Deník Sport ve velkém unikátním seriálu mapuje, jak vypadal český fotbal během 90. let. Po Sametové revoluci do tuzemské ligy začali mířit první hráči z ciziny. Jak si tehdy na nové prostředí zvykali? Kuriózní historky líčí Vladimír Šmicer s Horstem Sieglem.
Cizinec začíná být našinec
Svět se otevíral – a tehdy ještě Československo zase jemu. Proto začali přicházet hráči ze zahraničí. Začneme nejznámějšími: v létě 1990 se ve Spartě ohlásil Američan Stephen (Steve) Trittschuh, jenž nastoupil proti československému výběru na MS v Itálii. Byznysmen Boris Korbel, jenž se o letenský klub ucházel, mu k roční smlouvě s platem 10 tisíc korun přidal půlmilionový bonus a přidal k užívání vůz Škoda Favorit.
Ještě větší haló způsobil první Afričan v lize – Timothy Mwitva. „Václav Ježek nám říkal: Postarejte se o něho, ukažte mu Prahu,“ vzpomíná někdejší sparťanský útočník Horst Siegl, jak české parťáky zaúkoloval slavný sparťanský kouč.
„Sprostě česky se Timothy naučil hned, viděl nějakou holku a okamžitě ji označil, nechci to říkat nahlas... Jednou jsme ho vzali na hokej, nevěděl, co to je. A furt se ptal, proč tam jezdí o poločase, o třetině to auto. Tak jsme mu museli vysvětlit, že je to rolba a dělá led,“ usmívá se.
Sparťan ze Zambie bohužel v roce 1993 zahynul při letecké tragédii. „Byl to skvělej kluk,“ zvážní Siegl. Ale pozor, už v sezoně 1989/90 si ligové starty za TJ Sigma ZŤS Olomouc připsala dvojčata Oleg a Vitalij Šarapovovi ze Spartaku Moskva. A sportovní šéf Jiří Kubíček pak z výpravy na východ přivezl i jednoho z dalších zahraničních pionýrů, obránce Alexandrije Bokije.
Hotovou přestupovou bombou byl příchod Dragiši Biniče: Slavia díky Korbelovi v roce 1991 získala čerstvého vítěze Poháru mistrů evropských zemí s CZ Bělehrad (více o něm najdete v dalších dílech seriálu). Jiným známým cizincem v červenobílém byl záložník Vladimir Tatarčuk. „Skvělý fotbalista, fantastický,“ uznává slávistická legenda Vladimír Šmicer. I on hned vysype historku – to když tým ještě ve federální lize nastoupil na Interu Bratislava.
Strašlivé počasí, déšť, brrr... „Chodilo se dlouhým tunelem, kolem takového baru. Byla zima a Vláďa Tatarčuk říká: Dvě vodky! Už byl v dresu a kopačkách, kopnul to do sebe – a šel hrát,“ směje se Šmicer. Největší humbuk by se dozajista strhnul, kdyby na Letné vyšel košickým majitelům nápad přivábit německou ikonu Lothara Matthäuse...
