přijde zlatá obálka, pozastavíte se nad tím, jen tak ji nevyhodíte," popisoval Conor.
"Koupil jsem přes sto takových obálek, nebyly zrovna levné. Každému člověku na mém seznamu jsem poslal dva dopisy. Všechny ručně psané, přeložené do španělštiny mou přítelkyní. Spřátelil jsem se díky tomu s lidmi na poště, každý den jsem tam přicházel s haldou dopisů, a oni mi pomáhali olizovat známky, vážit dopisy a odesílat je," dodal.
Pořád nic.
O'Keefe si tak pronajal auto, zařídil si bydlení přes AirBNB a každý klub osobně navštívil. U Realu Madrid se nedostal ani blízko, na stadionu Atlétika Madrid aspoň mohl předat jednomu ze správců dopis pro trenéra. Getafe a Leganés mu dokonce dovolili podívat se na trénink. Chvíli to vypadalo, že by mohl chytat za B tým Rayo Vallecano, to ale pak podepsalo někoho jiného.
A pak se přece jen ozvali adresáti zlatých obálek.
S odpovědí přispěchali z Fuenlabrady, týmu ze stejnojmeného města o dvou stech tisících obyvatelích ležícího na jihozápad od Madridu. "Mohli si říct: Kdo je ten bláznivý Angličan, co posílá dopisy ve zlatých obálkách? Mohli se zasmát a vyhodit je. Ale vážili si mé snahy," liboval si Conor.
V třetiligové Fuenlabradě dostal příležitost trénovat s A týmem, po vyřízení všeho papírování začal chytat za béčko a s otevřením zimního přestupního okna se bude moci posunout i o úroveň výš. Už teď si může, alespoň jako host, užít atmosféru na San Bernabeu. Navíc si velmi vychvaluje trenéry, kteří ho na španělský fotbal připravují.
"V Anglii jsou gólmanské tréninky velmi rychlé a náročné. Deset, patnáct opakování, samé sprinty. Kvůli tomu pak ale trpí naše technika. Tady trénuji každý den v rukavicích, to se mi předtím nestávalo. Navíc jsem si tu uvědomil, že bago je víc, než jen zábava, při které se snažíte dát kamarádovi jesle. Je to samostatná tréninková jednotka," porovnal dva styly trénování.
Conor sice proti Realu nenastoupí, i tak se ale může poplácat po rameni za to, jakého úspěchu dosáhl. Z anglického "pralesa" na San Bernabeu se během roku jen tak někdo nedostane.
