Byl nepřehlédnutelný, ať už v jakémkoli smyslu. A nezůstával jen u novinařiny, „věci veřejné“ ve sportu se snažil ovlivnit či změnit i jinak. Konkrétně ve fotbale tak Otakar Černý, jenž v noci na úterý v 77 letech zemřel, působil v komisi rozhodčích za Luďka Macely, dva roky pomáhal polskému šéfovi sudích Michalu Listkiewiczovi, který omezil nadvládu fotbalového kmotra Romana Berbra nad arbitry. A právě Berbr ho také na stadionu v Plzni hrubě napadl, jak slovně, tak fyzicky. „Byl to nepřijatelný incident, bylo to strašné,“ vzpomíná pro server iSport.cz Listkiewicz. „Poznal jsem v Česku spoustu lidí, ale on zůstane na prvním místě. Byl to skvělý člověk. Je mi moc líto, že už tu s námi není,“ dodává.
I z fotbalu jsou dobře známy jeho nezaměnitelné úsporné i úporné otázky á la „Dukla - Sparta 2:2, co vy na to?“ Otakar Černý však nezůstával jen u nich. Dlouholetý reportér, moderátor i šéf sportovní redakce České televize se trvale zajímal o tuzemské poměry a hlavně rozhodčí. I proto seděl léta v jejich komisi, kterou vedl bývalý vynikající hráč Luděk Macela. Toho si vážil jako čestného a férového člověka. Na rozdíl od Romana Berbra, jehož snahy vystrnadit Macelu registroval.
„My jsme s panem Berbrem bojovali v podstatě od začátku. Rozhodčí dostávali pokyny od pana Berbra, aby si nás nevšímali, protože prý brzy odejdeme. Že nás vyhodí, potom on nastoupí a bude vládnout sám. Takhle nám to rozhodčí říkali. Někteří za námi chodili a říkali nám to, někteří o tom mlčeli,“ řekl deníku Sport Černý v roce 2015.
Po mocenském převratu v roce 2011 se funkce skutečně místo Macely ujala Dagmar Damková, manželka Romana Berbra. Černý pak patřil mezi kritiky praktik uvedené dvojice. „S tím se musí něco dělat,“ opakoval i novinářským kolegům. Jeho velká chvíle přišla v létě 2016, kdy tehdejší šéf FAČR Miroslav Pelta jmenoval do čela komise Poláka Michala Listkiewicze. Černého znal díky jeho rodinným příslušníkům a vybral si ho jako svého poradce.
„Upozornil mě na to, že Berbr není dobrý člověk. A díky němu jsem vzal do komise Václava Krondla nebo Romana Hrubeše a mohl se na ně spolehnout,“ jmenuje Listkiewicz členy svého sboru. Ačkoli se ani on nevyhnul kritice, zamezil přímému Berbrovi vlivu na sudí a musel čelit nepřízni a odvetným opatřením z jeho strany.
Černý s Listkiewiczem objížděl zápasy tuzemské nejvyšší soutěže – a v Plzni, kde na krajském fotbalovém svazu vládl Berbr pevnou rukou, se odehrál v listopadu 2016 nepříjemný střet. Místo činu: chodba u toalet, kde měl pravidelný návštěvník V. I. P. lóže na stadionu Viktorie Černého po utkání s Brnem nevybíravě napadnout. „Kdybych věděl, co se stane, nikdy bych pana Černého nepožádal, aby se mnou jel,“ lituje Listkiewicz.
Jak se to celé seběhlo? „Všichni se chovali normálně, ale jak přišel pan Bebr, věděl jsem, že se něco může stát. Původně jsme seděli na místech pana Berbra, nevěděli jsme, že jsou jeho. Došlo k incidentu, který pro mě byl nepřijatelný,“ vzpomíná Listkiewicz. „Trvalo to kolem pěti minut. Pan Berbr ho urazil, nadával mu, bylo v tom víc vulgarismů než slušných slov. Bylo to strašné,“ popisoval. „Pan Berbr za mnou mohl přijít a kulturním způsobem mi říct, že si nepřeje, aby se mnou Ota cestoval. Místo toho napadl staršího člověka, měl by se stydět. Ota měl slzy v očích.“
Černý pak srážku s Berbrem líčil v rozhovoru pro Aktuálně.cz takto: „Měl na sobě dlouhý kožený kabát. Chytil mě za pravou paži a cloumal se mnou. Řekl mi: Ty ču…, už sem nejezdi, nebo ti dáme na držku. Za mě i za Dášu.“ Berbr se ke svému ataku nevyjádřil, majitel Viktorie Tomáš Paclík nepovažoval celou věc za svou záležitost.
„Do té doby byl Ota plný entuziasmu, ale pak na něm bylo znát, jak se změnil. Řekl mi: Michale, bylo to pro mě nepříjemné, už s tebou nebudu na zápasy jezdit. Přitom kam jsme přijeli, všude ho znali, měl respekt. Jenže pak už chodil jen na hokej,“ líčí Listkiewicz.
Ostrý dopis Chovancovi
Zásluhou Berbra Listkiewicz po dvou letech ve funkci skončil. Do čela komise byl posléze jmenován Jozef Chovanec, ovšem zasvěceným bylo jasné, že bude sloužit pouze jako štít pro Berbra a jeho lidi. Černý patřil mezi ty, kdo na to veřejně upozornili otevřeným a břitkým dopisem adresovaným přímo Chovancovi, s nímž se léta znal a tykal si s ním.
„Jsem velmi překvapený k jak nedůstojné změně u tebe došlo. Z velkého borce jsi členem loutkového divadla s principálem – náčelníkem. Jozef, z veškerých tvých vystoupení je to vidět, je vidět, že hraješ v ofsajdu. Takový hráč je vždycky pro srandu. Zbytečný. Ano, je to tvůj problém, problém muže, který ztrácí úctu kamarádů a získává úšklebky ostatních. Škoda!“ napsal Černý.
Po říjnovém Berbrově zatčení i on doufal, že dojde k nápravě a fotbal se nově nadechne. „Teď má fotbal šanci se Berbra zbavit (už vidím některé kladenské rozhodčí a funkcionáře, kteří se k přátelství s RB veřejně hlásili, jak se třesou strachy. Dobře jim tak),“ uvedl ve své glose pro Kladenský deník. „My ostatní si můžeme spokojeně vydechnout a doufat, že celá tahle kauza nevyšumí. Je to poslední možnost, jak český fotbal zachránit,“ dodal.
