Šplhá vzhůru postupně, zato neustále. Nejdřív Sparta, pak Basilej a od loňského léta španělský velkoklub FC Sevilla. Je jediným Čechem v La Lize. Chytá v soutěži, kde válí Messi, Suárez nebo Modrič a Bale. A všechna tahle esa už jednou zůstala v jeho stínu. „Našel jsem tu ideál,“ říká v rozhovoru pro Sport Magazín a iSport Premium Tomáš Vaclík, 29letá skromná superstar, kterou teď se Sevillou čeká návrat do Prahy a boj o čtvrtfinále Evropské ligy se Slavií.
Už jste se naučil držet siestu?
„Zatím málo. Jsme s manželkou zvyklí ze Švýcarska fungovat po celý den. Ale spousta kluků to dodržuje. V obchodech, restauracích, kavárnách to platí stoprocentně. Celé odpoledne je tu všechno zavřené.“
Oproti životu v Basileji je to asi dost velký skok.
„Ve Švýcarsku je všechno striktně dané. Když se řeklo, že něco bude v jednu, tak to také v jednu bylo. A nejel přes to vlak. Tady je to trošku volnější. Prostě švýcarský životní styl je jiný, což je dané i úrovní státu. Mám na mysli finanční zabezpečení. Ale nejen to. Ve Švýcarsku mají třeba na všechno referenda, aby si o všem mohli rozhodovat sami lidi.“
V běžném životě prý jsou také přísná pravidla. Známý mi vyprávěl, že v Curychu byl v panelácích kvůli nočnímu klidu zákaz sprchování po dvaadvacáté hodině.
„To nevím. Ale když jsme bydleli prvních tři a půl roku v Basileji v bytě, nesměl být venku satelit. Aby to nenarušovalo estetiku domu. A v nižších patrech nesměly být na balkonech grily. Nejvíc mě překvapilo, jak se tam dbá na dodržování rychlosti.“
Rozdávají se tučné pokuty?
„Ano. Vypočítávají se totiž z průměrného platu, na který si dotyčná osoba přijde. Žádná fixní částka jako u nás, hezky pěkně z vaší průměrné mzdy. Čím vyšší ji máte, tím vyšší je pokuta! To si pak každý rozmyslí, jestli sešlápne víc plyn. Nestávalo se, že bych na silnicích potkal někoho, kdo by jel jak blázen.“
Platil jste někdy?
„Za překročenou rychlost jsem já, ani manželka, pokutu nikdy nedostal. Jen za špatné parkování.“
To jste měl levnější, nebo ne?
„Jo, tam byla normální pevně daná sazba. Je to celkově sice všechno striktní, ale proto ta země funguje a nabízí lidem kvalitní servis, s kterým se setkáváte na každém kroku.“
Na jihu Španělska vládne maňána?
„My jsme se s tím tolik nesetkali. Když jsme něco potřebovali, klub nám s tím pomohl a měli jsme všechno včas. Třeba mi takhle pomohli zařídit takovou občanku. Přišel jsem jenom na úřad a hned jsem ji měl.“
Co byl pro vás největší skok?
„Počasí.“
Vpadl jste z přijatelného středoevropského léta rovnou do jižanských veder?
„V létě tu bylo kolem dvaačtyřiceti stupňů. A to mi ještě kluci říkali, že tohle léto nebylo tak horké jako to předtím.“
Takže jste vlastně přišel do zimy.
„No, asi tak. (směje se) V Seville se normálně v létě pohybují teploty nad pětačtyřicítkou. Tomu se přizpůsobují i tréninky. Trénovalo se od devíti ráno, protože později už to nešlo. Sraz byl v 8.15. Odpolední trénink startoval až o půl osmé večer. Rytmus dne byl úplně jiný, než jsem měl v Basileji nebo ve Spartě. Tam byly dva tréninky v jeden den mnohem blíž k sobě.“
Jste spíš do sluníčka, nebo na hory?
„I když jsem blonďák a mám s opalováním trošičku problémy, tak jsem na to první. Sluníčko a moře mě baví víc než hory a sníh. Manželka to má naprosto stejně.“
Tedy ráj na zemi.
„Stoprocentně nám to tu vyhovuje.“
Nebylo složité stěhování? Z Basileje je to do Sevilly přes 2 tisíce kilometrů. Vyslali jste na tuhle štreku kamion?
„Kamion ne, jen menší dodávku. Věcí jsme neměli tolik, navíc dům, který jsme si tu našli, byl zařízený. Potřebovali jsme převézt jen pokojíček malé (dcery Nicole). Se skříněmi a postýlkou. Pak už jen televizi a stroj na cvičení pro manželku. Na malou dodávku to bohatě vystačilo. Složité to bylo v tom, že manželka na to byla sama. Já už jsem byl tady a ona musela všechno ve Švýcarsku vyřídit.“
Což při švýcarské preciznosti nejspíš nebyla hračka.
„Museli jsme třeba dodávat potvrzení, že všechny věci jsou naše a nebudou ve Španělsku na prodej. Že nepřesahují určitou hodnotu. Prostě spousta papírování a manželka na to byla sama. Pouze na jeden den jí přijeli pomoct balit naši a její mamka.“
Bydlíte v Andalusii v ruchu velkoměsta, nebo někde v tichu na okraji?
„Jsme mimo město. Je to sice na opačné straně, než máme tréninkové centrum a než bydlí většina kluků, ale nám se ten dům hned hodně líbil. Když jsem sem poprvé přišel, okamžitě jsem měl pocit - OK, tady chci s holkama bydlet. Na hektiku v centru města moc nejsme. Třeba k tomu někdy dojdeme, ale nemyslím si to.“
FC Sevilla patří k evropským top klubům. Poznal jste to už při úvodní představovačce?
„Ani ne. Nebylo to nic velkolepého. Asi to bylo dané tím, že mě tu, když jsem přicházel, nikdo neznal. Podepsal jsem smlouvu, udělala se tisková konference, následovalo focení a tím to končilo.“
Neříkejte, že se novináři na tiskovce ptali, kdo vlastně jste?
„To ne. Ale zjišťovali, co ode mě můžou čekat. Brankářský post se tu potom řešil celkem hodně. Odcházel David Soria (do Getafe), pak i Sergio Rico (do Fulhamu), tedy brankáři, kteří byli v klubu hodně dlouho a udělali pro něj mnoho.“
Co jste uměl španělsky, než jste poprvé vešel do sevillské kabiny?
„Základní pokyny, které potřebujete na hřišti. Izqueierda (levá), derecha (pravá), atras (záda) a fuera (ven). Učili jsme se je už v Basileji s Márou Suchým.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
