Když nastoupil jako šestnáctiletý poprvé za Arsenal, prorokovala se mu velká budoucnost. Dnes je Jacku Wilsherovi 30 let a jeho kariéra končí. Po posledním angažmá v dánském Aarhusu oznámil konec kariéry. „Bylo těžké si přiznat, že moje kariéra v poslední době nabrala špatný směr i kvůli okolnostem, které jsem nemohl ovlivnit. Pořád ale cítím, že mám co nabídnout," sdělil Wilshere na sociálních sítích, když oznámil, že jako profesionální fotbalista už pokračovat nebude.
V Arsenalu to s ním přitom začalo v pohádkovém stylu. V únoru 2011 se při zápase Ligy mistrů ukázal ještě jako teenager proti Barceloně, když dovedl Gunners k památnému vítězství 2:1. To už hrál i za anglickou reprezentaci.
O rok později už dostal na ruku i kapitánskou pásku a prodloužil smlouvu a v úvodu sezony zářil. Byl motorem v záloze, který umí strhnout ostatní. „Chce vyhrát a umí to ukázat. Samozřejmě se stane jedním z lídrů týmu, vlastně jím už je. Takový člověk dělá všechno, aby tým vyhrál a to je přesně Jackova schopnost,“ vychvaloval ho trenér Arséne Wenger, podle kterého oplýval španělskou technikou a anglickým zápalem.
No, řekněte… Tipovali byste tehdy, že tahle hvězda vyhasne? Nejspíš ne, ale přesně to se stalo. Na vině je především zdánlivě nekonečný výčet zranění.
Kvůli nim přišel Wilshere v Arsenalu takřka o dvě kompletní sezony, ale zdravotní potíže ho neopustily, ani když začal putovat po jiných adresách.
Při hostování za Bournemouth ještě nestál tolik často, po přestupu do West Hamu už to bylo výrazně slabší. Během dvou let stihl jen 19 startů a v Premier League už pro něj nezbylo místo. Zkusil opět Bournemouth, tehdy už druholigový. Zase se jeho angažmá odehrálo podle podobného scénáře a další zájemci u Wilsherových dveří před minulou sezonou logicky nestáli.
Neklaply námluvy s třetiligovým Wiganem, proto si Wilshere dal pár měsíců pauzu a pak překvapivě zamířil do dánské ligy. Za Aarhus nastoupil ke 14 zápasům, po sezoně s ním ale klub neprodloužil smlouvu.
Všechno mělo být v současnosti jinak. „Upřímně, nikdy jsem si nemyslel, že budu v takové situaci. Naopak mi všichni říkali, že v mém současném věku budu na vrcholu kariéry. I já jsem myslel, že budu stále v top klubu a v reprezentaci,“ přiznal Wilshere už loni pro server The Athletic.
Třeba jeho děti to nemohly pochopit. „Můj devítiletý syn Archie je ve věku, kdy to vnímá. Bavili jsme se a ptá se: Tati, co MLS? Proč nehraješ v La Lize? Jak to že tě nechce žádný klub? Jak mu to mám vysvětlit? Víte, jak umí být děti kruté. Třeba se ho spolužáci ptají: Proč tvůj táta nepracuje? Už není dost dobrý?“ vykládal Wilshere zkroušeně.
Všechno spělo k očekávanému, nicméně předčasnému konci. „Po poradě s nejbližšími a času na rozmyšlenou jsem došel k závěru, že teď je nejlepší čas skončit. Ale i přes všechny problémy se za kariérou ohlížím s pýchou na to, co jsem dokázal,“ přidal. Pocitu, že všechno mohlo dopadnout ještě lépe, se přesto těžko zbaví.
